Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Horečka ruské noci

12. května 2013 v 12:49 | heavy_head |  Recenze
Stilyagi znamená rusky doslova "posedlý módou", ale film má i jiné názvy. V Americe byl uveden jako Hipsters. Pokud nevíte, co jsou hipsteři, vygooglete si to. Pokud nepotřebujete googlit, tím líp.


Česky by se dal pojmenovat nejspíš jako Páskové, Frajírci. Je to kultovní muzikálová drama-komedie, která v roce 2008, kdy vznikla, pobláznila nejdřív Rusko a pak i svět. Zazářila na několika filmových festivalech a vryla se do srdcí fanoušků. Je plná hitů populárních sovětských kapel 70. a 80. let jako Kino, Mašina Vremeni, Nautilius Pompilius a mnoha dalších. Hudební složka je silnou zbraní filmu, či spíše muzikálu. Rovněž tam hrají krásní mladí lidé - jak jinak: Anton Šagin, Oksana Akinšina, Jevgenije Chirivskaja, Maksim Matvějev a další. A jsou v něm vážně dobří, hrají jako o život.
Je to barevný film. Je to přestylizovaný film. Je to krásný film. O čem je?
Začátek je překvapivý, nemuzikálový, zdánlivě nesouvisející s tématem. Pacient, postarší muž, jde k lékaři a je mu proveden rentgen plic. Tento muž už se ve filmu dále nevyskytne. Zato se v něm zaručeně objeví asistent doktorky, mírně obtloustlý mladý muž s brýlemi jménem Boris, jak se později ukáže, který z použitých rentgenových snímků vyrábí večer po práci podomácku, obyčejnými nůžkami a cigaretou, pirátskou kopii gramofonové desky... Hudba byla zaznamenávána doslova na kostech... Film se měl původně jmenovat Boogie na kostech, tvůrci však posléze usoudili, že by to mohlo v neznalých divácích evokovat spíše představu thrilleru či hororu, a název změnili. A dobře udělali.




Máme tu 50. léta, Moskvu, pár let po Stalinově smrti.
Letní sobotní podvečer, zábava, hudba. Zamilované smějící se páry se projíždějí na lodičkách. Pokojná dechovka v podání starších pánů. Budka, kde vám příjemná paní prodá vstupenky. Automat na limonádu. Opodál postává a na vše dohlíží milý milicionář v bílé uniformě s rukama založenýma za zády, kterého si ani nevšimnete. Tančí se venku, pod osvětleným altánkem. Všichni tančí spořádaně, disciplinovaně, podle pravidel, stejně...
Přichází trestné komando. Vynořuje se ze tmy, jde neomylně za svým cílem. Je tiché, nenápadné, ukázněné, rychlé. Míří přes můstek k opodál stojící usedlosti. Je to hlouček mladých lidí, studentů, s odhodlanými tvářemi a semknutými rty. Velí jim pohledná dívka. Klidným autoritativním hlasem rozděluje příkazy. "Podej mi nástroj," říká a jedna z dívek jí podává zbraň nejmocnější, zbraň hromadného ničení, ulitmátní hrozbu pro všechny vyvrhele společnosti. Nůžky.
Z budovy vychází tlumená hudba, zvláštní hudba, tak nepodobná té, která zní na místní zábavě.
Mladík Mels, jeden z těch, kteří se vydali na trestnou výpravu, nahlíží škvírou dovnitř. Zornička oka se mu rozšiřuje. Nemůže uvěřit tomu, co vidí... a slyší.
Divoce křepčící postavy, ječící dívky, podvazkové pásy, řádící těla po parketu vlnící a škubající sebou jako v záchvatu epilepsie, vyplazené jazyky, potící se tváře, roztodivné účasy a bláznivé oblečení tancujících, žhavý rytmus, který pulsuje jako smyslů zbavený, živelnost puštěná z řetězu. A hudba, ta hudba... Hudba, která vám rozbuší srdce a probudí ve vás někoho jiného, než jste dosud bývali.
Mels je ztracen. Okamžitě, nezvratně, osudově.
Právě nahlédl do jiného světa. Světa, o jehož existenci neměl dosud tušení. Do světa, kterého by chtěl být součástí, bleskne mu hlavou těsně předtím, než vtrhnou dovnitř a začne nemilosrdné zúčtování. Nůžky stříhají nohavice, podvazky, sukně, kravaty, a jako vrchol nejpotupnější exekuce - i vlasy.
Jedné postavě se však podaří uprchnout, skáče přes plot. Velitelka vysílá Melse, aby ji dostihl a přivedl zpět.
A Mels běží. Ta, kterou pronásleduje je dívka. Dívka v růžových šatech. Žene se za ní houštím, větve ho švihají přes tváře, utíká - a pak ji ztratí. Jak je to možné? Ještě před chvílí tady byla. Mels se bezradně rozhlíží. Ale je tma, kolem jsou stromy a on ví, že mu kořist uprchla.
Když vtom zaslechne odněkud ostrý výkřik. Vydá se tím směrem. Na břehu říčky sedí dívka a tiše vzlyká. Podvrtla si nohu. Melsovi je jí najednou líto. Pomůže jí vstát. Dívka se ho zeptá na jméno a pak mu řekne své. Alina. Pak se ale opraví. "Polly. Ale ti, co mě znají, mi říkají Polzja." Což v ruštině znamená "užitek". "A proč?" nechápe Mels. Ta zvláštní dívka ho podivně zneklidňuje. "To se brzy dozvíš," usměje se na něj dívka a ve chvíli, kdy to nečeká, do něj strčí, takže spadne a vymáchá se ve vodě. "Přijď na Broadway, přinese ti to užitek," zasměje se dívka a je pryč. Noha už se evidentně uzdravila. Mels za ní hledí s tichou výčitkou a z vlasů mu tečou čůrky vody do očí.
Po návratu k ostatním nemůže velitelka uvěřit, že dívka Melsovi utekla. "Vždyť víš, tihle frajírci jsou potenciální kriminálníci. Od saxofonu je k noži už jen kousek." Mels neříká nic. "Však my ji najdeme," dodává dívka nakonec s neochvějným přesvědčením. Mels neříká nic, ale v duši mu roste sílící touha. Ano, on ji najde určitě. Musí.
Neboť je ztracen toho večera již podruhé.




Takto celý příběh začíná, a pak i pokračuje.
Je třeba zdůraznit, že se nejedná o skutečnou historickou situaci, autoři, dle slov režiséra Valerije Todorovského, pouze použili dobový kontext jako kulisy a vytvořili svůj vymyšlený příněh, "který se mohl stát". Však se také kolem filmu v Rusku po jeho uvedení strhla bouřlivá debata, odpůrci se vášnivě pohoršovali nad tím, jak je vytvářen nový škodlivý a "jedovatý" sociální mýtus pro mladé, kteří nevědí, jak tomu ve skutečnosti bylo a jsou ohlupováni touto "nebezpečnou" propagandou, kdy normalizační výbory mladých komsomolců podnikají agresivní výpady na večírky se "zakázanou americkou hudbou" a ošklivě potlačují svobodu projevu a individualitu jedince protestujícího proti šedé konformitě normalizační komunistické společnosti a potlačují jakoukoli výstřednost a osobitost. Do řady a na kolena! Kdo vybočuje, bude ztrestán, nejpozději ihned. Je to o vzpouře mladých proti nesvobodě, téma, které pojednávají Šakalí léta i Vlasy.

(pokračování)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fanynka Fanynka | 12. května 2013 v 13:57 | Reagovat

Moc hezká recenze :-) Ale kdyby měla konec, byla by ještě lepší ;-)
Film je skvělý. Od kostýmů, přes herce až po hudbu (soundtrack mám) :-) A ruština mu dodává ještě větší kouzlo - dabing by ho určitě o trochu okradl...

2 heavy_head heavy_head | 13. května 2013 v 9:37 | Reagovat

Nejlepší byly ty účesy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama