Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Královna - část druhá

21. září 2009 v 14:35 | heavy_head |  Šachy
Pokračování rozhovoru. Tentokrát o své dceři, o vaření, o kráse, o své nejpamátnější partii, o svých hereckých vlohách, o účinkování v reklamě, o Karjakinově změně občanství, o osudu.



Dokončení rozsáhlého rozhovoru Alexandry Kostenjukové pro šachový server ChessPro.


Slyšela jsem, že v létě jsi v Americe vedla dětský tábor. Jaké jsou dojmy?

Bylo to velmi obtížné, netušila jsem, že bude tak těžké řídit tábor. Deset dětí, různého věku, různé hráčské úrovně, a já na ně byla sama, od devíti od rána do šesti do večera. Málem jsem se zbláznila! Dva týdny. Přitom jsem chtěla, aby tohle setkání pro ně bylo užitečné. Nechtěla jsem si s nimi jen tak hrát, ačkoli děti by určitě nebyly proti! Lámala jsem si hlavu, jak to udělat, aby každému lekce prospěly a v důsledku toho jsem byla velmi vyčerpaná. I když mi při tom pomáhal můj manžel Diego, byla jsem velmi unavená.

Nechceš něco podobného organizovat i u nás?

Ano, moc chci u nás pořádat tábory. V tomhle roce budu potřetí organizovat Pohár Alexandry Kostenjuk. Bohužel, mám nabitý program. Přímo před dětským táborem bude Světový pohár. Možná se budu věnovat dětem mistrovské úrovně, ale budu na to mít jen jeden den.

Viděla jsem, že tvoje dcera Franceska už natahuje ruce k figurkám.

Neřekla bych, že se o to nějak zvlášť zajímá. Něco už zná, zkouší hrát.

Tebe otec začal učit hrát v pěti letech. V kolika začneš učit ty svoji dceru?

Moje máma čtvrtým rokem pracuje ve škole "Alexandra", kde se děti vyučují od tří let. A ona říká, že ideální věk je něco kolem čtyř let. Prakticky už všechny děti v tom věku jsou schopné učit se. Některé i dříve. Letos tam dokonce zavádějí třídu od dvou a půl let.

Vždyť to ještě ani neumí číst, neznají všechny písmena!

To není nutné, všechno jim vyprávějí. Ale čtyři roky - to je ideální věk. Myslím, že zájem o šachy musí u Francesky přijít sám od sebe. Ona pořád vidí, jak hraju, obklopují jí šachy. Doufám, že v určitou chvíli řekne: mami, tati, naučte mě to taky hrát! Připravuju jí, říkám: naučíš se hrát šachy, budeme jezdit na turnaje společně.

Tví rodiče udělali hodně proto, aby ses mohla stát světovou šampionkou. Podobáš se jim svým vztahem k dcerce?

Ne, úplně ne. Moji rodiče se cele oddali vzdělání a rozvoji mně a mé sestry. Všechen svůj čas dávali nám. A já víc přemýšlím o šachách, o turnajích. Připadá mi, že rodině věnuji jen velmi málo času.

Umíš vařit, máš nějaké vyhlášené jídlo?

Vařím málo. I když jsem vloni v Americe první tři měsíce vařila, a chutnalo to. V principu můžu vařit, nejsem v tomto ohledu bezradná. Znám mnoho šachistek, pro které uvařit obyčejnou kaši představuje vážný problém - vrchol kulinářského umění. A já může něco připravit, upéct pirohy. Ale když jsem sama s Franceskou, je pro mě nejtěžší vymyslet, čím bych jí nasytila k obědu a k večeři. Chci, aby to bylo různorodé, zdravé, výživné.

A dítě chce jíst každý den...

Ano, a proto když s ní jsem sama, není to lehké.



Vraťme se k šachu. Na stránkách ChessPro se pravidelně účastníš hlasování o nejlepší partii měsíce

Ano, a to mě hodně baví. Mimochodem, jedna z mých novějších iniciativ se týká ne partí, ale víc šachistek. Podala jsem návrh Kongresu FIDE, aby vybral nejkrásnější šachistku roku a nejlepšího organizátora ženského turnaje roku. Kandidáti budou posílat své přihlášky a my o nich budeme hlasovat. Mám naději, že se to stane už od letoška. Říkali mi, že doteď nevybírali nejkrásnější šachistku, protože by to pokaždé vyhrála Judita Polgárová. No, zaprvé, já navrhuju, aby šachistky samy posílaly své přihlášky, a zadruhé, Polgárová už teď hraje méně, a další hráčky taky mohou kandidovat na titul té nejkrásnější. Myslím, že to jakkoliv neni důvod k tomu, aby se nemohlo hlasovat. Muži mají svého šachového "Oscara", ženy by ho měly mít také.

Nejkrásnější šachistka bude vybrána na základě veřejného hlasování? Mužského Oscara přece vybírají žurnalisté.

Ne, navrhla jsem, aby hlasování prováděla ženská porota. No, může se stát, že pravidla se časem změní. Hlavní je začít s tím. Ale odbočila jsem od otázky o hlasování na ChessPro...

Zeptala bych se tě, jak ty vybíráš nejhezčí partii, čeho si v ní nejvíc ceníš?

Když jsem začínala hlasovat, vůbec jsem si nevšímala remízových partií. Předpokládala jsem, že nejhezčí partie musí být rezultativní. No, ale teď získala druhé místo partie Jakovenko - Kramnik, se kterou jsem vůbec nepočítala. Bylo příjemné vidět, že Kramnik zahrál tu variantu ruské, kterou jsem hrávala v letech 2004 až 2006. Myslelo se, že bílý má výhodu, a já jsem si to nemyslela. Líbilo se mi, že když šel Kramnik do téhle varianty, potvrdil tím moje mínění. Ale kvůli toho, že partie skončila remízou, nevybrala jsem ji.
Mám ráda krásné, neobyčejné partie. Četla jsem v "64" vyprávění různých velmistrů na téma: "Co pro vás znamená krásu." Všech sedm nebo osm dotázaných odpovědělo, že krása - to je něco neobyčejného, originálního, něco, co vystupuje ze šablony. Vybírám taky tak, hlasuju pro to, co mi nejvíc utkvělo v hlavě.

Má na výběr vliv tvůj vlastní herní styl?

Soudím, že taktici si obyčejně cení víc pozičně vedených partií. Protože si myslí, že jim není shůry dáno provádět takové poziční manévry. A poziční hráči si zase cení víc taktické krásy. Já tak víceméně taky vybírám, obdivuju poziční bitvy. No, ačkoli, jestli se v partii obětují obě dvě věže a pak se ještě projde král pod palbou figur v centru šachovnice... Obecně, hlasuju různě, podle nálady. Ale taky se snažím přihlížet k tomu, kdo v poslední době vyhrál nějaký silný turnaj. Například, jestliže někdo vyhraje mistrovství Ruska, nebo když Kramnik vyhraje Dortmund, tak já hlasuju pro toho, kdo na tom turnaji získal první místo. Samozřejmě, jestli ta partie za to stojí.

A kterou vlastní partii považuješ za nejkrásnější?

Když jsem psala knihu, z celé své tvorby jsem vybírala to nejlepší. Dlouhou dobu jsem na otázku, která partie se mi nejvíc povedla, odpovídala, že první partie zápasu s Zhu-Chen v roce 2001. Teď, když jsem psala knihu, jsem se na ní podívala znovu a uvědomila jsem si - jaká to je slabá partie! Co tah, to "tam ne!". Proto jsem se rozhodla dnes říkat, že moje nejlepší je partie s Hou Yifan ve španělské (Nalčik 2008, první partie o titul mistryně světa) , no tam se ale ona hrubě přehlédla. Víc se mi líbí, když jsou oba hráči na výši, hrají neobyčejně silně, a v úporném boji jeden druhého přehraje. No, ale ta partie s Hou Yifan je pro mě nejpamátnější.




Co tak děláš, když zrovna nehraješ šachy?

Ani nevím. Například, uvažovala jsem, že bych se stala trenérkou, učila bych děti. Ale v létě jsem vedla tábor a pomyslela jsi: blázníš? to není pro tebe. Šachy jsou těžká profese, když máš rodinu, protože všechen čas si musíš naplánovat. Ale když rodinu nemáš, tak šachy jsou - skvělé zaměstnání. Volný harmonogram, to je něco ohromného, není žádný med vstávat každý den ráno v osm a jít do práce. Vrátíš se večer a máš jenom dvě hodiny sama pro sebe. Šachy, to je práce, která vám může přinášet velké uspokojení, ačkoliv je to i velmi stresující povolání. Poohlížela jsem se po něčem, co by mi šachy mohlo nahradit, ale zatím jsem nic takového neobjevila.

Často se fotíš pro noviny, účastníš se reklamnách akcí.

To pro mě není práce. Mám štěstí, že jsem fotogenická, ale mluvit o focení jako o práci, to nemůžu. Mohla bych se pokusit dostat se do kin, jako herečka.

To už jsi zkoušela, ne?

Ano, ale jen jednou. A role byla celkem malá. Nepovedlo se mi rozvinout svůj herecký talent. (Směje se). V herectví je taky velká svoboda. Pro mě je nejhorší - a to jsem pochopila už dávno - každý den pracovat od osmi do šesti. Myslím si, že po kariéře šachisty tak pracovat vůbec nejde.

V knize jsi psala, že ve filmu se všechno vleče, pořád se na něco dlouho čeká.

Tehdy to pro mě bylo utrpení. Dnes už bych si v pauze spokojeně vzala knihu a klidně bych si četla. Nyní už jsem připravená, takže jestli budou nějaké nabídky, ráda se na to podívám.

A druhé projekty? Například tanec.

Můj sen je dostat se do soutěže typu StarDance. (v originále uváděla jakýsi ruský pořad, českému diváku neznámý, dovolil jsem si ho pozměnit, pozn. překl.) Umím i zpívat, i když trošku falešně, ale na tom přece nezáleží! Našly by se nějaké písničky, já bych zazpívala třeba i "Chytila jsem na pasece motýlka" (ten samý příklad, pozn. překl.) Chtěla bych zkusit něco nového, mně se líbí, že ty soutěže mají soutěživý charakter. Ale letos už v té soutěži nenabírají nové účastníky. Jinak by mě, snad, vzali. Sním o tom už několik let.

Možná už jsi na to začala trénovat?

Ne, ale když mě vyberou, okamžitě začnu. Beru výzvy popořadě.

A to, co sis připravovala na Vídeňský bál, si ještě pamatuješ?

Walz ještě zvládnu. A čaču ještě snadněji, protože jsme ve škole měli hodiny baletního tance. V naší škole se učily děti, které tancovaly profesionálně, účastnili se mistrovství Ruska, a proto jsme to v škole měli.

Šachy a tanec - docela rozdílné druhy sportu. Představ si, že v šachu by rozhodčí přisoudil výhru tomu, kdo by, podle jeho mínění, hrál lépe.

No ano, subjektivita se mi nelíbí. Když ale nebudu uvažovat o hodnocení, je zkrátka zajímavé vyzkoušet ještě něco jiného.




Jestli se přece jen zúčastníš něčeho takového, měla bys být připravena na to, že výsledek často nebudeš moci ovlivnit, rozhodnou jiní. V šachu jsme zvyklí, že když někdo vyhrál, tak prostě vyhrál. Jestli prohrál - může si za to sám.

Jasně, teď jsem si zahrála Večerní Moskvu (turnaj v bleskovém šachu odehrávající se pod otevřeným nebem, v parku na lavičkách, tradičně silně obsazený; letos vyhrál Griščuk před Morozevičem, pozn. překl.) Zrovna jsem si procházela svoje partie. Prvních 30 až 40 tahů jsem hrála bezchybně. Jak s časem, tak i podle pozice. Pravda, přehlížela jsem lehkou taktiku, léčky. Ale když nám oběma zůstalo po minutě, obyčejně jsem se zadumala, a najednou mi zůstalo posledních deset vteřin. Poté mě, samozřejmě, shodili na čas. No nic, mám za to, že se rozehraju. Teď jsou na řadě Evropské poháry, potom mistrovství Evropy. V letošním roce budu hrát na mistrovství světa v bleskovém šachu v Moskvě, a chci být ve formě.

Budeš trénovat po internetu?

Ano, i na síti. Ale na mistrovství světa bude trochu jiná časová kontrola - 4 minuty plus dvě vteřiny za každý provedený tah. Jestli ti zůstane těch deset vteřin, jak jsem o nich mluvila, a pozice je vyhraná, tak neprohraješ. A na Večerce mi padal praporek, i když jsem měla několik figur navíc. Všechno se začalo od první partie s Vlasovem, kde jsem přehlídla mat v lepší pozici.

Se školou "Říjnového" klubu je těžké válčit.

Jo, tam hrajou natvrdo. Měla jsem hrát v rozehrávkách, i když by mě třeba pobili, ale přišla bych natrénovaná! Dvanáctého září tam určitě půjdu.

Promluvme si o tvém účinkování v reklamě. Říká se, že Fischer se odmítal účastnit v některých reklamách. Například odmítl reklamu na auto, říkajíc, že to je auto pro sebevrahy. Máš i ty podobné zkušenosti, že jsi odmítla reklamu, protože se ti na ní něco nezdálo?

Fischer často odmítal reklamu, odmítal coca-colu, pepsi, Gilette... Já nejsem tak rozmazlená. Určitě, jsou produkty, kterým bych reklamu dělat nemohla, ale zatím se mi to nestalo.

Používáš to, na co děláš reklamu?

Obecně ano, i když ne vždycky. Moje nejvýznamnější reklamní smlouva byla s LG. Sama nepoužívám monitor LG, ale podmínky byly dobré a firma solidní.

Vidím na tobě značkovou soupravu Zimaletto.

Ano, tyhle oděvy se mi moc líbí. Když vstoupíš do jejich obchodu, zezačátku se zdá, že to není nic zajímavého. Ale když to srovnáš, zjistíš, jak originální jsou jejich věci. Jezdím po celém světě a všude vidím ty stejné značky: Zara, Mango, Naf-Naf atd. a ve výsledku se všichni lidé po světě oblékají stejně. A já chci originálnost, výjimečnost. Nosím třeba hodinky Balmain, na tuhle značku jsem taky dělala reklamu.

A na co bys ještě chtěla dělat reklamu?

Myslím, že existuje mnoho věcí, kdy účelnost a krása kráčejí ruku v ruce.

Nepřekáží šachám ženská krása? Když jsem byla ještě školák, můj laskavý trenér mi vyprávěl, že bych měla být ošklivější, míň bych se zabývala různými ženskými záležitostmi a víc bych se starala o šachy.

Ne, to není správně. Nelze v sobě potlačovat ženskost kvůli vidině nějakých medailí. Nechápu, například, když jdou ženy dělat těžkou atletiku, a ubíjejí v sobě ženskost kvůli sportovnímu úspěchu. Je dobré, že šachy nevyžadují zvláštní oběti, nemáme z toho pak traumata.



Jednou už jsme mluvili o jiných druzích sportu. Řekněme, že třeba v basketbalu, je naturalizace (změna národnosti) sportovců běžná věc. U nás, v šachu, Karjakinovo rozhodnutí vyvolalo velkou diskuzi. Co ty si o tom myslíš?

Hodně jsem o tom četla. A souhlasím s tím, že pro Sergeje to byla správná volba. On má sen stát se světovým šampionem, a snaží si jej vyplnit. Je pochopitelné, že v Rusku jsou jeho možnosti větší. Ale když jsem si to uvědomila, první pocit, který to ve mně vyvolalo, byl - pocit křivdy. Ne, já mám se Sergejem velmi dobré vztahy! Je bezesporu silný a talentovaný šachista. Jenže už od dětství jsme my oba vybojovávali medaile a tituly pro naše země. V Rusku je mnoho mladých a talentovaných šachistů, a nikdo z nich nemá takovou podporu! On dostal ihned byt v Moskvě, celý tým trenérů. Našim dětem zaplatí soustředění párkrát do roka, a to můžou být rádi. Fandím Sergejovi, ale v tomhle je, podle mého, nespravedlnost.

No a kdyby do naší federace přivedli ukrajinskou šachistku, třeba Katarynu Lahno. Ta je taky mladá a talentovaná.

To by bylo ještě trapnější!

Cítíš určitou předurčenost toho, co se stane? Někdo tam nahoře vede tvoje kroky. Alexandr Chalifman psal o tom, že si byl jistý tím, že se stane mistrem světa.

To nemůžu říct. Někdy se něco vynoří... Ale až do samého konce jsem nebyla přesvědčena o tom, že se stanu šampionkou.

A když jsi s Hou Yifan hrála poslední partii?

Tehdy taky ne. Do poslední chvíle jsem si nebyla jistá. Ale je možné, že jsem takové myšlenky prostě odháněla.

Máš dobrou intuici?

V životě - nevím. V šachu je možné říct, že hraju podle intuice. Snažím se jí věřit.

O čem přemýšlíš v průběhu partie? Jen o pozici?

Do hlavy mi lezou nejrůznější věci. Ovšem, nejlepší je, když myslíš pouze na šachy, na hru. Tehdy hlava pracuje a chápe nejlíp. Často mi v hlavě krouží hudba, různé písničky. To mi pomáhá zahnat nepatřičné myšlenky.



- konec -
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pluk pluk | 21. září 2009 v 22:07 | Reagovat

karjakinova volba
v první části skromná, v druhé již rozvérná, i taková je kostěnjuk :-)

2 heavy_head heavy_head | Web | 21. září 2009 v 23:04 | Reagovat

No tak má ale pravdu, ne, s tím Karjou? Stejně mistr světa nikdy nebude. Ne, dokud bude hrát Pravon. :-D

3 pluk pluk | 21. září 2009 v 23:35 | Reagovat

pravon, aron, karjakin, hráček... kubra by je sejmula všechny :-P

4 Tomáš Tomáš | 25. září 2009 v 15:49 | Reagovat

Já jsem byl letos v Pardubicích, kde se hrálo ME mládeže. Koukal jsem na tu "Kubru" hrající za Turecko a nemohl jsem si nevšimnout, že je to takové mládě  :-)  :-)  :-) . Myslíte Plukovníku, že by je mohla všechny porazit?

5 heavy_head heavy_head | Web | 27. září 2009 v 17:36 | Reagovat

To jsou jen takové hecy. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama