Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Šeptání s Garrim

24. ledna 2010 v 12:37 | heavy_head |  Šachy
V loňském roce navštívil Garri Kasparov Asii - poprvé od Šachové olympiády na Filipínách roku 1992. Byl v Indii a Malajsii, kde s ním náš reportér Edwin Lam udělal Otázky & Odpovědi. Kasparov hovořil poutavě a otevřeně o Asii, o své ranné kariéře šachového hráče, o svém chráněnci Magnusi Carlsenovi a o své Šachové nadaci v Americe. V tom rozhovoru není jediná řádka žvástů a vy si ho musíte přečíst.


"Interview s Garri Kasparovem trvalo čtyřicet minut," řekl nám Edwin Lam. "Kdyby nás jeho svěřenec nezastavil, mohl by pokračovat celé hodiny. Když vyprávěl o Carlsenovi, viděl jsem, jak se mu rozzářily oči - prostě vzplál, a já viděl obrovské zaujetí, když mluvil na toto téma. Musím říct, že jsem se od tohoto muže mnoho naučil v Otázkách&Odpovědích - dozvěděl jsem se hodně o životě, o práci, a uvedl jsem si to do souvislosti s teoretickou knihou, kterou jsem si pak znovu přečetl, s Uměním strategie (The Art of Strategy), která přehodnotila mé uvažování o práci a o tom, jak k ní nejlépe přistupovat.



Bisyk-Bisyk s Garri Kasparovem - část 1.


Garri Kasparov podnikl svou první cestu do Kuala-Lumpuru v Malajsii v půlce listopadu 2009, aby mohl promluvit na konferenci Youth Engagement Summit (YES). Měl jsem vhodnou příležitost, abych vyzpovídal nejlepšího hráče šachové historie všech dob, na "Bisyk-Bisyku", zasedání pro Chessbase v Putrayajském sjezdovém centru. Náš čtyřicetiminutový upřímný rozhovor se dotýkal mnoha rozličných témat. V první části našeho Bisyk-Bisykského setkání Garri mluvil o svém nedávném přednáškovém turné napříč Asií, o své fascinaci Malajsií a o své s přibývajícími léty rostoucí spolupráci s Magnusem Carlsenem.

Bisyk-Bisyk je slovo z Malajského souostroví a znamená "šeptání" jedné osoby k druhé.
Ve svém rozhovoru jsem se snažil "šeptat" ke všem našim čtenářům zvenčí, kterým tato druhá strana rozhovoru předtím nebyla známa.



Edwin Lam: To je vaše první cesta do Malajsie?


Garri Kasparov: Ano, můj první výlet do Malajsie. V roce 2009 jsem poprvé cestoval po Asii. Způsobil to nepoměr v rozdělování šachových událostí, cestoval jsem po celé Evropě, navštívil jsem mnoho různých zemí, mnohokrát. Byl jsem rovněž ve Spojených státech, v Kanadě, v Mexiku a v mnoha latinskoamerických zemích, ale nikdy ne v Asii, kromě jediné výjimky, a tou byla Šachová olympiáda ve Filipínách 1992. Je těžké si to představit a lidé tomu nemohou uvěřit, když řeknu, že do roku 2009 byly Filipíny jedinou asijskou zemí, kterou jsem navštívil. Ale je to tak! A letos, tentokrát osamocen, už jsem podnikl dvě cesty do Indie, jednou do Delhi a podruhé do Mumbai. Cesta do Mumbai se konala jen několik týdnů před celoindickou IBM konferencí, a teď je to Malajsie. S konečnou platností jsem pokryl nové oblasti na mapě!




Panorama Kuala Lumpuru (rozklikni).



Přijel jste do Malajsie před dvěmi dny i se svou manželkou. Měl jste už příležitost se po Kuala Lumpuru projít?


Ne, ne, ještě ne. Mojí ženě a mně se líbilo, co jsme dosud viděli tady v Putrajayi, administrativním hlavním městě Malajsie. Včera jsem tu šli do obchodu, a byl velice čistý a velmi uspořádaný. Viděli jsme velmi pozoruhodnou směs etnické rozmanitosti obyvatel Malajsie. Další věcí, které jsme si v obchodě všimli, bylo, že 40% tohoto obchodního domu tvořily koutky vyhrazené dětem. To je velmi zajímavé, a pro někoho jako já, kdo se zabývá politikou, je vždy poučné vidět, jak se lidé chovají na veřejných místech a poznat atmosféru obchodního domu v neděli, s mnoha lidmi střední třídy se svými rodinami. To bylo pro mne velmi zajímavé a výsledný dojem byl velice pozitvní.




Kuala Lumpur v noci (rozklikni).


Také jsme zaznamenali ještě jinou věc: barvy oblečení Malajců, které nosí na sobě, jsou velmi jasné a pestré. Znovu opakuji, tohle je osvěžující změna oproti Evropě a Spojeným státům, teď v zimě. Zatím jsme docela inspirováni celkovou atmosférou - ta atmosféra je velmi pozitivní a lidé jsou přátelští. Jsem si jistý, že jsou i jiné části Malajsie, obzvláště v Kuala Lumpuru, kde se dá vidět více různorodosti. Ale dosud byly naše zážitky z Putrajaye velice dobré. Pojedeme do Kuala Lumpuru zítra, po mém vystoupení 18. listopadu. Rozhodně musíme vidět Twin Towers (Dvojčata). Jinak by to bylo dost zvláštní, vždyť víte. Díky letovému řádu - nedosažitelnost denních letů do Moskvy - což znamená, že tady uvázneme ještě jeden den, a to je pro nás dobrá zpráva.





Pojďme si trochu povyprávět o vašem šachovém dospívání, o vašich začátcích. Jaké byly faktory, které vás přitáhly k mistrovskému zvládnutí téhle hry? Jak jste poznal, že je to vaše opravdová vášeń?


Za svůj ranný vývoj zcela jistě vděčím cílevědomosti a odhodlání mých rodičům. Má rodina brzy objevila mé přirozené nadání pro šachy. Můj otec Kim se rozhodl, v době kdy bojoval s leukémií, že mě pošle do šachové školy, když mi bylo sedm let, a má matka tento nápad nadšeně podporovala. Vnitřně jsem přesvědčen, že bych v něčem jiném než v šachu nedosáhl takových úspěchů. Musel jsem se spoléhat na své šťastné hvězdy, když ke mně přišla hra tak přirozeně, její požadavky sedly mému talentu jako rukavice.



První setkání za šachovnicí s Anatolijem Karpovem, když Garrimu bylo dvanáct. Tenkrát to byla ještě simultánka.



Když přihlédneme zpět k vašim vlastním zkušenostem, vidíme, že dnes děti začínají se šachem ve velmi nízkém věku, ve čtyřech nebo pěti letech. Myslíte si, že jsou na to moc mladé, vzhledem k tomu, že vy jste začínal s šachem až v sedmi letech?


Nemyslím si, že se tuhle hru lze začít učit "příliš brzo" nebo naopak "příliš pozdě". Spíše je to otázka cíle nebo účelu, s jakým se tuhle hru učíte.Věřím, že šachy mohou hrát důležitou roli ve výchově dítěte, neboť mu mohou pomoci zlepšit jeho představu o věcech ve svém okolí. Většina z nich, v podstatě 99,9%, ve svém pozdějším životě nebude hrát šachy. Ale i tak je pro ně velmi užitečné, když jsou šachy zahrnuty do jejich hlavního vzdělávacího rozvrhu. Jestliže dítě projeví zájem o šachy už ve věku čtyř nebo pěti let, pak je to pěkné. Věřím, že musíme dětem pomoci - musíme je vést, dát návod - ale nemůžeme je nutit k něčemu, co nechtějí nebo nemají rády. Kupříkladu můj syn nechce hrát šachy. Nemá o to zájem a já s tím nemůžu nic dělat. Naučil se hrát šachy, když mu bylo pět nebo šest a neprojevil o ně nějaký zvláštní zájem. Neukázal pro ně žádné nadšení. Dokud hrajeme důležitou roli v tom, že zkoušíme vést děti, aby nebyly pod vlivem moderních bezduchých her, musíme také chápat hranice našeho zasahování a vměšování se do toho. Je to o nalezení zlatého středu, jak je ovlivnit bez toho, abychom byli příliš protivní a způsobili tak opačnou reakci. To je správné v každé formě mezilidských vztahů, ať už je to v pracovním týmu nebo ve vztahu otce a syna.



Partie proti Viktoru "Hroznému" - mladičký Garrik měl šance na výhru, ale nakonec jen remizoval.



Může podle vašeho názoru uspět v šachu i méně talentovaný jedinec, jestli je hrou nanejvýš zaujatý a jestliže má podrobný plán, čeho chce dosáhnout?


Ve své knize "Jak život napodobuje šachy" (How Life Imitates Chess) jsem napsal, že pracovitost je rovněž částí individuálního talentu. Někdy zjišťuju, že je těžké pochopit, když někdo říká: "No, ona nebo on jsou sice talentovaní, ale leniví." Pro mne to jednoduše znamená velkou trhlinu v osobním charakteru. Pilně pracovat je součástí talentu - v tomto případě důležitá část osobního nadání. Když nepracujeme usilovně, jak bychom pak chtěli, aby se z přírodního daru staly opravdové diamanty? Takže to je důvod, proč si myslím, že píle je někdy stejně důležitá jako mít talent. Samozřejmě uznávám, že je asi těžké, aby se někdo bez velkého talentu stal mistrem světa. Ale i tak se můžete dostat na velmi vysokou úroveň a dosáhnout mnohého, dokonce i s omezeným talentem. To znamená, že jsem velkým zastáncem konceptu, že schopnost těžce pracovat je zřídkavé nadání, a jestli to zvládnete a strávíte nad tím mnoho hodin a soustředíte se na svůj cíl a jestliže máte propracovaný plán, stále můžete předčit a překonat svého konkurenta, i když jste méně talentovaní a méně obdarovaní pro šachy nebo pro něco jiného, jednoduše proto, že váš konkurent není tak dobrý v organizování své činnosti.


Všichni už jsme se doslechli o vaší spolupráci s výjimečně talentovaným Magnusem Carlsenem. Kdy ta spolupráce začala?


Setkal jsem se s ním v Oslu v roce 2005. Natáčel jsem tam dokument a strávili jsme spolu několik hodin. Poté, co jsem skončil s šachem, Magnus vlastně přijel se svým otcem do Moskvy, strávili jsme spolu možná tak jeden den, a to bylo všechno. Následující čtyři roky jsme spolu nemluvili, kromě toho že jsem mu poslal své knihy "Moji velcí předchůdci", první a druhý díl, přes Frederika Friedela z ChessBase. Obnovili jsme své kontakty minulé Vánoce, opět cestou skrze Frederika, protože z Magnusovy strany byl zájem najít vhodnou příležitost k tomu, aby se více prosadil, neboť měl vždy problém s tím, že neměl opravdového trenéra, někoho, kdo by mohl jeho záležitosti zorganizovat efektivnějším způsobem. A taky potřeboval speciální bojovou průpravu k tomu, aby mohl hrát na té nejvyšší úrovni. Myslím, že je dost dobrý na to, aby porážel průměrné a dokonce i velmi silné velmistry. Ale k tomu, abyste se stali č. 1, potřebujete víc, než jenom talent, a to mě fakticky zaujalo. Takže jsme založili tuhle vzájemnou komunikaci a chvíli spolu takhle mluvíme.



První setkání: Reykjavík 2004. V první partii se Kasparov zachránil remízou (!), ve druhé svého mladého soupeře přehrál. "Nejsem úplně spokojený s výsledkem 0,5 - 1,5 s Kasparovem," řekl později Magnus. "Bílými jsem měl vyhrát. A černými jsem hrál jako děcko."



Během turnaje ve Wijk ann Zee 2009 jsme spolu párkrát mluvili po telefonu. To byl začátek. A během Linaresu 2009 jsme měli spolu jen jednu krátkou schůzku. Po formální stránce jsem mu už během turnaje v Linares nabídl několik rad, ale ještě to nebyla práce na plný úvazek, protože jsem také potřeboval čas, abych se na to připravil. Nehledě na to, že jsem se o šachy stále zajímal a pravidelně doplňoval svou databázi, jsem měl zřetelné zpoždění. A taky jsem si potřeboval osvěžit svůj smysl pro ovzduší soutěživé atmosféry, což mi zabralo trochu času, předtím než jsme se do toho doopravdy mohli spolu pustit. S příchodem léta jsme měli docela dobré tréninkové soustředění v Chorvatsku. A potom jsme měli další tréninkové setkání v Oslu. Rovněž jsme přijal nabídku na sehrání zápasu s Karpovem, protože po spolupráci s Magnusem jsem zase dostal chuť do hry. Mé staré instinkty se vrátily. A hned po našem trénování v Oslu hrál Magnus velmi dobře v Nanjingu. A po turnaji v Moskvě se stal neoficiálním hráčem č. 1. I když rozestup je stále velmi skromný. A doufám, že turnaj v Londýně bude jeho dalším úspěchem - opravdovým úspěchem, protože stráví konec roku jako jednička na oficiální ratingové listině. (Tohle bylo řečeno v listopadu 2009).



Carlsen trénuje Kasparova na soustředění v Chorvatsku.


Stále je zde mnoho práce, kterou je třeba vykonat. Tím myslím, že Magnus ukázal přednedávnem ohromný pokrok, vzestup a odolnost. V Moskvě byl velmi nemocný a dokonce po dvou kolech zvažoval své odstoupení z turnaje. Vážně jsme o tom s jeho otcem a doktorem diskutovali. Měl velice vysokou teplotu a během třetího a čtvrtého kola se cítil skoro na umření. Byl na tom vážně mizerně a postupně se dával dohromady až před šestým kolem, po partii s Anandem. I když k tomu, aby byl úplně fit, měl pořád daleko. Dokonce i v posledním kole přetrvávaly některé potíže, a to bylo velmi těžké. Já jsem byl velice hrdý na to, že udělal +2 v turnaji, kde měl tak strašlivé podmínky. To jen ukázalo, že jeho síla roste. To je ukázka vašeho charakteru, mít dobré výsledky nejen na turnajích typu Nanjing, ale i tehdy, když jste na tom zdravotně špatně. Myslím, že ho to zocelilo a já naši další spolupráci do budoucna vidím jako velmi nadějnou.



Mám to! Carlsen pracuje za šachovnicí, Kasparov za svým notebookem.


Myslím, že je pro šachy důležité, mít někoho jako je Carlsen, novou tvář, která vzrušuje celý svět. Je to mladík, který není zatížený šachovými předsudky staré šachové školy. Je představitelem nové generace, s otevřeným přístupem ke všemu, a může přitáhnout k šachu další z řad veřejnosti. Současné vůdčí osobnosti šachového světa nejsou příliš aktivní v propagaci šachu, nepovzbuzují příliš novou generaci, aby ho zkusila. Doufám, že to se změní s příchodem Magnuse.


Trenéři obvykle doprovázejí své svěřence na turnajích. Jak můžete během turnaje pomáhat Magnusovi vy, s vaším nabitým programem?


Skypem. Děláme to přes Skype. Skype je nejvýhodnější. Můžeme si dokonce posílat databáze, velice rychle, víte, jakoukoli databázi. To je prostě Skype.


Takže moderní technologie vám v tomto ohledu hodně pomáhají, ha!?


Ale stále musím připustit fakt, že Skype a počítače nemohou být považovány za rovnocennou náhradu normálního, živého osobního tréninku. Jeden z problémů, který se vyskytl u turnaje v Moskvě, byl ten, že Magnus a já jsme před tímto turnajem nemohli najít čas pro takový normální trénink. On byl zaneprázdněn v Oslu, já byl v Mumbai. Víte, dokonce i tři dny, i popotahování figurami po šachovnici, a všechno mohlo být úplně jinak. Před Londýnem jsme si na to už konečně sedli společně. O tom není pochyby.


Je vaše spolupráce s Carlsenem předzvěstí vašich záměrů s Kasparovovou šachovou školou, jejím pokrokem kupředu?


Nikdy jsem nepřestal se šachem pracovat, na jeho vzdělávacích projektech, a pokoušel jsem se o to v několika zemích. Nejúspěšnější pokus byl ve Spojených státech. Kasparovova šachová nadace zde byla založena v roce 2002 a měli jsme velmi velkorysé dotace od sponzorů, kteří nás všechna ta léta podporovali. Vybudovali jsme návrh školních osnov, které jsou užívané ve všech tamějších 50-ti státech, samozřejmě hlavně v New Yorku, New Jersey, Connecticutu, stejně tak jako v Chicagu a v Texasu. Technicky vzato jsme ve všech padesáti státech, na více než 3000 školách, učíme tam učitele, jak mají vyučovat šachy. Věříme, že učitelé, kteří už na školách vyučují, potřebují dostat nějaké jednoduché lekce, aby mohli učit šachy, protože je mnohem důležitější být dobrým učitelem než šachistou ve třídě. A znovu, naše pojetí vychází z toho, že šachy jsou levným, ale velice účinným nástrojem k vylepšení jejich vzdělání.



Kasparov se členy Kasparovovy šachové nadace.


Kromě toho Kasparovova šachová nadace v několika posledních letech aktivně pomáhá americkým talentům. Rovněř sponzorujeme některé poloprofesionální mládežnické akce, jako například All-Girls US Championship, s jehož pomocí Texasská univerzita poskytuje pro vítěze stipendia. Dvakrát do roka pořádáme speciální tréninkové soustředění pro mládež, pro ty nejtalentovanější z nich. Další se bude konat v prosinci, zrovna před Vánocemi. Začínali jsme s mnoha, pak se třiceti, a nyní máme zhruba 10 až 12 dětí. Procházíme si jejich partie. Tuhle sovětskou tradici se teď pokoušíme zavést ve Spojených státech.



Kasparov během simultánky své Šachové nadace v Haarlemu.


Jak můžete z toho všeho vidět, nikdy jsem na téhle úrovni nepřestal pracovat. Ale co se týče profesionální spolupráce, má odpověď na vaši původní otázku bude znít: "Ne." To znamená, když pracujete s hráčem, jakým je Magnus, nemůžete pracovat ještě s někým jiným. Já se o to ani nezajímám, protože mě trénování Magnuse velice uspokojuje. Práce s mládeží přes Kasparovovu šachovou nadaci stejně tak jako s Magnusem udržuje mé šachové umění při životě. Ano, je to osvěžující změna, díky radě mé matky, že je třeba si udržovat mysl v neustálé činnosti a nenudit se, nebo se unavovat přeskakováním z jedné oblasti svého zájmu na jiný. Takže se nemůžete upnout na politiku nebo na dělání projevů. Mám na mysli to, že hraju šachy, stále nad nima pracuju, na svých knihách, letos vyjde třetí díl mých soubojů s Karpovem, a příští rok budu pracovat nad dalšími třemi díly svých nejlepších partií (Garry Kasparov's best games). Ale, víte, současná práce s Magnusem Carlsenem je pro mě také velmi osvěžující. A já jsem moc šťastný. Není to takové, jako když hraju tahy ve své vlastní partii, ale někdy se cítím, jako bych se osobně připravoval na Kramnika nebo na Ananda. A to je pěkné. Je to dobrý pocit. Práce s mládeží z Kasparovovy šachové nadace na úrovni 2300 nebo 2400 je jedna věc. Nynější práce s hráčem na úrovni 2800, to je něco úplně jiného.



© Edwin Lam Choong Wai 2009

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 plko plko | 24. ledna 2010 v 13:48 | Reagovat

díky!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

2 plko plko plko plko | 24. ledna 2010 v 14:00 | Reagovat

super překlad, pěkný závěr. v podstatě by mohl už jen koučovat topu, ale magnum je lepší.

3 heavy_head heavy_head | 24. ledna 2010 v 14:15 | Reagovat

Díky, plko! :-) Tvé komentáře dávají mému pachtění smysl.

4 heavy_head heavy_head | 24. ledna 2010 v 14:26 | Reagovat

Mimochodem - všiml sis, že jsem si osvojil techniku vkládání obrázků v jejich skutečné velikosti? Rozklikl jsi?  O_O

5 heavy_head heavy_head | 24. ledna 2010 v 14:27 | Reagovat

A co myslíš tím pěkným závěrem?  :-P

6 Babčert Babčert | 25. ledna 2010 v 16:17 | Reagovat

Měls pravdu, Heavy. Kasparov je fakt strašně užvaněnej. :-D

7 heavy_head heavy_head | 25. ledna 2010 v 18:16 | Reagovat

Je, no. A už vyšel i druhý díl. Míň vykecávání, víc fotek to se mi líbí víc. :-)

8 divak divak | 1. února 2010 v 18:14 | Reagovat

neni na té fotce s komentem :Kasparov se členy Kasparovovy šachové nadace.
v pravo, ten klučík v oranžovym ray robson?

9 heavy_head heavy_head | 1. února 2010 v 18:58 | Reagovat

No jo, vidíš, toho jsem si vůbec nevšiml - je mu minimálně dost podobný.

10 divak divak | 1. února 2010 v 20:38 | Reagovat

mě by spíš zajímalo co je to za krasavici vedle garriho.  ;-)  O_O

11 heavy_head heavy_head | 1. února 2010 v 23:25 | Reagovat

To bude asi budoucí mistryně světa nejspíš.  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama