Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Magnus Velký

7. ledna 2010 v 19:21 | heavy_head |  Šachy
25. prosince 2009 vyšel krátký rozhovor s Magnusem Carlsenem pro časopis TIME. 11. ledna 2010 mu TIME věnoval další článek. Tak nebývalý zájem médií o osobu norského teenagera lze snadno pochopit - na přelomu roku se stal historicky nejmladším hráčem číslo jedna v žebříčku FIDE. Mihnul se dokonce i ve sportovních zprávách naší televize, která se šachovému dění obvykle ze zásady nevěnuje. I naprostý laik musel vycítit, že se stalo něco nevídaného.



Nebojácné zahájení šachového hráče Magnuse Carlsena


Vladimir Kramnik, bývalý světový šampion a současný hráč č.4 světového žebříčku, hraje v prvním kole turnaje London Chess Classic, nejlépe obsazeném šachovém turnaji hraném v hlavním městě Spojeného království za posledních 25 let. Vysoký, dobře vyhlížející a bezvýrazný, vypadá přesně tak, jak by měl vyhlížet muž, který ovládl hru s téměř nekonečným počtem variant: jako špičkově vyškolený zabiják. Nicméně dnes je metodicky a nelítostně drcen.

Jeho soupeřem je teenager, který vypadá, jako by měl potíže zůstat vzhůru. Magnus Carlsen zívá, ošívá se, vrtí, sesouvá se na své židli. Vstává a potlouká se kolem ostatních partií, zírá na šachovnice jako zvědavé batole. Tu a tam se vrací ke své vlastní partii a táhne některou svou figurou, neúprosně budující útok, který je tak prudký, že po 43. tahu Kramnik shledal svou pozici beznadějnou a vzdal se.

Géniové se mohou objevit kdekoliv, avšak zrod Carlsenova talentu je obzvlášť záhadný. V listopadu se Carlsen, když mu bylo 18, stal nejmladším č. 1 v celé historii šachu. Pochází z Norska - "z malého, neštovicemi poďobaného šachového národa, téměř bez historie a bez úspěchů," jak to líčí s jemným opovržením anglický velmistr Nigel Short - a na rozdíl od mnoha zázračných šachových dětí, kteří se stali profesionály už ve svých 12-ti letech, Carlsen navštěvoval školu až do loňského roku. Jeho otec Henrik, potichu mluvící inženýr, říká, že strávil víc času, aby přinutil svého mladého syna udělat domácí úkoly, než hrát šachy. Ještě i teď Henrik musí přerušit Carlsenovo studium šachu, aby ho vytáhl na rodinný výlet nebo do muzea. "Pořád se musím štípat do ruky," říká Henrik. "Tohle rozhodně není to, co jsme s Magnusem zamýšleli."






Dokonce i profesionální šachoví hráči - lidé zvyklí předvádět svůj výjimečný intelekt - byli šokováni Carlsenovým vzestupem. Velmistrem se stal ve 13-ti letech (jako třetí nejmladší v historii) a nejlepší hráče začal porážet v 15-ti; je často nazýván šachovým Mozartem pro zdánlivou lehkost svého umění. V září oznámil, že uzavřel smlouvu o trénování s Garri Kasparovem, pravděpodobně nejlepším hráčem šachové historie, který opustil šachový svět v roce 2005, aby se zabýval politickou kariérou v Rusku. "Předtím než skončí," říká Kasparov, "podstatně změní naši starobylou hru."

Při rozhovoru Carlsen poskytuje pouze jemnou stopu své inteligence. Jeho projev, stejně jako jeho šachový styl, je odborný, technický, po gramatické stránce bezchybný, po logické stránce velmi přesvědčivý. Obléká se úpravně a elegantně, ale ukazuje taky teenagerskou nechuť k formálnosti. (Jen výjimečně je ho během partie možné vidět, jak má povystrčenou košili z kalhot). Zdálo by se, že je mu víc než 19, nebýt jeho zvyku se chichotat a nechutí k očnímu kontaktu.

Carlsen se připojil ke světové elitě v období nevídaných změn. Je jedním z generace hráčů, kteří se naučili hrát s pomocí počítače. Dodnes si není úplně jistý, jestli má doma normální šachovnici. "Jednu bych někde mohl mít. Nejsem si jistý," říká. Silné šachové programy, které dnes běžně poráží lidské konkurenty, dovolují velmistrům studovat pozici do větší hloubky, než bylo možné kdy předtím. Short říká, že špičkoví hráči mohou strávit všechen čas vybíráním tahů v partii tak, že naprogramují ten samý program, a taková hra zpaměti odstraní z šachu všechno jeho tajemství. Přirovnává šachové programy k " motorovým pilám, které vykácí deštné pralesy v okolí Amazonky".

Ale Kasparov tvrdí, že Carlsenovo mistrovství je zakořeněné v "hlubokém intuitivním smyslu, kterému ho žádný počítač nemohl naučit", a že jeho žák "má přirozené cítění pro to, na jaké pole má být umístěna která figura". Podle Kasparova má Carlsen dovednost vycítit potenciální energii v každém tahu, dokonce i když je jeho konečný efekt nemožné kýmkoliv - dokonce i pro počítače - propočítat. Ve velmistrovské komentátorské místnosti, kde se partie rozebírají za pomoci nejmodernější techniky, experti dokonce ani neuvažovali o některých Carlsenových tazích během jeho partie s Kramnikem, dokud je neuviděli na vlastní oči a neoznačili je za perfektní.
"Je těžké to vysvětlit," říká Carlsen. "Někdy prostě cítím, že tah je správný."

Ale není to tak, že by Carlsen postrádal obratnost při propočtu. Nezřídka přemýšlí na 20 tahů dopředu a může pohodlně hrát několik partií současně naslepo, jednoduše tak, že slyší tahy v šachové notaci. Strach, který obklopuje každou takovou výjimečnou mysl, je ten, že život stráví zkoumáním okrajů věčnosti - možné permutace šachové hry převyšují odhadovaný počet atomů ve vesmíru - posléze vede k šílenství. Velmistři říkají, že Carlsenova předčasná vyspělost jim připomíná Bobbyho Fischera. Skvělý americký šachista strávil svá pozdní léta v izolaci, objevující se jen proto, aby vychrlil své anti-semitské teorie spiknutí.
"Je snadné být šachem posedlý a nechat se jím pohltit," říká Carlsen. "To je to, co se stalo s Fischerem a Paulem Morphym." (další génius, který propadl šílenství). "Nemám v sobě tu stejnou posedlost, co měli oni."

Ačkoli je pevně na vrcholu světového žebříčku, i díky svému vítězství v Londýně, Carlsen se nyní musí probojovat sérií kvalifikačních zápasů, aby si zasloužil právo a šanci k boji o titul šachového šampiona, nejvyšší mety a nejcennější kořisti každého šachisty, o kterou se svádí boj každé dva nebo tři roky. Jeho otec říká, že se více zajímá o to, "jestli z něj šachy udělají šťastnějšího člověka". Zatím se zdá, že právě to z něj dělá. "Miluju tu hru. Miluju to soupeření."
Když jsem se zeptali, jak dlouho si bude šachy užívat, a kam ho tahle hra dostane, Carlsen se odmlčel a zahloubal. "Je příliš těžké to předpovědět," uzavřel. Zatím dělal přinejmenším jen ty správné tahy.





A slíbené interview je zde:



Magnus Carlsen: Devatenáctiletý král šachu


Ve svých třinácti letech byl třetím nejmladším velmistrem v šachové historii. O několik let později už porážel nejlepší hráče světa. A 1. ledna 2010 se 19-ti letý Magnus Carlsen z Norska stal oficiálně nejmladším hráčem historie, kterému patří pozice č. 1 světového žebříčku. TIME odchytl tohoto velmistra na turnaji v Londýně, aby pronikl do mysli šachového génia.


Když lidé zjistí, že jsi nejvýše hodnoceným šachovým hráčem na světě, jak se vypořádáváš s tím, že se domnívají, že jsi zhruba 40 000 krát inteligentnější než oni?


Jo, tohle je trochu otravné. Pokouším se lidem říct, že jsem stejný jako oni. Nejsem nějaký druh šílence nebo monstrum. Můžu být velmi dobrý v šachu, ale jsem jen normální člověk.


Budiž, ale zcela zjevně se tvůj intelekt nedá považovat za normální. Kolik tahů dopředu jsi schopen propočítat za šachovnicí?


Někdy 15 nebo 20 tahů dopředu. Ale trik je vyhodnotit pozici, která je na konci takovéhoto propočtu.


Tvůj trenér, bývalý mistr světa Garri Kasparov, říká, že tvá síla nespočívá v propočtu variant, ale spíš v tvé schopnosti intuitivně nacházet ty správné tahy, i když jejich konečný účel není tak docela jasný. Má pravdu?


Jsem dobrý v cítění podstaty pozice a v tom, kam bych měl postavit své figury. Někdy si musíte vybrat tah, o kterém cítíte, že je správný. Je velice těžké to vysvětlit.


Mluvil s tebou Kasparov o svém životě mimo šachy a o svých disidentských politických aktivitách v Rusku?


Je to můj šachový trenér. Když jde bojovat s Putinem, nechci se toho účastnit.


Anglický velmistr Nigel Short říká, že šachové počítače, které nyní běžně porážejí špičkové hráče, berou šachu jejich tajemství. Přirovnává to k "motorovým pilám, které kácejí deštné pralesy v okolí Amazonky". Co si o tom myslíš?


Chápu jeho stanovisko. Každý amatér se může podívat na partie špičkových hráčů, a místo toho, aby ocenil tajemství skrývající se za tahy, jednoduše se podívá, jak pozici hodnotí počítač. Neobávám se toho, že počítače objeví všechny ideje a nenechají žádný prostor pro naši představivost.


Používáš při svém studiu šachu počítače?


Když studuji sám, nepoužívám při tom šachovnici. Lidé přicházejí do mého domu a říkají: "Ty musíš mít asi hodně šachových souprav." A já jim říkám: "No, jednu bych tu někde měl mít, ale nejsem si jistý."


Vidíš šachy jako hru boje nebo jako hru umění?


Boj. Pokouším se porazit toho chlapíka, co sedí naproti mě, a zkouším vybírat takové tahy, které jsou nejvíc nepříjemné jemu a jeho šachovému stylu. Samozřejmě, že některé opravdu krásné šachové partie jsou uměním, ale to není můj cíl.


Máš nějaké vysvětlení pro to, že ženy nepronikly v šachu do úplné super-elity?


Maďarka Judita Polgárová byla jednou v top desítce, ale nevím, proč jich tam není víc. Na rozdíl od některých lidí si vážně nemyslím, že jsou za tím nějaké genetické důvody.


Nebereš pseudo-psychologické vysvětlení, že jejich mateřské instinkty jim brání v tom, aby ochotně obětovávaly figury?


Ve skutečnosti hodně žen hraje velmi agresivní šachy. Takže to neberu.


Šachy měly své zázračné génie, nejvýznamnější byli asi Paul Morphy a Bobby Fischer, kteří nakonec podlehli šílenství. Nebojíš se toho, že získat mistrovství ve hře, kde je téměř nekonečné množství variant, tě může přivést také k šílenství?


Je moc těžké předvídat budoucnost, ale právě teď nějak nepozoruju, že by mi z toho začínalo hrabat. Je snadné nechat se šachem pohltit. To je to, co se stalo Morphymu a Fischerovi. Nemám tu stejnou posedlost, jako měli oni. Miluju šachy, miluju tu soutěživost, ale nejsem tím bojem posedlý.







A na závěr pár fotek, které jste už určitě viděli.




Magnusův úder zpoza šachovnice. Trochu připomíná kickboxera. Nebo Matta Damona? Kdo ví.




Magnus lelkuje. Vlastně přemýšlí. Tohle je ostatně jeho typická póza během turnajového kola.




Magnus v Muzeu voskových figurín. Figurína Radjabova vypadá jako živá, viďte? Magnus se netváří dvakrát šťastně, to je ale jeho vcelku normální výraz. Nepřejte si ho vidět, když je naštvaný.




"Pane Carlsene, a co se vám v Číně nejvíc líbilo?"



-end-
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 heavy_head heavy_head | 7. ledna 2010 v 19:39 | Reagovat

To, že článek vyjde teprve v pondělí 11. 1. a na Výšinách vyšel už ve čtvrtek 7. 1. je nesporně rarita. :-D

2 Babčert Babčert | 7. ledna 2010 v 20:09 | Reagovat

Super. 8-)

3 heavy_head heavy_head | 7. ledna 2010 v 20:10 | Reagovat

Kde jsem si nebyl jistý překladem, tak jsem to volně parafrázoval. Takže nepřetržitě. :-)

4 noELO noELO | E-mail | 7. ledna 2010 v 22:43 | Reagovat

Pane exote, dík za překlad, četl jsem to už v originále, ale takhle je to lepší. Expressionless bych v téhle souvislosti přeložil nejspíš jako že se tváří "rezervovaně" nebo "neproniknutelně" - když jste tedy už o tom začal. Ještě jednou díky.

5 heavy_head heavy_head | 8. ledna 2010 v 9:10 | Reagovat

Ano, obojí se tam hodí a vystihuje to lépe, než to moje "bezvýrazně" (ale asi to tam stejně nechám, to bych musel opravovat každé třetí slovo :-). Díky za pomoc. A protože tady na internetu si víceméně všichni tykáme, příště už bez toho "pane", jestli to je tedy možné. Šachu zdar!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama