Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Lev z Arménie

1. května 2009 v 14:38 | heavy_head |  Šachy
Co jste ještě nevěděli a báli jste se na to zeptat nejslavnějšího Arména dneška, Levona Aronjana.




Neřekli byste to do něj, ale je to zabiják.
Prohlíží si mě s mírumilovným, ospalým výrazem v dobrosrdečné tváři a mírně se usmívá, jako by věděl něco, co já ne.
Momentálně hráč č. 3 světového žebříčku a jeden z horkých adeptů na trůn šachového krále.


"Ahoj heavy," vítá mě a drbe se na zarostlé bradě. "Viděls tu hrůzu v Nalčiku? Mohl jsem mít aspoň tak ještě o tři body víc..."
Chvíli se o to přeme, a pak ho konečně začnu zpovídat.
"Interview pro můj blog, souhlasíš?"
"Jo, jasně, pro kámoše všechno."
Pohodlně se rozvalí v křesle a pobaveně odpovídá na mé stupidní otázky. Popíjí přitom arménský rum přímo z flašky. Tvrdí mi, že to je minerálka.

Co si myslíš o ženském šachu? V téhle hře muži zjevně dominují. Proč je to tak?

Usměje se. "Ženy nemůžou hrát šachy."

Tohle není vysvětlení. Nebyla to snad tvoje sestra, kdo tě naučil hrát šachy?

To je sice pravda, ale ženy jsou celkově příliš emocionálně založené na to, aby mohly hrát. Jestli chtějí hrát šachy opravdu dobře, musí změnit svůj charakter a potlačit svoje přirozené instinkty. Musí převzít mužské kvality. Koneckonců šachy jsou drsná a těžká hra.

A jsou všichni šachisté mužní, opravdoví chlapi, jak to tu líčíš?

Šachista musí být schopen kontrolovat a ovládat své pocity, být chladnokrevný jako stroj. My chlapi, abych tak řekl, se nenecháváme svést svými emocemi a pocity. A to je šachový paradox.

Jaký?

Spočívá v tom, že nejlepší šachisti jsou právě ti nejemocionálnější.

Takže se musíš během hry oprostit od všech ženských částí, které v sobě máš, jestli jsem to dobře pochopil?

Tak trochu. Na jedné straně musíš být vášnivý a romantický, když chceš vytvořit nějaký mistrovský kousek, který přetrvá staletí. To je můj osobní přístup, který ovšem někteří šachisti nechápou, a dokonce se tomu smějí. Ale o to se nestarám. Pro mě je vytvoření mistrovské partie důležitější než pouhé vítězství.

Zpět k ženám: co je na jejich logice špatného, že se nemohou stát špičkovými hráči?

Jo, vím, že existuje mýtus, že šachy jsou veskrze logická hra. Ale šachová hra je plná spontánních, okamžitých rozhodnutí. Při šachu nemůžete používat pouze logické uvažování. Mnoho lidí věří, že šachy jsou úzce spojeny s matematikou. Ale my, šachoví hráči, nemusíme být nutně dobří v matematice.

Ale jistě jsi nemohl dosáhnout své úrovně bez logických schopností.

Šachy začínají být logickou hrou, když dosáhnete koncovky. Ve střední hře je to o intuici, tvořivosti a vášni. Někdy mám rád logické šachy, geometrii v určitých hrách. Ale já nejsem logicky založený hráč.

No a co jsi?

Jak jsem řekl, jsem romantik. Miluju literaturu, umění, hudbu. Můj oblíbený malíř je Tizian, z klasické hudby obdivuju klavíristu Svjatoslava Richtera. Je plný ohně a já tenhle druh ohně miluju. V jazzu to je Coltrane, ale taky Keith Jarrett. Poslouchám tu hudbu před hraním, inspiruje mě to.

Můžeš vyvodit závěry o charakteru svých soupeřů podle stylu jejich hry?

Ne tak docela. Gentleman na šachovnici se může náhle změnit v barbara. Jako Anand.

Myslíš teď mistra světa?

Ano, je to nevyzpytatelný hráč. V okamžiku se může změnit ve zcela jinou osobnost, z téměř dogmatického hráče v bestii.

Jak bys charakterizoval počítače hrajícící šachy?

Šachové programy jsou naši nepřátelé, ničí v šachu romantiku. Berou hře krásu. Všechno se dá spočítat. Ale pořád máme dvacet let, přinejmenším.

Ale nemůžeš pracovat při své přípravě bez počítače?

Když nepracuješ s počítačem, nemáš šanci. Stalo se to mnohem těžší pro každého. To je vážně absurdní.

Proč absurdní?

Někdy si připadáš jako ve špionážním thrilleru. Před nedávnem bylo důležité mít aktuální databázi partií. Potom začalo být důležité mít partie soupeře, se kterým budete hrát příštího dne. Dneska zkoušíme najít partie, které byly sehrány před minutou někde na okraji světa. Šílenství. Tohle všechno mě děsí. Je to jako válka - kdo má nejlepší zbraně, nejlepší obranu, atomové bomby...

Stávají se počítače "lidštější"?

Zlepšují se, ale nejsou víc lidské. Počítače nemají plány, nemají nápady, filozofii, estetické cítění. Na rozdíl od lidí nemají tušení, jak věže, jezdci a pěšci chodí po šachovnici. Víš, někdy když hraju partii, mám pocit, že jsem v pohádce, že jsem ponořený do světa plného fantazie.

Jaké máš slabiny?

Můj problém je, že někdy jsem během partie příliš vzrušený, začínám se vznášet a dělám chyby. Někdy mám v mozku až moc krve, takže nemůžu přemýšlet. Nevidím jednoduché věci, jsem úplně zmatený.

Je to jako být zamilovaný?

Ano. Adrenalin vám začne tryskat v žilách a začne vřít.

Je v šachu dobré být šťastně anebo nešťastně zamilovaný?

Hmm. Možná je lepší pro vaši hru, když jste zamilovaní. Na druhé straně, když jste zamilovaní, je tu nebezpečí, že vaše vášeň nebude opětována, a jste zklamáni svojí hrou, přičemž současně zklamete svoji dámu.

Mluvíš z vlastní zkušenosti?

Ano.



Zanedlouho poté, co jsem Levona zanechal v křesle, aby skoncoval se zbytkem minerálky, jsem se na druhé straně Berlína (kde oba bydlí) měl setkat ve stylové kavárně s jeho přítelkyní, půvabnou Australankou Arianne Caoili.
Cestou jsem ale potkal jeho kamaráda, velmistra Gabriela Sargissjana.
Měří asi sto padesát centimetrů, ale vypadá docela drsně. Řízek, co nechodí pro ránu daleko. Ačkoli si po celou dobu našeho krátkého setkání hrál s vystřelovacím nožem, působil uvolněným a vstřícným dojmem.

Jste prý s Levonem nejlepší kamarádi?

"Asi jo. Asi to tak bude." (Usmívá se) "Známe se už od mala. Spolu jsme opíchali první holku, spolu jsme sežrali prvního psa."

Je opravdu velmi upřímný. Možná jsou Arméni všichni takoví, napadá mě.

Jak to bylo s tím Gormellym?

"Myslíš tu věc na diskotéce na Šachové olympiádě v Turíně, že jo."
Pokrčí rameny. "Normálka. Jel po Arianne, ale ona dala přednost Levovi. Vztáhl ruku na mýho kámoše. To jsem nemohl nechat jen tak. Našel jsem si ho a dostal od mě dvě ťafky."
Při té vzpomínce se Gabriel pousměje a pohladí drobnou ruku sevřenou v pěst.
"Jsem sice malý, ale ránu mám dobrou."

No a...

"Arianne je kočka, že jo, to každý vidí," pokračuje Gabriel, promne si bradu a loví dál ve vzpomínkách. "No a to anglánský průměrný géemko si myslelo, že když si s ním napíše dva maily, tak že si ho automaticky vezme nebo co. Prostě blázen. To, co se stalo na tý diskotéce, bylo typické jednání zhrzeného ctitele. Když přišel Lev v tom svým bílým smokingu, bylo jasné, že proti němu nemá šanci. A když viděl, jak je do něj Arianne zakoukaná a jak spolu tančí ploužák, prostě mu ruply nervy a - "
Gabriel se mírně zamračí.
"Každý, kdo Levovi ublíží, bude mít co dočinění se mnou."

Jaký je Levon, když zrovna nehraje šachy? měním téma hovoru.

Gabriel se rozzáří.
"Ztracený, řekl bych."

?

"To byl vtip. Na nic si nehraje. je přátelský, dobrosrdečný a důvěřivý, hravý. Takové velké děcko. Nezkazí žádnou legraci, nikdy jsem ho neviděl nabroušeného, ani když měl vypito. Má zkrátka velkou arménskou duši."
Uzavřel Gabriel a zvedl se k odchodu, neboť spěchal na jakousi pouliční rvačku.


Vstal jsem a zamířil do kavárny na schůzku s Caoili, když vtom mi zavolal Vasilij Ivančuk a ptal se mě svou lámanou angličtinou, proč dělám rozhovor s Aronjanem, a ne s ním.


Úplně jsem ho viděl, jak přitom chodí po pokoji, rozkládá rukama a divoce gestikuluje.

"Dobře, Čuky," chlácholil jsem ho. "O tobě se povídá, že jsi génius."
Odmlčel jsem se. Ze sluchátka se ozvalo mlasknutí a jinak nic.
"Mohl bys mi tedy odpovědět, koho ještě považuješ za geniální šachisty. Co na to říkáš?"

"Mnjó..."

"Fischer? Ten asi ano, že."

"Ano." (Ivančuk odpovídal rychle, bez přemýšlení)

"Paul Morphy?"

"Ano."

"Kasparov?"

"Ano."

"Karpov?"

"Ten ne."

"Tal?"

(Poprvé zaváhá). "Těžko říct. Já jeho hře nerozumím."

"Co Magnus Carlsen?"

"Má velký talent, to jo, ale neřekl bych, že je génius."

"A Aronjan?"

I přes sluchátko cítím Ivančukův udivený pohled.

"Rozhodně. Aronjan je génius. Stejně jako já."


Náhle mi na záda dopadl složený deštník. Mobil mi s nepěkným prasknutím padá na zem. Překvapeně se otáčím a vidím, že za mnou stojí Aronjanova babička. Tváří se rozhořčeně.

"Chcete vědět, co vám o Levonkovi povím já? No chcete?" křičí na mě.

Ujišťuju ji, že opravdu chci.

"Levonek byl vždycky jinej než vostatní kucí. Než ten hroznej raubíř Gabríl. Zatímco oni lítali po venku, hráli ragby, přepadávali obchody a stahovali holkám sukně, Levonek seděl hezky doma za pecí a četl si životopis Alberta Einsteina.
Šachy se naučil hrát ve dvou letech.
Ve třech letech už porazil otce.
Ve čtyřech už byl nejlepčí v naší vesnici.
Atakdále."

"Všickni jzme na něho móc hrdí! Všickni!" volá na mě ještě dlouho poté, co před ní prchám davem lidí.

Nervózně se dívám na hodinky, jestli nejdu na schůzku s Arianne pozdě. Nerad bych, aby mě měla za nezdvořáka. Naštěstí jsem dorazil do Al Cazadoru o minutu dřív než ona - se čtvrthodinovým zpožděním.
Sargissjan měl pravdu. Je to kus.
Lichotilo mi, že sedí u mého stolu a že po mně ostatní muži vrhají závistivé pohledy.
Arianne si objednala tequilu a přehodila nohu přes nohu.

"Sbalil Levon vás anebo vy jeho?" zeptám se drze na úvod.

Zahihňá se.
"Já jeho. On je tak trochu ňouma."

"Čím vás okouzlil? Výší svého ELA?"

Zahihňá se.
"Tím, že přišel na diskotéku v Turíně v bílém smokingu a v cylindru. I boty měl bílý a do špiček. A pořád se usmíval. Byl tak roztomilej... jako nějakej medvídek, co ho chcete pohladit, jestli mi rozumíte."

"Takže ELO v tom nebylo?"

Zahihňá se.
"No dobře. Možná trochu jo. Možná se mi líbilo, že o mě má zájem hráč číslo tři světového žebříčku. Já totiž taky hraju šachy, víte? Dokonce jsem vyhrála - "

"Hrajete spolu?"

Zahihňá se.
"Ani ne. Jenom když si chce dokázat svou převahu. Kolikrát mě vzbudí třeba o půlnoci a musím s ním hrát bleskovky."
Zakoulí očima.

"Mluvíte arménsky?"

Zahihňá se.
"Docela. Naštěstí jsme oba jazykově nadaní. Bavíme se spolu třeba maďarsky. Jen tak, když se nám chce. Komunikace není problém."

"Nebojíte se, že má Levon raději šachy než vás?" pálím do ní ostošest.

Zvážní.
"Šachy ho živí. Jsou jeho práce. Já jsem jeho láska."

"Dobrá... dáte mi na vás e-mail nebo ICQ? Kdybych ještě něco potřeboval na našem rozhovoru doladit..."

Zahihňá se.
"Jasně. Proč ne?"
Usměje se na mě a já si kdovíproč vybavím Sargissjana. Přesto se cítím jako král.


Co říci závěrem?
Nezbývá než doufat, že Levon Aronjan, univerzální hráč, hluboký stratég, jemný poziční mistr, brutální taktik, neochvějný bojovník, chladnokrevný obránce ohrožených pozic, miláček krásných žen a především dobrý člověk, který neodmítne ani zahrát si partii s neznámým hladovým capartem s chromou nohou...


... a nenechá ho vyhrát, čímž mu dodá pocit důstojnosti, člověk, který má rád děti a nikdy neodmítne žádost o autogram...

... tento postrach mistrů světa a jeden z nejoblíbenějších hráčů současnosti, doufejme, že vytvoří ještě mnoho zajímavých partií, ve kterých mu nebude záležet na vítězství, ale na kráse.

A že se nedozví, že mi před chvílí Arianne zavolala, jestli bych s ní nešel na bowling.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plukovník plukovník | 1. května 2009 v 17:17 | Reagovat

wow, netušil jsem, že je levon tak dobrej, teď už to vím. :-D
díky za super článek

2 heavy_head heavy_head | Web | 1. května 2009 v 18:56 | Reagovat

Díky za díky!
Mimochodem, dva z těch rozhovorů jsou víceméně pravdivé, ten úvodní Aronjan poskytl Chessbase a ten Čakyho o géniech je taky pravdivý, ptal se ho na to Vasiljev na ChessPro, akorát některé hráče jsem si tam přidal.  :-)
Myslíš, že bych tam měl vrazit víc fotek Arianne Caoili? Aby sem víc chodili Australani?  :-)

3 plukovník plukovník | 2. května 2009 v 22:24 | Reagovat

a já ji doteď četl jako Kolíi nebo koalu? takže je to Kaojli? Arianne jsou taky rakety, no, jasně, můj typ to sice není, ale vraž do dalšího článku všechny co máš, suprově se to čte, heve, máš talent, nebo pocházíš zřejmě ze slušného novinářského oddílu:) :-)  :-P

4 heavy_head heavy_head | Web | 3. května 2009 v 15:20 | Reagovat

Arianne se dokonce jmenuje postava v Písni ledu a ohně. Tak co, plukovníku, přijedeš se podívat na Koníka?  8-)

5 plukovník plukovník | 3. května 2009 v 16:44 | Reagovat

heve a kdy je koník?

6 plukovník plukovník | 3. května 2009 v 16:45 | Reagovat

už začal či ni? hraješ? skalpovals hráčka? je tam arianne? kdo ví? volil by jan tleskač dělnickou stranu? byl to vyučený truhlář.kdo ví

7 Belbo Belbo | 3. května 2009 v 17:15 | Reagovat

Bravo. Odnaučili jsme si věci a lidi mýtyzovat. A přitom to je jediný způsob, jak prodloužit jejich trvání. Po tomto článku je jasné, že Levon bude žít navždy.

8 heavy_head heavy_head | Web | 3. května 2009 v 17:58 | Reagovat

Plukovník: Já to myslím zcela vážně. Budu se tam vyskytovat v některé povíkendové dny. Poznáš mne snadno - budu na sobě mít tričko NSS.  :-P

9 heavy_head heavy_head | Web | 3. května 2009 v 17:59 | Reagovat

Belbo: Spíš než o nějakou mýtizaci mi šlo o srandu.  :-D

10 plukovník plukovník | 3. května 2009 v 22:43 | Reagovat

stejně je aroňan nesmrtelný, odteď forever :-D  8-)  :-P  O_O

11 plukovník plukovník | 5. května 2009 v 23:40 | Reagovat

hevino, tak jsem přečetl conana, sice v komiksech, ale...pecka, včera jsem v práci přespal a dnes teprve z ní :)úúúú uf 8-O  :-D

12 plukovník plukovník | 6. května 2009 v 0:37 | Reagovat

teda, ta janissa, teda v tom komiksu, teda v tom komiksu o konanovi, teda v tom převyprávění, ta je fakt krásná, a jak se dostala k tomu údělu, no to je smutné, ibisova pírka - ochrání před thot amonem, je to podle knížky? janissa a tak? to by bylo teda fakt super :-)  :-)

13 heavy_head heavy_head | Web | 6. května 2009 v 14:44 | Reagovat

Některé comicsy jsou dělané přímo podle některých povídek Roberta E. Howarda a některé toliko na motivy, tzn. že jejich tvůrci (v tomto případě scénárista Kurt Busiek) se nechali sami inspirovat a třeba vymysleli nějaké nové. Thot-Amon vystupuje ve více povídkách, s Janissou si nejsem úplně jistý - ono těch žen, které vystupují v Conanových povídkách je docela dost.  :-) Ovšem většinou nejsou tak bojovné, spíš trofeje, které Conan zachrání a stráví s nimi nějaký čas, než ho jeho toulavé srdce vrhne do dalšího dobrodružství. Jestli se ti líbila Janissa, plukovníku, tak ti doporučuju Rudou Sonju - nádherně kreslený comics.

14 heavy_head heavy_head | Web | 6. května 2009 v 14:47 | Reagovat

Možná o ní udělám nějaký medailónek, podobně jako s Shannou - je to poměrně vděčná postava co se ukázek týče.  :-P

15 plukovník plukovník | 6. května 2009 v 15:26 | Reagovat

heve udělej, udělej, ještě dnes, já jedu do práce,ale snad před půlnocí zase stihnu přečíst výšiny, no tak jasně, hned to nebude, rudou sonju, super, zkusím, ale celou ji nekreslí cho, viď, jen titulky, busiek měl pěkný scénář, docela by se mi líbilo číst knížky jako komiksy, takže janissu si vymysleli? a ten totamon, mě to bylo divné, takové zkomolené německo egyptské jméno, to spíš k indiana jonesovi, že? skoro to byla ale detektivka, jak vyšetřovali smrt kiliána ovidia v tom chrámu a conan pak jen sekal hlavy, když se mu to nezdálo, i když čtenář byl tedy rozhodně na jeho straně, to ano, už tam chyběl jen lev aronian. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama