Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Nadějný začátek nového školního roku v Singel Rowsnu aneb Příchod puberty tamtéž

30. dubna 2014 v 10:56 | heavy_head |  Singel Rowsen
Tato má raná povídka je pozoruhodná tím, že jsem se zrovna nacházel v tzv. "bezodstavcovém období".



Stáli jsme před školou v hloučku na našem tradičním místě a soustředěně se věnovali nezbytnému mužnému rituálu plivání na zem. Letos jsme byli poslední ročník my, což bylo zčásti tématem našich úvah. "Tak co," rozhlédl se krvežíznivě Bredlove,"ovládneme to tady?" Načež se bleskovým pohybem zbavil cigarety, neboť kolem nás procházel ředitel. "Jak jste si užili prázdnin, kluci?" zahlaholil bodře, aniž by zpomalil. Spontánně jsme jeho zádům zahrozili pěstmi. Dewil mrknul na hodinky: "Kde je?" Pokrčil jsem znuděne rameny. "Čert ví. Nejspíš se bude pokoušet proklouznout na poslední chvíli, aby ho nikdo neviděl." Řeč byla pochopitelně o Slimu Hoperovi, jehož příchod se očekával se značným zájmem. Teprve za druhého zvonění jsme ho objevili, jak se snaží nepozorovaně proplížit podél zdi s kulichem naraženým až na uši a s černými brýlemi na nose. Tvrdil, že ho nějaká krásná žena pronásleduje přes celé město. Nebyl ve své kůži, protože byl nucen nechat se ostříhat dohola, což byl důsledek troufalé a neuvážené sázky týkající se výsledku fotbalového zápasu, kterého se Bredlove účastnil coby hráč a jehož trefa v poslední minutě mi v podstatě zachránila skalp. Zanotovali jsme Hoperovi na přivítanou naši proslulou posměšnou odrhovačku, kterou s oblibou při podobných příležitostech používáme"...Sedíš si tu na hnojišti, jak ta -lála- na hřišti..." atp. Byl ihned podroben sžíravé kritice a terčem pár hanlivých, leč trefných poznámek, načež postižený okamžitě převedl řeč na mnohem vděčnější téma: "Maddafordová dnes nemá podprdu, všimli jste si?" Hoper se při jakémkoli náznaku bradavek přestává kontrolovat, na což již v minulosti párkrát dojel, neboť je neduživý a škaredý a holky obyčejně dávají přednost mužným, atletickým a neodolatelně sympatickým jedincům jako jsem já, případně Bredlovemu, mnohem častěji však Pierovi Dewilovi. "Jasně, vole, o přestávce se jí můžeš zeptat, jestli jí můžeš sáhnout na levé ňadro," ucedil Bredlove posměšně, "a na oplátku jí nabídni, že tě může poplácat po pleši." Hoper dál temně mručel, ošíval se a škrábal se v obou uších současně, což je jeho specialita. Rix mezitím vytáhl kemra až z paty, chvíli ho labužnicky převaloval na jazyku a poté ho s nedbalou elegancí usměrnil na špičku mé boty. "Sorry," pohlédl na mě omluvně. "Běž se rozcvičit." Byl jsem nemilosrdný. Od masakru ho uchránil příchod Sherilyn McGroverové, Debory Marchiniové a Sheilly Maddafordové, jež si stouply vedle nás, takže jsme se mohli na vlastní oči přesvědčit o Hoperově smělé hypotéze. O boj s Rixem jsem rázem ztratil zájem. Sherilyn se zeširoka zašklebila: "Prý tady někde vychází slunce," prohodila na Hoperovu adresu. Ten zachoval kamennou tvář a předstíral, že zívá. "Klídek, holky..." "Víš, že teď vypadáš šíleně sexy?" koketně na něj zamrkala Debora. Hoper se na ni chlípně uculil a já na něj vrhl výhružný pohled. Pak se Debora koukla na mě tím svým vážným pohledem, který mi spolehlivě rve srdce, kdykoli ho na mě použije, a rychle sklopila oči. Zamávalo to se mnou jako vždycky. "Prasata", pravila zhnuseně Maddafordová s pohledem upřeným na dvoucentimetrovou vrstvu slin u našich nohou, "holky, jdem." Fascinovaně jsme sledovali její vzdalující se zadnici ve vypasovaných obnošených džínách značky Levi Strauss. "V rozmnožování je spása lidstva," povzdechl si Bredlove poeticky a melancholicky zvedl zrak za hejnem vran. Léto bylo nenávratně pryč, nastal čas opět zasednout do zákrytů svých počmáraných a poškrábaných lavic a čelit vzdělávacímu procesu s odvahou, mužným sebezapřením, neutuchající ďábelskou vynalézavostí a svatým zápalem pro náš nelehký úkol, jenž jsme si vytyčili: to jest přivést letos aspoň jednu učitelku do svěrací kazajky. Ozvalo se třetí a poslední zvonění. Trousili jsme se pomalu do tříd, zkušeně a cynicky komentujíc všechno, co toho bylo hodno a já dumal, co měl znamenat ten Debořin záhadný pohled.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 30. dubna 2014 v 15:21 | Reagovat

Pravidelný měsíční příspěvek - výborně, jen tak dál 8-)
Takže Picasso se dělí na modré a růžové, Nabokov na ruské a anglické a heavy na odstavcové a bezodstavcové období :-)  
Zajímalo by mě, co furt na té Deboře ten Six vidí :-)

2 heavy_head heavy_head | 31. května 2014 v 14:19 | Reagovat

Nevysvětlitelná mocná přitažlivost. :-)

3 M. M. | 31. května 2014 v 16:11 | Reagovat

Nebo fascinace mrchama :-D

4 heavy_head heavy_head | 31. května 2014 v 17:52 | Reagovat

Když ji Six chce a ona jeho ne, znamená to automaticky, že je to mrcha? :-)

5 M. M. | 31. května 2014 v 18:27 | Reagovat

Mně přišlo, že mu sem tam dá nějakou naději a pak ho zase zadupe do země... :-)

6 heavy_head heavy_head | 1. června 2014 v 9:26 | Reagovat

Vidíš, nechce být na něho úplně krutá a přitom to ještě zhoršuje. :-)

7 M. M. | 1. června 2014 v 10:26 | Reagovat

Dělá si ze Sixe zálohu! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama