Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Rixovy existenční potíže ventilované nevhodným způsobem aneb Six běsní

31. března 2014 v 18:23 | heavy_head |  Singel Rowsen
Následující svižná povídka je zčásti inspirovaná Kingovým Nadaným žákem a je třeba ji brát smrtelně vážně. Ostatně jako všechny příhody ze Singel Rowsenu.




Fenomén Průvan v peněžence se stal Rixovou zhoubou a mohl by si ho klidně vytesat do erbu (který mu po jeho smrti postaví, jak pevně věří. Všem totiž vehementně tvrdí, že se proslaví hokejem a bude jednou strašlivě, opravdu hodně slavný a bohatý). Zatím, nicméně, je téměř permanentně švorc.
Potkal jsem Rixe cestou do kina. Kinuju zřídkakdy, jen když vyloženě musím. Po hlučném přivítacím úvodu spustil:
"Hele, puč mi pětku."
Rix věří tomu, že půjčováním si peněz vyzraje na inflaci a posílí tím tak naše národní hospodářství.
"Zbláznil jsi se?" ohradil jsem se. "Zmizni!"
"Nebuď svině, Sixu."
"Dluží mně ještě spousta dalších lidí: Dewil, Hoper, Ninja..." vymlouval jsem se.
"No vidíš, jims půjčil a mně ne? Jsem snad horší než oni? Ty mě nemáš rád?" Rixova zoufalá argumentace se opírala především o fakt, že se mnou dva roky seděl ve stejné lavici (čímž se mi ovšem drasticky zhoršil prospěch a jemu zlepšil) a sentimentálně útočil na mé nejnižší pudy.
"Nutně ty prachy potřebuju, chápeš?"
Blížili jsme se ke kinu. Potřeboval jsem se Rixe zbavit.
"Vyskočím z okna, jestli mi nepomůžeš!" dožadoval se Rix poněkud pateticky.
"Nejde to!" zařval jsem.
"Mám se před tebou plazit?"
Okamžik jsem tuto lákavou možnost zvažoval, když vtom jsem zahlédl Deboru. Seděla na lavičce, lízala zmrzlinu a čekala na mě. Rix ji taky zmerčil. "Hele, támhle je Marchiniová... co kdybych si vypučil od ní..." zamumlal v náhlém vnuknutí.
"Ať tě ani nenapadne!"
Pokoušel jsem se ho chytnout za rukáv, ale Rix už mě nevnímal a s nadějným svitem v očích běžel k naší spolužačce.
"Jé! Čau!" začal. "Ty tu na někoho čekáš?"
Debora, úzkostlivě se vyhýbaje pohledu na mne, zamyšleně pohlédla na Rixe a předními zuby brutálně ukousla kornout své mražené pistáciové pochoutky. "No, dalo by se to tak říct."
"A nějak má zpoždění, co?" zachechtal se Rix svým typickým způsobem, který převzal od orangutana. Odolal jsem silnému pokušení na místě ho zaškrtit.
Debora mrkla ostentativně na hodinky. "Už asi deset minut." Pořád se na mě nedívala.
"Dneska ti to nehorázně sluší," podnikl Rix primitivní výpad, co kdyby.
"Jo?" překvapeně se usmála a přivřela oči. "Dík."
V návalu nezvládnutelné zběsilosti jsem nerozhodně přešlápl a vysmrkal se.
"Nevíš, co dneska dávají?" kul Rix železo, dokud bylo žhavé.
"Náhodou vím," protáhla Debora.
"Bezva," na to Rix, "nešla bys se mnou?"
"No jestli mě zveš..."
"Ale má to jeden háček."
"Jakej?"
"Musela bys mě založit. Nemáš dvacku?"
Po mně chtěl pětku, došlo mi v nenávistném opojení.
Debora se zasmála, ale neznělo to vůbec vesele. Spíš ironicky a smutně.
Pak se na mě podívala.
Polkl jsem. "Deb, já..." Nějak mi došla inspirace.
"Tak aspoň pětku!" naléhal Rix s vytřeštěnými bulvami a chamtivě napřahoval pracku.
Ledabyle jsem vytáhl pušku, kterou jsem pro jistotu všude nosil s sebou a ustřelil jim oběma hlavy. Pak jsem ji zvedl nad hlavu.
"Jsem pán světa!" vykřikl jsem mohutným hlasem.
Teprve za soumraku ho umlčeli.
Sixovo první rande tedy skončilo, jak vidíte, poněkud drsně.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 M. M. | 31. března 2014 v 19:19 | Reagovat

Chodit se Sixem do kina je evidentně životu nebezpečné O_O :-D
Díky za další SR, bylo to opět svižné a vtipné ;-)
(Tak zase za měsíc :-D )

2 M. M. | 31. března 2014 v 19:23 | Reagovat

A od kdy ho Debora chce? Asi nám Six něco zatajil... :-D Dost živě si pamatuju, jak mu drsně rozcupovala srdce na kusy, když se jí tak romanticky vyznal v sms :-)

3 heavy_head heavy_head | 31. března 2014 v 22:53 | Reagovat

Debora je vášnivá divačka a je jí možná jedno, kdo ji pozve. :-)
Krátkost mých příběhů je to, co mí čtenáři nejčastěji oceňují. :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama