Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Cats Side Story - Konec se blíží

19. srpna 2013 v 19:48 | heavy_head |  Povídky

Už je načase naši ságu nějak ukončit. Na pokračování, jak jinak. Něco končí, něco nového začíná...




XIV. PLÁNY V PLÁNECH JINÝCH PLÁNŮ


Toho dne, kdy byla jejich velká akce naplánována, za Šedoočkem přišla po ránu Tulačka. Pořád se nemohl zbavit dojmu, že se nechová tak jako vždycky, jako by sváděla nějaký vnitřní boj. Popravdě řečeno, Šedoočko ho sváděl také. Pocit neurčité nespokojenosti se mu zažíral pod kůži. Lotroviny, které prováděl s Bratrstvem, už se mu nezdály tak úžasné. Jednou se přistihl při myšlence, co asi dělá Michaela a jestli na něj myslí. A nejen ona...
"Myslím, že bys měl něco vědět," začala Tulačka bez váhání. "Něco důležitého."
"Tak do toho."
"Chytrák se tě chce zbavit."
Vytřeštil na ni oči. "Cože?"
"Samozřejmě. Žárlí na tebe. Na tvůj - náš - kousek. Chápej, on potřebuje mít převahu ve všech směrech. Nikdo ho nesmí zastiňovat, ohrožovat jeho pozici jedničky."
"Nic z toho jsem si nevšiml," zamumlal Šedoočko poněkud nepřesvědčen.
"Taky si myslí, že spolu něco máme," zasmála se Tulačka.
"Proč?"
"Nó, kdysi, ještě než jsi se objevil... chtěl, abych stála po jeho boku jako vůdce smečky já."
Šedoočka taková upřímnost odzbrojovala. A nzároveň znepokojovala.
"Neříkám, že jsem byla proti," Tulačka se náhle přestala usmívat,"ale pak udělal něco, čím mě zklamal. Ztratila jsem k němu důvěru."
"Proč mi to všechno říkáš?"
"Chci tě varovat. Pamatuj si jednu věc - Chytrák ti řekne, abys hlídal pootevřená dvířka chladícího boxu s masem. Jenže tě strčí dovnitř a to bude tvůj konec. Pomůže mu s tím Rváč, jeho věrná pravá ruka. Takže se od chlaďáku drž dál - jasný?"
"Jak to víš?"
"Slyšela jsem je. Ne včera, už dávno. Pozvali tě do akce z jediného důvodu - aby se tě zbavili."
Šedoočko tomu pořád nemohl uvěřit.
"Takže uděláme tohle - když tě Chytrák pověří hlídkou u mražáku, naoko poslechneš, ale pak se vyměníme. Tím jim to překazíme. Jsi pro? Uděláš to?"
"Ale co když se ocitneš v nebezpečí ty?" nelíbilo se to Šedoočkovi.
"O mě se neboj. Jde jim o tebe, ne o mě."
Když Šedoočko nic neříkal, pochopila to jako souhlas.
"Takže nikomu ani muk, neplaš, ať nic nepoznají a večer podle plánu."
A byla pryč.
Šedoočko si zhluboka povzdychl.


XV. TEĎ


Vlak s uširvoucím skřípěním dobrzdil.
Chytrák dal pokyn a vyrazili. Drželi se plánu, byli tiší, neviditelní a věděli, za čím jdou.
Měli hodinu - a za hodinu se toho dá stihnout mnoho.
Ekvilibristický výkon Šibala a Tulačky zajistil vysunutí závlačky a vagón byl jejich. Šedoočko cítil, jak mu v krvi proudí adrenalin, zmocňovala se ho jakási kontrolovaná rozjařenost. Byli uvnitř, jejich smělý a drzý kousek jim zatím vycházel. Myšlenky na to, co by se stalo, kdyby je odhalili a chytili, si nepřipouštěl. Jenže je nikdy nedostanou!
"Teď!" sykl Chytrák a Hrabě s Rváčem začínali odnášet bleskurychle první lup přes koleje.
Šedoočko se po něm díval, když se Chytrák neočekávaně otočil a zachytil jeho pohled.
"Co?" vycenil na něj pobaveně zuby.
"Nic," zamumlal Šedoočko.
"Teď mražák. Budeš hlídat u dveří," řekl Chytrák a naznačil Šedoočkovi, aby šel. "Rychle."
Šedoočko ho poslechl, díval se, jak Chytrák vymačkává na číselníku kombinaci (jak ji jen mohl zjistit?), něco cvaklo, dveře se pootevřely. Ovanul je silný chlad. "Dávej pozor, ať se nezavřou, to by bylo dost blbé" zopakoval mu Chytrák a vklouzl dovnitř.
Šedoočko se nervózně rozhlédl. Dával si pozor na Rváče, ale netušil, kde zrovna je. Něco se mihlo.
Šedoočko se přikrčil.
Byla to Tulačka. Beze slova k němu přistoupila, vystrčila klínek, povolila háček řetízku a dveře mražáku se s tichým klapnutím uzavřely.
"Co to děláš?" vyjekl Šedoočko.
"Pojď!" pošeptala Tulačka a kamsi ho vedla.
"Počkej! Nemůžeme - vždyť on..!"
"Ty si snad ten kód pamatuješ?" zeptala se ho Tulačka sladce, ale on v jejích očích viděl jen chladnou nenávist. Jen zamrkal.
"Akce skončila - právě teď," řekla.
Ozvalo se zapískání na píšťalu výpravčího.
"Musíme ven," řekl Šedoočko. "Musíme vystoupit."
"Ne, já zůstávám," překvapila ho Tulačka. "Odcházím. Pryč. Tady už mě nic nedrží. Možná chci vidět Afriku."
Šedoočko na ni vytřeštil oči.
"Zůstaň se mnou, Šedoočko," slyšel ji říkat. "Neopouštěj mě. Bez tebe jsem ztracená v samotě."
Ale já se musím vrátit, blesklo mu hlavou. Vrať se, prosím,zaslechl nějaký slabý hlásek z jiného času a místa. Stál jako opařený, neschopen pohybu.
Bouchaly dveře. Vlak sebou cukl a začal se pomalu rozjíždět.
Hlasy v jeho hlavě se začaly dohadovat, překřikovat.
"Patříme k sobě, ty a já." Hlas, který v sobě nesl naději a příslib dobrodružství.
"Dělej, jak myslíš." Starý, rozvážný hlas.
"Jo, běž si, kam chceš, stejně tu o tebe nikdo nestojí." Nafoukaný, rozzlobený hlas.
"Já. Já o tebe stojím. Strašně moc." Mladý hlásek , téměř plačtivý.
"Vrať se domů, Šedoočko. Já ti ho dám. Domov." Hlas byl jiný než ty čtyři předchozí.
Musel se rozhodnout a měl k tomu jediný okamžik.
Teď.
"Nemůžu," řekl a v Tulaččiných očích se něco zalesklo, ale možná se mu to jenom zdálo.
Pak pádil povědomou trasou pryč, vlak už jel, nabíral rychlost, Šedoočko našel nezajištěné dveře a skočil na násep, podjely mu nohy, nad sebou viděl nebe, dýchal prach a koulel se až dolů do trávy.
Viděl vlak, jak kolem něj projíždí, až po poslední vagón, dokud nezmizel v zatáčce.
Srdce mu divoce bušilo, nevěděl, jestli se rozhodl správně, co když ne?
Šel co noha nohu mine, téměř si ani nevšiml, že jej obklopili ostatní členové družiny.
"Co se stalo?" volal Rváč. "Kde je Chytrák a Tulačka?"
Šedoočko slyšel sám sebe, jak říká: "Utekli. Spolu. Nechápu to."
Ostatní tuto informaci šokovaně vstřebávali.
"Ale co bude dál?" ozval se po chvilce zaraženého ticha Hrabě. "Co bude kurva s námi?"
Dívali se po sobě, bezradní, vyděšení, zmatení.
"Já vím," řekl Šedoočko.


XVI. POTOM


Když proklouzl kolem známého plotu, svítalo. Bylo chladno, ale slunce pomalu vylézalo a ptáci už prozpěvovali jako zjančení.
Chtěl přijít nepozorovaně, to se mu ale nepovedlo.
Vrzly dveře a málem vrazil do Miciny. Ta byla odjakživa ranní ptáče - pokud se toto přirovnání dalo použít u staré, šeredné opelichané kočky.
Chvíli na sebe hleděli, jako by se odhadovali, nijak nepřátelsky, ale ani nijak vřele.
"Takže jsi se vrátil," konstatovala nakonec Micina bez jakéhokoli hodnotícího soudu.
"Vrátil jsem se," potvrdil Šedoočko, rovněž neutrálně.
"Vrátil jsi se," zopakoval po něm znovu. Šedoočko si začínal připadal jako trouba.
Micina si ho dlouho prohlížela, Šedoočka stálo nesmírné úsilí ten pohled vydržet a neutéct nebo neříct nějakou hloupost. A že se mu jich na jazyk dralo spousty.
Micina si povzdychla, zavrtěla hlavou a šla se vyvenčit.
Pak jako by si na něco vzpomněla, už z dálky na něj zavolala: "A co dělá noha?"
"Občas pobolívá," přiznal Šedoočko.
"Tak snad nebudeš kulhat, to bych se tu asi zbláznila," řekla Micina a on se konečně usmál.
Šedoočko si zalezl na své oblíbené místo pod lávku, odkud měl dobrý výhled na zápraží.
Dal si hlavu na tlapky a čekal, co se stane, až se probudí úplně všichni.


KONEC
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kočičí máma Kočičí máma | 19. srpna 2013 v 19:59 | Reagovat

Budovat napětí umíš, to se musí nechat :-D  
Potěšilo mě, že si vzpomněl na domov - Michaelu a hlavně Micku (konečně!) :-) Ta Tulačka mu přináší jen samé problémy, potvora :-? :-)

2 heavy_head heavy_head | 19. srpna 2013 v 22:00 | Reagovat

Uff, konečně se příběh dotrmácel až do konce, děkuji všem, co to vydrželi, doufám, že jsem je nezklamal. :-)

3 Kočičí máma Kočičí máma | 19. srpna 2013 v 22:20 | Reagovat

Jistěže nezklamal ;-) Já říkala, že je Tulačka mrcha! 8-) Jsem ráda, že se Šedoočko rozhodl správně a vrátil se :-) Konečně našel, co hledal.

4 Nevada Nevada | 20. srpna 2013 v 21:16 | Reagovat

Výborně, díky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama