Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Ženy, víno, šachy...

7. prosince 2009 v 16:20 | heavy_head |  Šachy
Nijak nezakrývá, že šachy pro něj neznamenají úplně všechno, a že si dovede užívat i dalších věcí v životě. Je ho všude plno. Je temperamentní, rád při řeči divoce gestikuluje. Hostesky s ním obyčejně mají plné ruce práce... A nedávno překročil hranici 2700 ELO bodů.
Gruzínec Baadur Jobava.



Baadur Jobava: "Moje generace se skládá ze zručných řemeslníků."


Projevuje se jako pravý Gruzínec, pije červené víno a je to velký šprýmař. Náš host byl vyřazen ve třetím kole, když v tie-breaku podlehl Alexandru Griščukovi. Ale stále měl plnou hlavu dojmů z Chanty-Mansijsku a jeho dívek...






Griščuk dobře dělá, že hraje poker


Tentokrát jsem hrál hodně partií proti mladým hráčům, říká Jobava. V prvním kole jsem hrál s Rayem Robsonem z USA. Ten klučina má velký talent, ale málo zkušeností, a nedělalo mi skoro žádné problémy porazit ho. Mým dalším soupeřem byl Eduardo Iturrizaga z Venezuely. Ten je taky velice talentovaný. Jestli bude mít trenéra, stane se velmi silným hráčem. Měl jsem štěstí: v první partii s ním se mi podařilo remizovat a ve druhé jsem ho dostal už v zahájení a vyhrál jsem.


Váš soupeř ze třetího kola se jen stěží může nazvat "mladým a nezkušeným".


To je pravda, usměje se Baadur. Nejtěžší zápas jsem měl proti Alexandru Griščukovi, vzal mi mnoho sil. Prohrál jsem v tie-breaku, ale poprávu. Hrál silněji než já a musím ještě hodně zapracovat, abych dosáhl jeho úrovně...


Váš trenér Alexander Běljavský uvedl, že Griščuk dokáže "vycítit slabiny" svých soupeřů...


Jo, je to dobrý psycholog. Není divu, že hraje dobře poker, tam to není jen záležitost matematiky. Šachy jsou samozřejmě složitější, ale jsou tam stejné zákonitosti. Během našeho zápasu se mu povedlo párkrát mě překvapit. Nejnepříjemnější překvapení mi ukázal v tie-breaku. Několikrát jsem musel přehodnotit a změnit svůj plán. Výsledek ukázal, že neúspěšně.


Tím překvapením bylo, že hrál Alexander nové varianty?


Ani ne, spíš hrál novinky ve starších variantách. Doma jsem si připravil některé překvápka v zahájeních, které hrává, ale byl vždy krok přede mnou.


Zamlouvá se vám nový systém tie-breaků?


Moc ne. Představte si, že během pár hodin hraní ztratíte několik let svého života. Když jsem hrál proti Griščukovi, cítil jsem, že mi docházejí síly. Takže teď bych se měl dát dokupy s pomocí červeného vína.






Druhý otec


Zdá se, že vy a Alexander Běljavský jste dvě naprosto odlišné osobnosti. To, že teď pracujete v týmu, asi každého překvapilo.


Ze všeho nejdřív bych chtěl Alexandru Henrichovičovi vyjádřit svoji upřímnou vděčnost. Pomáhá mi nejen v šachu, ale podporuje mě i morálně. Je to velmi laskavý člověk. Je velmi skromný, inteligentní a připravený vždy mi pomoci. Ti, co pana Běljavského znají osobně, ví, o čem mluvím. Je jako můj druhý otec.


Kdy jste spolu začali spolupracovat?


Vloni v srpnu. V Gruzii začaly vojenské operace a já jsem zůstal ve Lvově, na venkovském sídle pana Běljavského.


Abychom se dotkli otázky války: pocítil jste po rusko-gruzínském konfliktu ze strany ruských hráčů nějakou diskriminaci?


Ne, to nehraje žádnou roli. Nejsme politikové a nemáme proč bojovat. Bojujeme pouze pro vítězství na šachovnicích. Naše země bojují, ale my máme mezi sebou normální, někdy i přátelské vztahy.






Generace kočovníků.


Historie gruzínského šachu je spojována hlavně s ženským šachem...


Ano, ženský šach má v naší zemi skvělou tradici. Měli bychom našim ženám poděkovat, že díky jejich úspěchům dostáváme finanční podporu od vlády a z ministerstva sportu naší země. Vyrůstá nám nová generace. Na poslední Olympiádě jsme měli v týmu kromě Maji Čiburdanidze i mnoho dalších mladých hráček. A dokázali jsme vyhrát! Gruzínský ženský tým patří k horkým favoritům na každé soutěži družstev. Vždy se umístí do třetího místa. Stabilní výkony jsou znakem kvality.


Proč muži nedosahují stejných výsledků?


To je těžká otázka. Před pár lety se zdálo, že nám roste nová šachová generace mladých hráčů, kteří si vydobydou místo v elitě. Ale uplynul nějaký čas a jejich vývoj ustrnul. Podle mě naši šachisté hráli lépe předtím. Myslím, že na sobě dost nepracovali: netrénovali s prvotřídními trenéry. Díky svému potenciálu se stali mistry, avšak zůstali pouhými zručnými řemeslníky. Měli sny o tom, že budou bojovat o světovou korunu. Teď už jen bezcílně hrají na jednom turnaji za druhým. Prostě vydělávají peníze. To není ten správný přístup, ani v šachu, ani v životě. Člověk by měl mít nějaký velký cíl, sen, a být dychtivý po jeho dosažení. Když nemáte cíl - zakrníte, přestanete se vyvíjet, nebudete mít žádné výsledky.


Opravdu nemáte v Gruzii tak dobré trenéry?






Určitě máme. Například družstvo Azerbajdžánu získalo na nedávném Mistrovství Evropy družstev první místo díky Gruzínci Zurabu Azmajparašvilimu. Přeju jim to, ale je škoda, že Zurab nepracuje s naším týmem.


Jaký je váš cíl?


Mám taktický cíl - vítězit v každé jednotlivé partii. Čím víc partií vyhraju, tím se zvýší můj rating. V důsledku toho budu dostávat víc pozvánek na silné turnaje. Je velmi těžké dosáhnout této úrovně. Ale ještě těžší je udržet si ji. Musím na sobě pracovat ještě usilovněji a doufám, že mi s tím Alexander Henrichovič pomůže.



A pár momentek z hracího sálu... nebojte se, tentokrát bez komentářů.










 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 plk plk | 9. prosince 2009 v 21:08 | Reagovat

:-x díky za článek, bylo to fakt dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama