Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Vraždění neviňátek aneb Co dělat, když mozek vypoví své věrné služby

26. listopadu 2016 v 11:45 | heavy_head |  Singel Rowsen
Příběh z temného dávnověku, kdy ještě Six chodil do školy



Začalo to vcelku nevinně, následujícím dialogem (či spíše monologem).
Swede: "Dneska si probereme integrování metodou per partes. Minulou hodinu jsme to už trochu začali, tak by nám to mohl zopakovat třeba..."
Třída: "Heeee..." (zvuk jako v ochozech italského fotbalového stadionu - zvolna sílící řev)
Swede: "Například..."
Dewil: "To budu já, vsaďte se. Nenávidí mě, protože jsem mladší a hezčí."
Swede: "Dewil."
Třída: "...éééj!" (Dokončuje bojový chorál.)
Dewil: "To mě poser."
Swede: "Prosím, poslouchám."
Dewil: Nic. Tupý výraz ve tváři.
Swede: "Tak co."
Dewil: Nic. Přiblblý úsměv. Nereaguje ani na poklep. Útočí na Swedeho primitivní pudy a snaží se vzbudit soucit. Předstírá, že brzo omdlí.
Swede: "A tak to si napíšeme malou kontrolku. Papíry!"
Třída: "Néé!!"
Swede: "Papíry jsem řek!"
Třída: Panicky vřeští a vytahuje papíry.
Swede: "Šest jednoduchých příkladků za pět minut. Kdo nesplní limit, bude mít se mnou vážné problémy, haranti."
Profesor Swede občas mimoděk sklouzával do familierního slangu.
Třída: Přemýšlí, jak se pomstít Dewilovi, který to celé zavinil. Nastává mistrné přeskupování do oblastí, ve kterých dlí matematické mozky.
Dewil: Tiše si pro sebe brouká. "Nevinnej, jsem nevinnej, narodil sem se svobodnej, hej!"
Vstup vypravěče: Dewil skutečně nemůže za svou vrozenou slabomyslnost až imbecilitu.
Ale vraťme se zpět do minulého času a pokochejme se pohledem na bledé tváře vystresovaných zájemců o vyšší školské vzdělání v Singel Rowsenu, jak se v horečném listováním učebnicemi snaží dohonit a vstřebat to, co již zachytit, nalistovat, natož vstřebat nelze.
"Koho přistihnu, že opisuje," oznámil Swede s mírným úsměvem, pomalu vytahujíc z tašky svou podomácku vyrobenou rákosku a důtky, "domů živ nedojde."
Ken Stewart se vztyčil a plačky začal drmolit, že zavolá svého poslance, ale byl vykárán za kotlety a rázně usazen zpět na své čihadlo.
"Ještě někomu se nelíbí mé učební metody?" zasípal krvelačně Swede a rozhlédl se po třídě.
"Ještě mně," pravil Bredlove, úplně v klidu, "ale to pravděpodobně na věci nic nezmění, pokud se nemýlím."
Swede zmrskal i jeho a mě napadla spásná myšlenka, že nás bude mrskat celou hodinu, dokud nezazvoní na přestávku, nebo pokud nedojde až k Ninjovi. Pak jsem si ale uvědomil, že nejsem masochista a začal jsem se bát.
Opsal jsem si tedy zadání zákeřných příkladů a mozek mi vypověděl službu. Prostě si sprostě vyhlásil dovolenou. Nevím, jestli se vám to už někdy stalo: najednou nic nic, pusto, prázdno, vymeteno, okno jak po čtrnáctidenní chlastačce, kde nic tu nic, panika, studený pot, strach, že umřu, nevím, co je Pythagorova věta, zkrat, nic, jsem ztracen.
Podíval jsem se na svého souseda v lavici Rixe, a ujistil jsem se, že nejsem sám. Rixovi vymlátili všechen rozum z hlavy asi ve třetí třídě hokejkou, a má na to papíry.
Jediná šance na záchranu spočívala v Bredlovem, který by to mohl spočítat, ale poté, co byl tak hanebně torturován, se nedalo nic určit s naprostou jistotou.
Začal jsem se nenápadně rozhlížet po třídě, ale skoro všichni se tvářili zničeně. Můj pohled se na chvíli zastavil na Deboře Marchiniové, která se protáhla, až se mi protočily panenky.
Mrkl jsem na Ninju, jestli se u něj náhodou neobjevil nějaký geniální záblesk paměti, ale Ninja se tvářil zadumaně, neboť cestou do školy chytil nevinného chodce, zmrzačil ho, vyválel v dehtu, obalil peřím a zapáleného ho honil po celém Brooklynu, a teď ho trochu trápilo svědomí, a nemohl se plně soustředit.
Hoper vzýval vyšší síly, aby mu pomohly s třetím příkladem. Když zjistil, že na něj vyšší mocnosti zvysoka kašlou, alespoň se pokusil oživit své Vnitřní oko (které může v nestřeženém okamžiku obsáhnout celý Vesmír) a hluboce se koncentroval v skrčenecké pozici je-mi-špatně-a-asi-brzo-umřu-nechte-mě-bejt, což je jeho specialita, kterou uvádí především mladé a nezkušené učitelky v koma. Bylo mi jasné, že s ním až do konce písemky nebude kloudná řeč a tak jsem svou pozornost obrátil na Craiga Rixe, který odněkud za těžké peníze vyhandloval obsažný (nezaručený, ovšem) tahák, a teď opisoval jak strhaný.
"Dej mi to opsat," zaskuhral jsem procítěně.
Rix si mě změřil naprosto šíleným pohledem a nahnul se celým tělem přes lavici, abych nic neviděl.
"A co když ne?" pravil a dál si mě paranoidně měřil.
"Zabiju tě."
Rix poznal, že mám v očích "ten pohled" a neochotně se odtáhl.
Začal jsem čmárat ty nesmysly z papírku, až se mi kouřilo od tužky. Vtom mě zezadu bodl Dewil do zad kružítkem, zřejmě, aby dodal své žádosti na naléhavosti. "Pošli mi pětku," zasípal zoufale. "A taky jedničku, dvojku a čtyřku!"
Dewil byl neodvratně v prdeli a nemohl jsem s tím nic dělat.
"Táhni pryč, ty špinavá kryso," zamumlal jsem nenávistně, s jistou přípustnou dávkou asertivity, a egoisticky jsem ze všech sil opisoval Rixova spasitele.
Dewil poznamenal na mou adresu něco velmi nehezkého, za co bude muset později, nejpozději o příští přestávce, krutě pykat a vzývat bezejmenné božstvo. Tak svět oplácí dobrákům až na kost, je to divoký svět, ve kterém žijeme. Zákony džungle.
Vtom se u mého ucha ozvalo ohyzdné: "IÄÄÄH! NGÖTH-SHOGGOTH!!"
Byl to Swede, vyboulené oči se mu blyštili vzrušením nad tím, že mě přistihl, na čele mu pulsovala naběhlá žilka. Vypadalo to se mnou bledě, mí skřítci se ode mne odvrátili...
"Láme mi to srdce, ale musím tě utlouct do bezvědomí, Sixu," oznámil mi chvějícím se hlasem Swede,"jako exemplární případ." Pozvedl svou palici na ubíjení slonů.
"To já ne, to je trapné nedorozumění!" začal jsem vyvádět, ve snaze zachránit si kůži," to já ne, to... on!" ukázal jsem ve vrcholné panice na Rixe, který měl tu smůlu, že seděl nejblíž. Rix ztuhnul jako tenkrát, když dostal pukem do obrtlíku. "Nesmysl," hájil se. "Zabte ho!"
Vyskočil jsem z lavice a prchal. Nastala napínavá honička, kdy se mě Swede snažil dostihnout po celé třídě a umlátit. Ostatní nás nadšeně povzbuzovali, zvědavi, jak to celé dopadne. K mé nemilosti byla i značná část těch, co fandili Swedemu. Naštěstí jsem celkem obstojný běžec. Konečně se třída vzpamatovala a vzbouřila. Povstali jsme jako jeden muž a jali se Swedeho lynčovat.
Tak jsme se v Singel Rowsenu zbavili tyrana jednou provždy a ještě dlouho nás pak oslavovali v písních. (Ne, dělal jsem si srandu, jen jsme ho vyhodili z okna na dlažbu, přežil to.)
A tato příhoda, milé děti, se skutečně stala.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 26. listopadu 2016 v 12:32 | Reagovat

Blog žije! Singel je zpět! Třikrát zvolejme huráá! :-)
Ach, ty školní časy :-) Hned jsem si vzpomněla na ty hysterické typy, co do tebe furt dloubaly, že potřebují poradit, pak jsi jim poradil, oni ti zpět ale neporadili, protože byli děsně zaneprázdnění, po písemce bědovali, že to nedali a nakonec měli jedničku :-D

2 heavy_head heavy_head | 28. listopadu 2016 v 17:26 | Reagovat

Byly to ale stresy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama