Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Wazuppp!

24. dubna 2010 v 13:33 | heavy_head |  Povídky
Slovník hovorové angličtiny nám říká, že výraz wazup (nebo wossap) je slangová zkrácená forma podravu, něco jako "jak je?" nebo prostě "ahoj vespolek". Je to v podstatě zkomolenina výrazu "what's up". Co je, jak se vede, máš se?
A používají ho zejména různé druhy ovoce.



Spousta lidí si to neuvědomuje. Spousta lidí to neví. A přitom to je nasnadě.
Ovoce mají duši.
Mají své osudy, své nálady, své radosti i starosti. Jsou vtipní, drzí, sebevědomí i nesmělí, laskaví i depresivní. Pokřikují na sebe a hecují se. Hledají si kamarády. Mají svou řeč, kterou my lidé neslyšíme.
Takže až si příště budete krájet jablko nebo loupat banán, vzpomeňte si, že jste možná někomu vzali jeho nejlepšího kámoše.









Pomerančova poslední cesta



Pomeranč se nudil.
Visel na větvi v Brazílii na plantáži a cítil, že má na víc, než jen viset.
Jeho jediným společníkem, se kterým si mohl promluvit, byl starý pomeranč, přezrálý a nahnilý.
Pomeranč ho považoval za nudného patrona, ale nikoho lepšího neměl.
Starý pomeranč často propadal melancholickým náladám.
"Víš," vyprávěl,"já už jsem starý a moje doba pominula. Svůj život jsem strávil na jednom místě. Na tomhle stromě. Nikdo o mě nestál. Nikdo mě neutrhl. Ale ty, ty jsi ještě mladý. Ty to můžeš dokázat. Uthnou tě a podíváš se do světa, do dalekých zemí. Poznáš svět!"
Pomeranč ho napjatě poslouchal. Bylo mu starého pomeranče trochu líto, ale v duchu si říkal: Já neskončím jako ty. Já se odtud dostanu.
Jednoho dne zaslechli lidské hlasy. Na plantáž přišli sběrači.
"To je tvoje šance," řekl starý pomeranč. Pomeranč se na něho podíval a spatřil v jeho očích zoufalou touhu a naději na to, že si ho přece jen všimnou a utrhnou. Pořád doufal.
Pomeranč pokrčil rameny a sám se vystavil tak, aby se od něj odráželo slunce a lidi si ho všimli.
Netrvalo to dlouho a lidská ruka ho utrhla a hodila do košíku.
Starý pomeranč už neměl dost sil a spadl na zem.
"Jé, podívejte, tenhle je nahnilej!" zavolal jeden ze sběračů vesele a kopl do něj.
Když pomeranče nesli v koši někam pryč, slyšel ještě, jak na něho starý pomeranč volá: "Hodně štěstí!"
Pak už ho nikdy neviděl.



Z koše ho vysypali spolu s ostatními do dřevěné bedýnky, naložili na korbu auťáku a vezli někam daleko.
Pomeranč pozoroval ubíhající oblohu a myslel si, že to dokázal.
Přijeli do přístavu, z auta je přeložili na loď, do větší bedny a pak je šoupli do tmy podpalubí.
Cesta přes moře byla strašná.
Všichni byli vyděšení, nikomu nebylo moc do řeči. Mačkali se na sebe a přáli si, aby už byl konec. Pomeranč si přál najít někoho, s kým by mu cesta rychleji ubíhala, ale nikoho takového nenašel. Každý se staral jen o sebe, všichni měli co dělat, aby se nepotloukli.
Pomeranč chvílemi přemýšlel, jestli nebylo lepší přece jen zůstal na stromě.
Pak se ale objevilo světlo, dorazili na druhou stranu oceánu, uviděli oblohu přístavu. Všude byl hrozný mumraj, zmatek, naložili je opět do menších beden, znovu do auta, vezli je někam do vnitrozemí.
Nakonec pomeranč skončil na pultu jednoho supermarketu v jednom menším městě.



To bylo wow!
Pomeranč se zvědavě rozhlížel po nakupujících a přemýšelel, koho by si vybral, aby si ho koupil.  Všechno tu bylo nové a prostorné, ostatní pomeranče byly čisté a natěšené.
"Máme štěstí, víš to?"
To promluvila mladá pomerančice, která ležela jen kousek od pomeranče.
Pomeranč se na ni zálibně podíval.
"Proč?"
"Jsme tady pěkně na očích, určitě si nás někdo koupí," říkala pomerančice vzrušeně.
"A sní nás," dodal nabručený pomeranč, kterému se pořád něco nelíbilo.
Pomeranč ztuhl.
Taky pomerančice se zatvářila vyděšeně.
"Co?"
"Normálně. Vezmou nůž, rozpůlí nás, stáhne z nás kůru a strčí si nás do pusy," upřesnil mrzoutský pomeranč.
"Jak to víš?" vyjekla pomerančice.
"Viděl jsem to v televizi, co mají támhle pod pultem."
"Kecáš," ohradil se pomeranč. "Vystaví si nás na poličce anebo nás zasadí do země a z nás bude pomerančovník a budeme jim dávat spoustu pomerančů."
"To sotva," ušklíbl se protiva.
Toho dne si je nikdo nekoupil, možná to bylo tím, že je na pulty dali až krátce před zavírací hodinou.
V noci, když všichni spali, se pomerančice přeškobrtla k pomerančovi a přitiskla se k němu.
"Viď, že nás nesní?" šeptala znepokojeně.
"To víš, že ne," uklidňoval ji pomeranč, ale nebyl si tím tak jistý.
"Odkud jsi?"
"Z Brazílie."
"Já taky."
Zbytek noci strávili mlčky vedle sebe a čekali na ráno.
Příštího dne se dovnitř supermarketu nahrnula spousta lidí.
"Dívá se na mě," zašeptala pomerančice. "Ten si mě koupí."
A skutečně, člověk, který se přehraboval v jejich regále si ji vybral a hodil ji do svého košíku.
Pomeranč doufal, že si ho vybere taky, a že zůstanou spolu, ale nestalo se tak.
"Hodně štěstí!" stihl za ní ještě zavolat, když si ji člověk odvážel pryč.
Pak ji už nikdy neviděl.



Pomeranče si koupili ještě téhož dne.
Jeho člověk byl mladý, přinesl si ho domů a položil v kuchyni na stůl.
Pomeranč se zvědavě rozhlížel.
Kousek dál spatřil banány.
"Hej, banáne," zavolal na něj. "Jak je?"
Banán se na něho podíval.
"No, jen si tu tak ležím a snažím se tvářit nenápadně."
"Jo, to je fakt," řekl pomeranč.
Zazubili se na sebe. Pomeranč si pomyslel, že by tady mohl najít nějaké kamarády.
Člověk přinesl na stůl papírový pytlík s citrony a zase někam odešel. Jeden z nich vyklouzl ven.
Zašilhal očima na všechny strany a zavolal.
"Jak se vede?"
Pomeranč si pomyslel, že citron je správný chlapík a už od prvního pohledu si ho oblíbil.
"Co je, co je?" smáli se banáni.
"Co je, citrone, kámo?" zavolal na něj pomeranč.
Všichni byli veselí, dokázali to, byli dobří!
Citron se rozhlížel.
"Hej, kde je kiwi? Koupili ho spolu se mnou."
Kiwi byl nesmělý a trochu retardovaný, ale ochotně přistoupil na jejich hru a za chvíli už na sebe všichni rozjařeně pokřikovali.
"Co je? Jak se vede? Jak se máte?"
"Koukněte, támhle je jablko!" ukázal citron nahoru na poličku.
Jablko byl rád, že si ho všimli a volal na ně shora.
"Co je, co je?"
Pomeranč by se smíchem nejraději rozkutálel.
Pak přišel znovu člověk, v ruce držel velký kuchyňský nůž, chytl jablko, položil ho na krájecí prkýnko, nemilosrdně ho přepůlil a rozčtvrtil.
Všichni vyděšeně vyjekli.
Jablko křičel hrůzou a bolestí a pak přestal.
Všichni vyděšeně zírali. Panovalo šokované ticho.
Pomeranč cítil, že by měl něco říct.
"Hej, banáne," zavolal přiškrceným hlasem. "Jak je?"
Banán se na něho nervozně usmál.
"Jen si tu tak sedím a tvářím se nenápadně."
Pomeranč si olízl rty.
"Jo, jasně. To dá rozum. Máš recht."




-END-
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Jaký druh ovoce máte nejraději?

Pomeranče 0% (0)
Banány 27.3% (3)
Jablka 0% (0)
Hrušky 18.2% (2)
Broskve 18.2% (2)
Melouny 0% (0)
Švestky 9.1% (1)
Kiwi 9.1% (1)
Citrony 9.1% (1)
Něco jiného 9.1% (1)

Komentáře

1 heavy_head heavy_head | 29. dubna 2010 v 17:13 | Reagovat

Děkuji za hlasování v anketě pro broskve. Nesmírně mě to potěšilo. Broskve jsou nejlepší. :-)

2 Babčert Babčert | 29. dubna 2010 v 18:41 | Reagovat

Taky nektarinky. :-)

3 heavy_head heavy_head | 29. dubna 2010 v 18:48 | Reagovat

To ani skoro neznám. To se pije? :-P

4 Tomáš Tomáš | 29. dubna 2010 v 21:04 | Reagovat

To nebylo špatný, jako ze života :-)

5 heavy_head heavy_head | 29. dubna 2010 v 21:10 | Reagovat

Té povídky si nevšímejte. Nejlepší je to video. Když jsem to viděl poprvé, spadnul jsem ze židle. :-D

6 Babčert Babčert | 30. dubna 2010 v 12:54 | Reagovat

Nebuď skromnej, Herr Exot. Osobně jsem během četby pocítil pouze dva miniaturní chronologický záseky, což může být navíc jenom chyba čtenáře. :-D Většina tzv. slavnejch spisovatelů je vyloženě nestravitelná, i když udržet tempo třeba takovejch 300 stránek asi není legrace. 8-)

7 zdravezhubnout zdravezhubnout | 13. května 2010 v 17:56 | Reagovat

Dobrý den, hledáme 5 lidí, kteří si chtějí z domova přivydělat 20 - 30 tisíc korun. Více informací na www.cinnostdoma.cz/feelgood Spěchá!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama