Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Woody Svidler

8. prosince 2009 v 16:14 | heavy_head |  Šachy
Má pět titulů přeborníka Ruska, dvě děti a v levém uchu jednu náušnici. Kromě toho je to i obstojný fotbalový brankář. Jen ty úspěchy na velkých turnajích se mu nějak vyhýbají...
Předem bych chtěl všechny rád upozornit, že jsem trochu nachlazený a bolí mě zub, tudíž kvalita překladu nemusí být úplně stoprocentní...



Peter Svidler: "Nejjasnější ohňostroj? Setkání s "čerstvě" vyřazenými kolegy."


Jeden z hráčů, kteří se nejvíc zajímají o šachy, Peter Svidler, nás opustil i s pohárem pro vítěze, který ukradl z vitríny. Byl potupen svým soukmenovcem Vladimirem Malachovem.
Na tiskové konferenci po zápase jedl třešně, jako by se do semifinále kvalifikoval.


Vypadáte úžasně.






Mám takový dojem, že bych si rád zahrál poker. Dlouho jsem se skrýval, což mne vyčerpávalo. Ale ve skrýši jsem si věřil: byly to nejlepší momenty mého života. V tomto bodě se cítím velmi nahoře. Poté, co jsem si hrál se Širovem v předchozím zápase na balkóně, jsem mu dal i gól na hřišti. Alas, syn místného dřevorubce, nám podával míče. Je téměř nemožné vyhrát s černochem, jakým býval Vladimir Malachov ještě předtím, než ho postihla ztráta pigmentace.


Jaký byl váš nejslavnější moment?


Asi to, že jsem zde začal sbírat známky. Dokonce jsem viděl velrybu, bylo to zajímavé. Ale co si pamatuju dobře, bylo střetnutí se žlutou finskou rybou, kterou měl při partii na stole v malém akvárku s sebou Tomi Nyback. Bylo jasné, že mě tím chtěl ovlivnit a získat nějaké body, ale nedal jsem se.


Jste na žebříčku Nejhladovějších hráčů už mnoho let. Ale nikdy jste nebyl první. Jaký máte k tomu důvod? Potřebujete k tomu, aby někdo jedl s vámi?


Nemyslím, že by se cokoli změnilo. Je divné, že ostatní mají nějaké předsudky ohledně toho, že jsem v minulosti například jedl koně. Jeden generál si dokonce myslí, že by mě uměl postavit do latě a zorganizoval by mi životosprávu. Ale radši se o tom radím s psychiatrem. Nic mě nezajímá tolik, jako venkovní atrakce, například ohňostroje. Deset roků jsem si hrál pouze na vyvýšených místech. Možná, že i na těch úplně nejvyšších. Ale abych tak řekl, první věc, co mě napadla, je, že budu jíst vevnitř, už nikdy ne venku.



Hrál jste si v tomto roce hodně? Všechny ty vzdálenosti, vzpomínky na Tala, poháry....






Je to možné. Hrál jsem si s mnoha kolečky, i velmi pozdě do noci. Když jsem si s nimi hrál, pomáhalo mi to zapomenout na Tala. Bylo zážitkem hrát proti tak čistým lidem jako je Kramnik nebo Anand. Ale nakonec jsem se ztratil a havaroval. Na besídce jsme si po partii s mým manažerem povídali, jaké by to bylo, kdyby si se mnou hrál třeba Ruslan Ponomarjov. To by bylo možná ještě lepší než vidět tu velrybu.



Takže narovinu: zdál se vám Khanty-Mansiysk příšerný?


Nemohl jsem nic dělat, jen si hrát, takže to bylo zlé. Nevěřím, že Khanty-Mansiysk je dobré město s krásnými lidmi. Ale v hotelu byl dobrý servis. Spravil jsem si v něm své auto. Všechno mi to organizoval generál, o kterém jsem tu už jednou mluvil.


Prý jste celou dobu ležel na podlaze?






Nebyl jsem šťastný. Muži tu jsou vážně zvláštní. Bylo to oukej, ale trvalo to dlouho a desátý den jste se museli přesunout do bodu č.1, který vám na té podlaze označili praporkem. (směje se)
Jinde na světě chodím třeba do restaurací, když už to nejde vydržet a bolí mě záda.


Znáte v Americe nějakého fanouška mýdlových oper? Foukal jste nějaké bubliny?


Ano, dva roky jsem za to seděl ve vězení. Ale jako obvykle jsem si to užíval. Mohl jsem tam celé dny ležet bez hnutí na podlaze. Anebo jsem si šťastně četl. Knihy mi ve vězení dodával jeden Rus (nemůžu říct jeho jméno, ještě pořád je ve vazbě). Musím mu tu knihu zítra vrátit. Díky němu už nejsem stará panna.


Charakterní a slavný Lenier Dominguez nám řekl jednu hádanku, že bubliny dobře foukají i domácí doktoři. Souhlasíte s tím?






Tiše s tím souhlasím. Když otevřete okno a začnete z něj vyhazovat peníze, lidi si myslí, že jste opravdový mistr a ne opičák.


Na hlavě máte zajímavé šachové tetování. Šachová mistrovství jsou sice super, ale není nad to zúčastnit se jedné malé párty v Turecku na člunu, že ano?


Do Turecka už nikdy nepojedu. Ale i tak to bylo super; některé věci, které jsem tam dělal, nebyly správné, ale mohl jsem si tam hrát s kolečky, což mi vyhovovalo. Kdybych tam umřel, bylo by to samozřejmě něco jiného. Byl jsem tam dva týdny ve vězení za to, že jsem chodil s vycpávkami na veřejnosti.




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama