Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Zbytečná cesta

31. května 2014 v 10:58 | heavy_head |  Singel Rowsen
Výrazně neautobiografická povídka, ve které je Standard Six skoro jako Henry Chinaski.



Six se po tvrdé úvaze rozhodl, že zajede na Okresní vojenskou správu a zjistí, jestli by se nedalo nějak vyklouznout zpod Damoklova meče wehrmachtu, který nad ním visel od té doby, co se vysral na školu.
Ráno na autobusové zastávce potkal Paula Smitha. Smith zbouchnul jednu holku, oženil se a měl děcko, což mu ale nebránilo v tom úspěšně pokračovat ve studiu. Byl to jeden z mála lidí, které Six doopravdy rád viděl, vážil si jich a chtěl se s nimi přátelit.
"Kam jdeš, do školy?" zeptal se Smith.
"Tam už jsem skončil..." zasmál se Six silácky (a falešně).
"Jak to? Na škole je přece fajn..."
"No, to je sice pravda, ale... už jsem to tam nemoh vydržet," odpověděl Six připravenou replikou a hned stočil rozhovor na méně ožehavé téma, tj. na fotbal. V Roar Noise vystoupil a šel na vlak. Cestou se zeptal ve dvou stáncích, jestli už vyšel obskurní měsíčník sci-fi IKARIE. Ženská v budce u nádraží si snaživě napsala jméno časopisu s tím, že ho objedná. "Píše se to tak?" zeptala se. Zapůsobila na Sixe mile a sympaticky. "Bez toho J," usmál se na ni. Šel dál a uvažoval, že jí dá tipy ještě na další časáky, které chaoticky kupoval, tj. Singelrowsenský šach a Šach mat, tupče! Vlak už čekal na kolejích. Uvnitř bylo přetopeno. Six smutně čuměl z okna na krásnou holku, která prošla po perónu a do které se asi zamiloval a kterou u ž nikdy potom neviděl. Vlak se dal do pohybu. V Opium vystoupil a dal se nazdařbůh městem. Byl příliš hrdý na to, aby se někoho zeptal na cestu. Byl krásný, větrný, sluneční podzimní den. Ulice byly plné lidí. Six se stavil do vonící pekárny, aby si koupil dvě koblihy a zamiloval se do blondýnky, která stála v řadě před ním a kupovala si zamotanec, či jak se to jmenovalo. Dokonce ji chvíli sledoval, ale pak se vzpamatoval a nechal toho. Koupil si hot doga, vyzvracel se do odpadkového koše a u přechodu pro chodce oslovil neznámého houmlesse. "Nevíš, kde je tu Vojenská správa, kemo?" "Já mám čas, víš co, ukážu ti to," navrhl chlápek. Cestou líčil své zážitky, když narukoval. Sixovi se podařilo ho setřást v jednom podchodu. Nicméně podle směru, který mu popsal, nalezl zmíněný objekt poměrně snadno. Vrátný naň upřel pološílený pohled. "Co?" Six mu vysvětlil podruhé, o co mu jde. "Máte občanku?" Six zpanikařil: "Ale já se chci jen informovat..." Vrátný si pečlivě zapsal do knihy příchodů jeho rodné číslo, číslo bot atd. "Zapsal jste si špatný čas," upozornil ho Six vstřícně. "Už je deset a patnáct minut. Mohly by z toho být opletačky." Vrátný vážně přikývl. "Až zazní zvukový signál, otevřte ty dveře a vejděte," instruoval Sixe. Six čekal. "Teď!" zařval strážný. Six vyrazil. CLoumal dveřmi jako blázen. "Pozdě!" zaječel vrátný v extázi. "Znova." Na třetí pokusse to Sixovi k nelibosti vrátného přece jen podařilo a vydal se po schodech do druhého patra. "Dobrý den," pozdravil způsobně uklízečku, která vytírala hajzly. Ta ho preventivně přetáhla smetákem. Six nesměle zaťukal na dveře č. 73. Vykoukla nějaká ženská. Vysvětlila mu, že náhradní služba není totéž, co civilní. "Vy jste sociálka?" "Já?" ohradil se Six dotčeně. "Nešlo by to nějak zařídit, abych na tu vojnu nemusel...?" chřestli Six v kapse několika korunama, jak to viděl v jednom filmu. "Nelíbíš se mi. Půjdeš na vojnu. Tady to podepiš, že půjdeš k paragánům, ty už tě vycepujou, holenku." Dezorientovaný a zmatený Six podepsal přihlášku, že po výcviku půjde k gumám válčit do Perského zálivu a pásma Gaza. Uklízečka ho opět hnala smetákem ven. Rozrazil dveře a vypotácel se na ulici. Měl depresi z toho, že ho za dva měsíce povolají mezi zelené paka. Měl ještě čas, a tak zašel do knihkupectví U STONKU. Měli tam bohatý výběr. Koupil si Neuromancera za slevu 10 korun. Měl ho už sice doma, ale nekupte to za tu cenu. A Bukowského povídky. Chystal se, že prodavačce prodejnu pochválí, ale při placení ztratil odvahu, aby se nepolekala a nezavolala policajty, že ji chce znásilnit. Venku na schodech zjistil, že mu v peněžence schází padesátikoruna. Že by dal prodavačce omylem dvě místo jedné? Bylo mu ale trapné se vracet, a tak zašel až do sklepa. "Haló," zavolala na něj sympatická mladá holka. "Vchod je tady." "Já vím," usmál se Six suverénně, aby zamaskoval svou demenci. "Jen jsem si potřeboval nabrat trochu uhlí..." Šel na nádraží, sedl si do vlaku a celou zpáteční cestu koutkem oka pozoroval mladou dvojici, která se líbala a smála a souložila na sedadle před ním. Vytáhl knížky a začal číst Bukowského. Líbilo se mu to.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 31. května 2014 v 12:58 | Reagovat

Chudák Six, dospělost ho dohnala :-)
Je zajímavé, jak často Six potkává lidi souložící na veřejnosti :-D
A komu by se nelíbil starý prasák 8-)

2 heavy_head heavy_head | 31. května 2014 v 13:11 | Reagovat

Pomalu mi začínají docházet staré vykopávky, které se při troše dobré vůle dají publikovat. :-)
Tak hlavně, že jsem splnil měsíční normu příspěvků. :-D

3 M. M. | 31. května 2014 v 14:59 | Reagovat

Řešení je jednoduché - napiš nové :-D

4 heavy_head heavy_head | 31. května 2014 v 17:55 | Reagovat

To už bych se nemohl vymlouvat, že jsem to psal jako puberťák. :-D

5 M. M. | 31. května 2014 v 18:29 | Reagovat

Věřím, že celá čtenářská obec by byla přímo nadšena novějšími příběhy Sixe 8-)

6 heavy_head heavy_head | 1. června 2014 v 9:29 | Reagovat

Six po dvaceti letech? To by dopadlo jako Nemocnice na okraji města. :-)

7 M. M. | 1. června 2014 v 10:28 | Reagovat

Nedopadlo ;-) SR má kvalitnějšího scénáristu :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama