Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Č. 56

31. srpna 2013 v 12:44 | heavy_head |  Singel Rowsen
Jízda hromadným dopravním prostředkem může být někdy i zajímavá.


56


Bylo sychravé singelrowenské ráno. Po strništích se proháněl ledový vítr a nad grimpenskými bařinami visely pochmurné chomáče mlhy. Na tvářích lidí stojícíh na zastávce bylo zřetelné napětí. Strhané rysy, občasné zakašlání nebo přešlápnutí z nohy na nohu. Děsivé ticho. Kradmé pohledy kolem sebe plné tiché nenávisti. Pára od úst.
Stojím s Bredlovem a Hoperem kdesi uprostřed davu lidských těl a klepu se zimou. Přibližně totéž dělají i mí dva společníci - Hoper se navíc snažil o úzký chladný úsměv. Se sluchátky na uších vypadal jako dokonalý pitomec. Bredlove se zasmušilým výrazem chudého intelektuála a s křiklavou letní budnou vzadu s nápisem "Ostrý hoch" budil dojem ostrého hocha. Pak jsem tu byl ještě já se svými nesmírně širokými rameny a svým neprůstřelným Klidem. Kromě nás stála na zastávce ještě asi stovka lidí.
Konečně je zdálkyslyšet charakteristický zvuk přijíždějícího autobusu.
V davu propuká panika. Každý se snaží získat co nejvýhodnější místo, ke slovu přicházejí lokty a začínají první ztráty na životech. Autobus už je vidět, projíždí zatáčkou a pomalu se blíží k zastávce.
Napětí kulminuje. Pár jedinců se snaží rychle vytvořit frontu vedle a získat tím tak výhodné strategické postavení v čele nové fronty.
"Už jede," poznamenal Hoper inteligentně, ani na nás nečekal a prudce vyrazil ke zteči po hlavách lidí stojících před ním. Podíváme se po sobě s Bredlovem s vědoucími pohledy a zachováváme ledový klid až do posledního okamžiku. Pohrdáme tou hemžící se mrzkou cháskou před náma.
Autobus zastavuje. Má číslo 56. Dveře se s příšerným sykotem otvírají. SSSSSSS. Teď! Vrháme se nekompromisně vřped. Bredlove si razí cestu mohutnými prsařskými záběry svých paží, občas si pomáhaje karatistickým úderem. Já jdu na to matematicky - zavěšuji se za vysloužilého zápasníka , který si klestí cestu ke dveřím přes mrtvoly a vyvážím se za ním až do vozu.
Hoper v napínavém závodě se stoletou stařenkou vítězí, zasedává poslední volné místo a ihned upadá do hlubokého spánku.
Jsem nemilosrdně vražen na trubku a zoufale lapám po dechu.
Bredloveho strhává dav kamsi na konec vozu a hrozí mu ušlapání.
Autobus se dává do pohybu, poznávám to podle smrtelných výkřiků méně odolných jedinců.
Hoper předvádí babičce stojící nad ním pestrou škálu svého umění.Teď prozměnu s nebývalým zájmem pozoruje za oknem ubíhající krajinu, kterou při své každodenní cestě do školy ještě nikdy nespatřil.
Přijíždíme na druhou zastávku. Fronta je tam ještě větší než na první zastávce. Uvnitř autobusu nastává neklid, ozývají se výkřiky směrem na řidiče typu "Jeď dál", "Nezastvuj!" či "Kašli na ně!"
Řidič na to ale nedbá a otvírá všechny dveře. Dav s krví podlitýma očima se snaží dostat dovnitř. Lidé uvnitř vozu se brání a snaží se je nevpustit dovnitř. Pár prvních odvážlivců bylo sice s úspěchem zkopnuto ze schodků, ale dovnitř se tlačí další a další.
Dovnitř se dobývá jakýsi bujarý stařec za vydatné spolupráce své dubové hole. Také šlachovitý mužík ve sportovní bundě slaví značné úspěchy. Odstraňuje své konkurenty opakovanými údery pěstí do hlavy a občas se sadisticky uchechtne.
"Lidi, mějte přece rozum, všichni se tu nevejdeme!" říká muž stojící vedle mě. Vzápětí je rázně umlčen a pošlapán ječícím rozběsněným davem.
Konečně řidič usuzuje, že do autobusu se už víc lidí asi nevejde a pokouší se zavřít dveře.
Nejde to však - dveře blokuje jakýsi děda. Všichni sledují jeho napínavý souboj s dveřmi s napětím. Děda se držel skoro celou minutu, nakonec ale stejně v nepřehledné zatáčce vypadává za jízdy a je hromadně vypískán.
Z hloubi vozu slyším Bredloveho hluboký hlas, který má v podtónu smrtelnou vyhrůžku: "Paní, okamžitě mi slezte z mé nohy!" Ječící hlas patří zřejmě Paní: "Co si to dovoluješ, ty hulváte jeden nevychovaný! To je dneska mládež!" Lidé kolem souhlasně mručí. Bredlove polohlasně odporuje, ale jeho chabé srgumenty jsou v mžiku rozneseny na kopytech. "Krikinálník je to! Kdybych teď vystoupila, za nejbližším rohem mi vrazí kudlu do zad! A pak že máme vzrůstající kriminalitu mládeže!"
Hlouček okolo stojících invalidů se dorozumívá krátkým pohledem a pokouší se Bredloveho umlátit svými berlemi.
Hoper mezitím rozvinul svou oblíbenou taktiku "bolavá nožička". Drží se za kotník, vyráží ze sebe srdcervoucí steny a pěstičkami si utírá slzy v očích. Babička stojící nad ním je dojatá a nabízí mu čokoládu.
Nenápadně se snažím vytáhnout nohu z něčí tašky neopatrně položené na zemi.
Ztráty na životech se zvyšují. Co chvíli je slyšet tlumený sykot připomínající unikání vzduchu ze staré pneumatiky - neklamné znamení toho, že další nebožák právě vypustil duši.
Na další zastávce odpadává pár měkoňů na chodník a přes ně se dovnitř hrne další várka pasažérů.
Nastává pres. Ozývá se praskot kostí. Naštěstí lidé stojící u dveří společnými silami vystrkují ze dveří vzpouzející se ženu ověšenou několika taškami a tím se vytváří kousek volného prostoru.
Protlačí se ke mně Hoper, který byl nucen opustit své místo, neboť stařenka se na něj sesunula. S očima rozzářenýma dětskou radostí mi ukazuje svou dlaň, ve které drží hrst prstů a ok a navrhuje, abychom tyto vhodili do několika tašek vyzývavě pootevřených.
Dnes však nemám na podobné radovánky ani nejmenší náladu, což hned také dávám Hoperovi několika drsnými výrazy jasně najevo. Mám plné ruce práce, abych si zachránil holý život. Mezitím mi rozdrcený Hoper umírá v náručí.
Naštěstí je příští stanice už naše. Z posledních sil objímám kolem krku nějakou býčí šíji, která se zrovna rozhodla taky vystoupit a která mě vynáší na čerstvý vzduch.
Nějakým zázrakem se vedle mě objevují Hoper a Bredlove - jejich oblečení a hluboké tržné rány nesou známky těžkých bojů, v očích se jim však zračí divoká radost z přežití.
Nikdy více, hučí nám hlavou, když se všichni tři vzájemně se podpírajíce potácíme k nejbližšímu zdravotnickému středisku.
V dálce mizí autobus číslo 56.


Pozn. autora: Všechny postavy příběhu jsou smyšlené. Podobnost s autobusem č. 56 na lince Hlučín-Ostrava-Poruba je čistě náhodná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Chelle Chelle | 31. srpna 2013 v 13:17 | Reagovat

Hotová apokalypsa! O_O :-) Nostalgicky mi to připomnělo ranní cesty brněnskou MHD :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama