Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Záhada poslední partie

15. května 2010 v 12:45 | heavy_head |  Šachy
Reportáž Jurije Vasiljeva přímo ze Sofie přináší první část rozhovoru s Topalovem, kde vysvětluje, co se přihodilo v poslední partii zápasu o mistra světa s Anandem.



A pak si otevřel žílu (h1-a8)



Za poslední partií zbyla zvláštní pachuť.
Něco v ní nebylo správně. Něco tam zaskřípalo.
Topalov ji sehrál podivně. Sebevražedně.
S neuvěřitelnou sebedůvěrou, vysokou rychlostí, zamířil k šachové smrti.
Domníval jsem se, že Veselina podvedl jeho maximalismus. Že se mu vymstila sofijská pravidla.
Není nutné hrát, když se hrát nedá. Nebylo by na tom nic hanebného, kdyby se místo 26.Va3 vrátil dámou na c2.
Nu, kdoví proč jsem si vzpomněl na letošní Linares, kdy jsme spolu s Veselinem seděli za barem a on mi vyprávěl, že na tomhle turnaji dělal takové tahy, jaké se mu líbily. I tehdy, když viděl, že to je nebezpečné, i tak šel do velkého rizika, protože to tak chtěl.
V Linares jeho soupeři nakonec chybovali.
Tady se jeho soupeř ale nezmýlil.
Možná, že někdy je nezbytné zahrát tak, jak je třeba a ne tak, jak se vám chce.
Viši byl na výši. Prokázal opatrnost i pružnost, i úlisnost. A i sílu. Jedním slovem - tygr.


at14


Poslední krát jsem šel do tohoto krásného sálu Vojenského klubu. Cítil jsem, že to bude naposledy.
Seděl jsem nedaleko od starostlivě se naklánějící Aruny Anand a Hanse-Waltera Schmidta, kterého Anand na tiskové konferenci nazval "Šachovým tygrem".


at15


Čekal jsem, až světla v sále zhasnou a zůstane osvětlena pouze scéna v popředí s oběma aktéry.


at16


Ano, takhle vypadá místo, kde máte trávit svůj čas. Tady, v temnotě a chládku, je mnohem příjemněji než v horkém, rušném press-centru.
Ale ať se vám to líbí nebo ne, nakonec stejně musíte vyjít na světlo.
Musel jsem odejít, když si bílý v 31. a 32. tahu otevřel své žíly, chci říct, promiňte, svoji velkou bílou diagonálu h1-a8.
O této tragické chvíli pak rozmlouvám s bulharským velmistrem Vladimirem Georgievem, který hraje za Makedonii.


Vladimir Georgiev: Tohle není poker...


Myslím, že Topalov v zahájení očekával něco takového, a doufal, že to bude aspoň "Vídeň", ale Anand si vybral velmi solidní variantu. Tohle byla Anandova strategie: všechny partie černými hrál na remízu. Jenže když se bylo třeba smířit s opakováním pozice, protože bílý žádné výhody nedosáhl, Topalov nečekaně přiostřil hru, z pohledu zvenčí to vypadalo skoro jako sebevražda.


Zarážející... Ani hráč první výkonostní třídy by si na sebe dobrovolně neotevřel diagonálu, po které by na sebe pustil tak mocnou baterii dáma + střelec...

Zahrál to intuitivně, určitě si myslel, že to zvládne. Očividně chtěl moc vyhrát. Divné rozhodnutí, zdá se, že mu selhaly nervy. Odmítl opakování pozice, hrál věží na a3 (lépe stála na c3), putování králem na h3 nevypadá moc logicky, není mi jasné, co se stalo... Jedině to, že nechtěl hrát tie-break, jinak si to nedovedu vysvětlit.


V rozhodující partii to Veselin zahrál hazardně.

Ano - hazardně. Ale vždyť šachy nejsou poker! Myslím, že přehlédl 34...De8. Když to Anand zahrál, začal Vesko kývat hlavou, už to všechno taky pochopil...


at16

Komentátorské stanoviště: zleva Antoaneta Stefanovová, bezejmenný Bulhar a Vladimir Georgiev.


Pak byla tisková konference.


at17


Šťastný Anand.


at18


A zachmuřený Topalov.


at19


Tam taky Topalov pronesl větu, která mnou otřásla do hloubi duše.
"Zariskoval jsem. A byl jsem potrestán."
Taková je totiž cena, vážení páni porotci!
To znamená, že to byl ten samý případ, kdy Veselin zahrál tak "jak chtěl" a ne tak "jak by měl".


Veselin Topalov: Kronika ohlášené sebevraždy
(část první)


at20


Vzhledem k tomu, že rozhovor s Topalovem se ukázal být rozsáhlejší, než jsem předpokládal, rozdělil jsem ho na dvě části, nyní si ukažme tu část, ve které jde řeč o 12. partii.


O 12. partii. Nakonec se ukázala jako rozhodující. Protože jste neuhodli soupeřovo zahájení?

Ve skutečnosti jsme to tušili. I v "Laskerovi" je několik možností... Problém spočíval v tom, že končila základní hrací část. Anand mě vypustil pouze v 9. partii, já jeho v 3., 5. a 10. On prakticky vytěžil maximum z pozic, ve kterých měl převahu. Kromě 9. partie. To znamená, že mohl vyhrát ještě jednu partii, ale nedokázal to. A já jsem mohl z těch tří partií, které jsem jmenoval, vyhrát kteroukoliv. Přičemž velmi lehce.


Takže se v tobě nahromadil hněv a frustrace?

Ne, to nebylo to... Ale tak to ve sportu chodí - když soupeře nezabiješ, on zabije tebe. A současně se končila normální hrací doba. A čekal nás tie-break.


A to už je, jak všichni víme, loterie?

To není tím, že to je loterie... Já jsem prostě v životě vyhrál jenom jeden tie-break, s Ruslanem, když mu bylo 15. Ve všech ostatních tie-breacích jsem vždycky prohrával.


A ještě tady byla pověrčivá magie čísla 13. Vždyť s Kramnikem v Elistě jsi prohrál tie-break právě 13.

Ne, nemyslím, že by to hrálo takovou roli.


Ale to, co jsi udělal ve 12. partii...

To byla sebevražda. Faktem je, že když zahrál 29...e5, rozhodl jsem se odpovědět 30.e4. Samozřejmě jsem věděl, že další jeho tah bude 30...f5. Takže přemýšlím: jestli tak potáhne, budu volit mezi 31.Jd2 nebo braním. A když hned potáhnul 30...f5, měl jsem v tu chvíli ještě víc než půlhodinu, z nějakého důvodu jsem okamžitě vzal 31.exf5. Samozřejmě, byla to sebevražda.


Ale to je divné, nevidíš to: zápas o mistra světa, rozhodující partie, a ty spácháš šachovou sebevraždu.

Ale já nevidím rozdíl mezi tím prohrát tak, jak jsem prohrál, anebo prohrát v tie-breaku.


Ale vždyť jsi mohl hrát i 31.Jd2...

No ano, mohl. Ale já jsem věděl, že takový typ pozice Anand neprohrává. To byl ten typ pozice, kterou on nikdy v životě neprohraje. A i kdybych hrál v tie-breaku nad svoje možnosti, mohl jsem doufat maximálně ve stav 2:2. No a potom by následovaly blicky! Jenže má příprava nezahrnovala bleskovky ani rapid. Vůbec jsem je netrénoval. A vůbec neuvažuju o tom, že bych to někdy dělal. Netvrdím, že bleskovky neberu úplně vážně, ale nemyslel jsem si, že je pravděpodobné, že k bleskovkám v zápase dojde.


Takže to byla sebevražda?

Ano. Částečně vědomá sebevražda. Ale je třeba jim složit pochvalu, poprvé v zápase vyšli ze zahájení s rovnou pozicí.


Nicméně, tohle je zřejmě první případ na nejvyšší úrovni (jak poznamenal Vladimir Georgiev), kdy top-velmistr prohrál "Laskerovu variantu" - bílýma.

V zásadě - ano. Je to tak. Ale vybrali si správnou variantu. Upřímně řečeno, očekávali jsme "Laskera" už dříve než ve 12. partii...



-pokračování rozhovoru v předchozím článku-



A protože jsme v průběhu celého zápasu viděli Veselina převážně v elegantních oblecích, košilích a kravatách, myslím, že nic nepokazím tím, když se na něj jednou podíváte i v "civilu".


at21





Zdroj:    http://www.chesspro.ru/_events/2010/at9.html
ChessPro, Jurij Vasiljev.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa


Komentáře

1 noELO noELO | 15. května 2010 v 13:51 | Reagovat

dík

2 heavy_head heavy_head | 15. května 2010 v 21:25 | Reagovat

Takže teď už to je všem jasné, proč se Topalov tak zbláznil. Bál se rapidu. Asi by ho přece jen měl zařadit do své přípravy, jestli chce něco vyhrát...

3 Babčert Babčert | 16. května 2010 v 10:34 | Reagovat

Stejně jako se vykašlal na přípravu rapidu v zápase s Kramnikem. Stejně je ale divná představa, jak hraje Topalov třeba blicky... :-?

4 heavy_head heavy_head | 20. května 2010 v 19:06 | Reagovat

Proč? To by mohla být docela sranda. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama