Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Desátý anděl

2. února 2009 v 23:14 | heavy_head |  Sci-fi
Povídka na pokračování. Zde je první část.




I.


Zabíjím promyšleně a bez motivu. Někdy je to potřeba a jindy mám zkrátka jenom chuť.
Nejsem příliš nápadný. Nevyzařuje ze mě fluidum násilníka, rváče, nebudím respekt. Ani se o to nesnažím. Nedávám varování, hned udeřím. Nejsem krvelačná bestie, přesto budete rádi, když se nepotkáme.
Většinu svého života jsem strávil na cestě. Nikde se nezdržuji příliš dlouho. Nemám domov.
Nemám přátele. Nemám minulost. V mém povolání by byli zbytečnou přítěží.
Jsem Anděl. Tak nám říkají. Většinou polohlasně a za našimi zády. Mají pro nás i jiná jména.
Zabiják. Zrůda. Monstrum.
Nevadí mi to. Nepřemýšlím o tom. Jsem ten, co zůstává stát, když všichni ostatní leží v tratolišti vlastní krve.
Přesto není zabíjení tím hlavním, co mne žene kupředu, mým hlavním nadáním a posláním.
Tím je hledání.
Hledám toho, který nám všem ukáže cestu. To je má hlavní priorita. Musím ho najít, abych ho mohl ochránit. Nikdo, kdo se mí postaví do cesty, tomu nezabrání. Ať už to jsou obyčejní lidé, blázni nebo mutanti. Nebo další Andělé.
Na začátku nás bylo deset. Neznali jsme se navzájem, nikdy jsme se neviděli, ale věděli jsme o sobě. Poznáte je, jako když se blíží bouřka. Vždy, když se dva Andělé setkají, odchází jen jeden. Potkal jsem zatím dva z nich. Poznám i to, když se setkají někde daleko ode mne. Tak vím, že už jsme jen tři. Jen jeden z nás může být ten poslední, Desátý Anděl. Ten je předurčen k tomu, aby dokončil to, k čemu byl zrozen.
Cítím, že má pouť se chýlí ke konci. Procházím troskami opuštěného města a slyším přicházející bouři. Už je blízko. Nebude trvat dlouho a najde si mě.


II.


Lokál na sobě nesl známky dlouhotrvajícího pomalého zmaru. Barman přede mne postavil sklenici recyklovaného destilátu, jediného druhu, jaký byl v dnešních dobách k dispozici.
Tohle místo bylo k setkání s Andělem vhodné jako kterékoli jiné. Ochutnal jsem a vnímal nahořklou příchuť rozlévající se v útrobách. Seděl jsem u rozvrzaného dřevěného stolu a čekal.
Vešel do dveří krátce po soumraku, kdy už byl podnik více zaplněný. Všelijaké ubohé existence vylezly z děr, hledajíce zde zábavu a povyražení a zapomnění na realitu, jaká je čekala venku. Zdevastovaná spoust, pozůstatky po jaderné katastrofě, kdy se z orbity zřítil tanker s nákladem radioaktivního odpadu. Za celou dobu si ke mně nikdo nepřisedl, nikdo se nedal do řeči. Muž v kápi s mečem nevzbuzoval přílišnou důvěru. Možná, že tušili kdo jsem a proč tu jsem.
Každopádně když druhý Anděl vstoupil dovnitř, místnost ztichla.
Podívali jsme se po sobě a od této chvíle to byla hra nás dvou, stará hra beze jména, hra, kterou jsem ovládal lépe než cokoli jiného.
Zastavil se u pultu a aniž ze mne spustil zrak, objednal si to samé pití, co jsem měl já.
Byl starý , mnohem starší než já, což naznačovalo, že musí být mimořádně nebezpečný, když vydržel tak dlouho. Tvář měl zbrázděnou vráskami, byl hubený a jeho oči mě pozorovaly se znepokojující potměšilou vychytralostí. Ty budeš další, říkal ten pohled, ať chceš, či ne.
Napil jsem se a posměšně pokynul jeho směrem.
Široce se usmál a pozdrav opětoval. Kdo tvrdil, že Anděl musí být zachmuřený morous?
Během svého putování jsem narazil na různé typy bestií. Tahle se smála.
Usmíval se po celou dobu, než přišel až k mému stolu.
"Můžu si přisednout?" pravil zdvořile a s ostražitým klidem čekal na mou reakci. Tělo měl napnuté jako luk Já rovněž. Mohli jsme vše vyřídit hned, bez zbytečných řečí, ale trocha zábavy nikdy neuškodí.
"Rád vidím příslušníka svého cechu," ukázal jsem na volnou židli přes stůl naproti mně. "Co tě přivádí do tak zapomenutých končin?"
Oči mu zajiskřily pobavením. Posadil se a dlaně zlehka opřel o popraskanou desku stolu.
"Řekl bych, že stejná věc, jako tebe."
"A vidíš ji snad někde tady?"
"Ne, ale je tu někdo, kdo mi stojí v cestě."
Chápavě jsem pokýval hlavou. Pak mě překvapil.
"Ta cesta je široká dost pro nás oba," řekl.
Zřejmě to byla jeho taktika ukolébání nepřítelovy pozornosti. Možná mě chce unudit k smrti, napadlo mě. Ušklíbl jsem se.
"Po pravdě řečeno, nemyslím si to," odvětil jsem s neskrývaným despektem.
"Přesto je to možné," trval na svém. "V jistém smyslu je to dokonce nutné."
Nyní se tvářil vážně, téměř ustaraně. Když viděl, že poslouchám, pokračoval.
"Je to delší povídání a začnu asi hodně zeširoka, ale doufám, že mě vyslechneš." Odmlčel se, jakoby uvažoval, kde začít. Vzdychl." Nikdy tě nezajímalo, kde máš své kořeny? Odkud jsi vlastně přišel? Kdo tě stvořil? Přiznám se, že tohle jsou otázky, které mi dlouho nedávaly spát. Možná ti můžu připadat sentimentální a ty takový nejsi, ale tohle byla věc, která mě opravdu trápila. Hledal jsem něco, co by mi napovědělo víc. A nakonec jsem to našel."
Ano, byl jiný než já. Přistihl jsem se, že uvažuji, jak se někdo takový jako on mohl stát Andělem. Bylo docela možné, že to byl nepravý, falešný Anděl, odpad, který unikl nelítostným sítem a nyní ohrožoval celou naši budoucnost. Lhal, o tom nemohlo být pochyb, lhal však dobře a o věcech, které mě zajímaly.
"Zjistil jsem o sobě pravdu, a věř, že nebyla příjemná." Náhle vypadal smutně a unaveně. Otevřel dlan a v ní měl tři malé krystaly. "O každém z nás existují paměťové záznamy, generované vzpomínky zachované z dob našeho dětství, o které jsme byli úmyslně okradeni."
Jako uhranutý jsem zíral na ty tři slzy, které v sobě možná skrývaly celou naši minulost.
"Odkud je máš?"
"Nechtěj to radši vědět. Není to důležité. Záleží na tobě, jestli chceš vědět, kdo doopravdy jsi."
"Jenom tři?" zeptal jsem se.
"Bylo jich deset, ale smrtí každého z nás ztrácejí psionickou sílu čerpající z naší aury a odumírají."
"Jak víš, který je tvůj?"
"Nevím to. Nevím to jistě. Ale všechny byly hrůzné."
"Proč myslíš, že bych si měl připomínat, čím jsem byl kdysi dávno?"
"Možná ti to umožní lépe porozumět tomu, jakou s námi hrají hru ti, co nás vyprodukovali."
"Jak se užívají?"
"Jednoduše ho sníš."
Zaváhal jsem. "Dej mi jeden. Zkusím ho."
Napřáhl ke mně ruku a pak jsem ho zabil. Někdo v lokále zavřeštěl, když jsem nepostřehnutelnou rychlostí sáhl za krk pro svoji katanu, kterou nosím vždy na zádech a čistým sekem oddělil jeho hlavu od těla. Krev Osmého Anděla mne potřísnila. Vzal jsem si krystaly. Ten jeho žil jen o pár minut déle než on, pak ztratil svou barvu a já ho zahodil. Vyšel jsem do noci a nikdo se mě nepokusil zastavit.


III.


V zatnuté pěsti mě pálí dva krystaly.
Zůstali jsme dva. Cíl mého putování se neúprosně blíží. Najednou mám přání, aby tahle cesta neskončila nikdy. Přemýšlím, co se stane, až se vrátím i s mým drahocenným chráněncem zpátky tam, odkud jsem před léty vyšel. Přemýšlím, co bude pak.
A někdy v hluboké noci, když se probudím ze snu, slyším klavír. Pomalá, teskná melodie mi zní v uších a než jsem definitivně vzhůru, vytratí se mi z paměti. Tolikrát jsem se snažil si ji zapamatovat, zachytit. Vím naprosto jistě, že je kusem mne samotného, odněkud ji znám, je to jediné pojítko s minulostí, které ve mně ještě zůstalo. A je uloženo hluboko ve mně, možná moje úplně první vzpomínka, a proto nejsilnější.
Ten divný sen se mi vrací. Jdu v něm dlouhou, studenou chodbou. Je mrtvé ticho, jakoby brzo zrána. Na stěnách jsou obrázky kreslené dětskou rukou zasazené v hezkých rámech. V tom snu mi divoce buší srdce, jsem vystrašený. Vím, že musím něco naléhavého vykonat a bojím se, že to nezvládnu. Blížím se k zavřeným dveřím. A zpoza nich se ozývá melodie. Hraje klavír. Tu hudbu důvěrně znám, slyšel jsem ji mnohokrát. Pamatuji si jak… ne, tak to nebylo.
Sahám po klice, když vtom do okna narazí bílá sova. Chvíli bezmocně plácá do skla , jakoby mi chtěla zabránit projít těmi záhadnými dveřmi a já sebou pokaždé cuknu. Jsem malý chlapec a zahanbeně se rozbrečím . A pak už se dveře rozevírají a zevnitř se linou tony klavíru a jasné světlo…
Pak se probudím. Tvář mám mokrou a celý se třesu. Po zbytek noci se už jen neklidně převaluji a přivolávám ráno.
Na otevřené dlani mám dva krystaly.


IV.


Moje historie začíná až na cestě. Byl jsem připravený, všechno, co jsem potřeboval vědět a umět, už bylo ve mně, nějak jsem se to naučil. Někdo mě to naučil.
"Najdi Vyvoleného. Je naše jediná spása. Přived ho zpátky k nám. Na ničem jiném nezáleží."
Neřekli mi, že nás bude víc.
"Vyvoleného budou chtít dostat různí šílenci. Nesmíš to dovolit. Nesmí se dostat do nepovolaných rukou. Patří jenom nám, rozumíš?"
Ale někdo tam hrál na klavír!
"Jsi jeho Anděl. Anděl strážný. Tahle představa se ti bude líbit, uvidíš."
Kdo jsem?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 heavy_head heavy_head | Web | 2. února 2009 v 23:36 | Reagovat

Ještě nevím, jak to skončí. Nějaké nápady? ;-)

Vlastně jo, úplně poslední větu už mám přichystanou. Ale nevím, jak se k ní pořádně dostat.

2 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 3. února 2009 v 0:22 | Reagovat

je to tady, tak už je to tady, bože,co mám dělat, ještě nejsem připravený, sakra, great, tak rychle, jak jen, snad, ale počkejte, co, ne. vážně? ha.

tak já se do toho pustím dnes po šichtě.

3 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 3. února 2009 v 22:11 | Reagovat

uf, to je nářez,, první odstavec jsem koukal, brilantně podána, druhý rovněž, vlastně všechno, mě se to moc líbilo. Co bude dál?

Nápady nemám, vždy mě udiví, jak někdo dovede vytesat z  prázdna hezkou melodii, ukout napínavý text. Díky za první část, plk.

4 heavy_head heavy_head | Web | 3. února 2009 v 23:58 | Reagovat

Dodals mi chuť to dokončit. Měl jsem strach, že to bude až moc drsné a nesrozumitelné (ale o to mi vlastně šlo.)

V dalším průběhu dojde k setkání posledních dvou Andělů a nalezení Vyvoleného. A stane se ještě něco.

Hádej, jaká písnička mi zněla v hlavě, když jsem to vymýšlel a psal. (Rammstein - Klavier - znáš to?)

To s tím tvořením z ničeho, hezky řečeno. Já mám na to taky teorii - ve vzduchu kolem poletuje nápad, námět a ty ho buď uslyšíš a zachytíš na papír anebo uletí a už se nikdy nevrátí. Musíš být připravený a když přijde, nesmíš otálet. Když zaváháš, propásneš ten pravý okamžik, a už nikdy to nenapíšeš a nikdo si to nepřečte.

5 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 4. února 2009 v 0:55 | Reagovat

ano máš pravdu, políbí tě múza, bylo to moc pěkné, hlavně se neuchyluj k nějakým zjednodušením, ta vypadají asi tak, že píšeš psychologicky postavu a pak tam nahodíš nějakou zkratku, že něco rychle udělala a tím to vypadá pak strašně amatérsky... bylo to ve veverkách, píšeš, píšeš a pak... a standard si (teď už nevím s kým) zasouložil, ... to mi přišlo jako taková zbytečná vsuvka, asi jako když někdo násilím tvoří verše, ale to není případ anděla, je to jen můj subjektivní názor, snad zítra nezaspím, dneska jsem pracoval skoro do půl deváté, ale pocity byly spíše frustrační, ani jsem nejedl, jak jsem jen pracoval, jenom pil, dvě kafe, jeden krajíc chleba,nesmím na zítra zaspat, vyšlo nové čištění... bude to paralelně slušná část se sestřičkou a část divná s lektorkou :)

6 Babčert Babčert | 4. února 2009 v 14:43 | Reagovat

První část je vynikající. Nekazí to žádný jména. A je to podobně přímočarý, jako píše Houellebecq. Docela nechápu, jak ses, autore, tuhle někde zastával Viewegha - že si myslíš, že umí psát. Podle mě umí hovno :-)  Vůbec se nevyzná v lidskejch povahách a všechno je umělý.

Na konec povídky jsem zvědavej.

7 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 4. února 2009 v 15:12 | Reagovat

no to je nás víc, viď heve? :)

8 heavy_head heavy_head | Web | 5. února 2009 v 13:06 | Reagovat

Děkuji za vzpruhy.

Při hledání, jak mě kopíruje ten Houellebecq, jsem narazil na blog Belba Petlíka. :-)

Co se týče Viewegha, to se asi neshodneme. Je mi blízký např.  jeho druh humoru. U Nápadů laskavého čtenáře jsem se válel po zemi. ;-)

9 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 9. února 2009 v 19:38 | Reagovat

a druhá desítka je kde? :) jak sem chceš ty Peruánce dostat, když povídka se někde převaluje ještě v šuflíku... :)

10 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 9. února 2009 v 21:14 | Reagovat

a nic anic anic anic a nic a nic a zase nic a nic a co teď, a stále nic, raz dva tři, co teď, kouknu, nic, druhá desítka nikde, moment, aha, ne tak ne, není tu, počkat, aha, že by, ještě ne, ale co když, tady, dole, kde, ne, to jsem se přehlédl, a nic a nic a nic trvá, desítka další nikde, neflekuje, že by? se mi jenom zdá asi. :)

11 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 9. února 2009 v 21:25 | Reagovat

ha a nic, a má trpělivost, ta nebeská mana pro nenakrmené, pokojné, je tu stále:)

12 heavy_head heavy_head | Web | 9. února 2009 v 22:57 | Reagovat

Dneska se nedočkáš, plukovníku. Vše musí řádně dozrát. Ještě nenastal ten pravý čas.

Ale mohl bych nahodit nějaký starý Singel. Neboj, ty lepší kousky už jsem vyčerpal. :-)

13 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 9. února 2009 v 23:10 | Reagovat

copak je kpt. šlogoun hermelín, aby zrál? cožpak je anděl plísní jeho povrchu, aby musel ležet ukryt před denním světlem, há! mám tě, nemůžeš říci jinak a prohráváš, tak sem s druhou desítkou. hoho. Braune, tohle zlato si rozdělíme až na Kanárských ostrovech  a kdo se ho jen dotkne, je synem smrti (Mach a Šebestová)

14 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 9. února 2009 v 23:11 | Reagovat

a spát, heve, jinak se bude zítra těžko vstávat :)

15 heavy_head heavy_head | Web | 9. února 2009 v 23:53 | Reagovat

Už jdu. Dobré spaní! A zítra MČR!

16 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 10. února 2009 v 8:56 | Reagovat

mičurin:)

dneska až do půl osmé

17 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 10. února 2009 v 22:33 | Reagovat

ahoj heve, teď to vidím :) -> neměl jsem se vzdávat vědecké kariéry, třeba se k tomu časem vrátím, ale určitě ne v Hradci Králové:)

http://www.osel.cz/popisek.php?popisek=11277&img=1233864540.jpg

18 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 14. února 2009 v 21:34 | Reagovat

na nss.cz se rozdávají trička... možná budou i propisky... rozjíždím nový web zubní ordinace, ale dalšího anděla ne a ne a ne a ne a ne a ne a nenevidím. a vo tom to je. :'-I (pláč)

19 heavy_head heavy_head | Web | 15. února 2009 v 11:42 | Reagovat

Múza mlčí. :-Q

20 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 12:04 | Reagovat

né, nindžu né, toho néé, kde je šlougán, anděly, nejen na horách, ty chceme, ano , na ty chodí chlípní peruánci, makedonky, jako vesna ze Samotářů nebo maďarky ostré jako čabajka, když válka, heve, když válka vypukne, múzy mlčí, nikoli za času míru, jak často zveřejňují lidové noviny obrázek s rómskými aktivisty, tak na něm je pán s knírkem a cedulkou: mír-základ života!!!

21 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 12:37 | Reagovat

Toto je viazaná reč básnického prejavu.

Označuje stupeň textovej viazanosti,

usporiadanie textu v jeho tvarovej podobe.

Vzťahuje sa skôr na formu ako na obsah.

Jej prednosť je v stručnosti.

Toto tu je základná jednotka

básnického rytmu, spravidla jeden riadok.

Vyznačuje sa zvukovým usporiadaním.

Doteraz povedané sa v plnej miere

vzťahuje aj na toto zoskupenie

základných jednotiek básnického rytmu

na základe spoločnej rýmovej schémy

a uplatnenia

rovnakého metrického pôdorysu.

Najmenšou strofou je dvojveršie.

Ak sa schéma v texte sústavne mení

a nepodlieha pravidelnosti,

vzťahuje sa skôr na obsah ako na formu.

(Strach z utópie, HEVI, 1994)

tak jsem tě donutil přečíst ne moc pěknou poezii, na to jsem narazil a ze slušnosti přečetl, oč krásnější je např. temná tvorba Jaroslava Seiferta, jo, heve, tak snad se do čtrnácti dnů přestěhuji, ale nevím nevím, je to strašně malé.

22 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 12:42 | Reagovat

heve, dělám plakát o OH, inserát do novin a pracuji na webu pro svoji reklamu, joj, musí se to rozjet:)

23 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 12:42 | Reagovat

a není slovenština krásná?

24 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 12:55 | Reagovat

a hevenly heve, budeš mít tričko nss? vypadá to, že získat jej, je poměrně snadné. Stačí zadat adresu, capjárek už jedno stejně má :) ha ha ha. To by teda byl asi šok pro modeho, kdyby capjároslávek i exot, věrní fanoušci, měli klubová trička nss v klubových barvách, no ale pak by martin vacek mohl taky nechat udělat nějaká trička, s límečkem , s logem 63+1, já bych si ho klidně koupil, i když nosím jen bílou košili s černou kravatou:)

25 heavy_head heavy_head | Web | 15. února 2009 v 13:44 | Reagovat

Mně se líbí Skácelovy básně.

Ty budeš propagovat Olympijské hry? :-)

A proč nebydlíš zkrátka doma, plukovníku? Tak to je nejlepší. :-)

Tričko mít nebudu. Kdybych ho měl navlečené na sobě a psal příspěvky na 63+1, připadal bych si jako zrádce. :-P

26 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 15. února 2009 v 14:08 | Reagovat

skácelovy básně mám taky rád

orální hygienu jistěže

docela si tu situaci dovedu představit:

máš na sobě žluté tričko nss, s límečkem , píšeš na 63+1 a usmíváš se:)

27 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. února 2009 v 20:14 | Reagovat

škoda, že není pokračování anděla... s i klidně bez, jaroslava marvana:)

28 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. února 2009 v 20:16 | Reagovat

zapšklý přílepek Aronian se stále s Dominguezem drží a jak to vypadá, toho ušmudlaného pětníkového pěšáka snad zase nějakým hausnumerem dotlačí do pole proměny...to je těžkej frajer, ale to dělaj ty brýle, koncentrují světlo, stejně jako u sergeje movsesjana

29 heavy_head heavy_head | Web | 22. února 2009 v 23:16 | Reagovat

To je to největší umění v šachu, plukovníku - nedat soupeři žádnou šanci během celé partie. A to se dneska Pravonovi dokonale povedlo. Je to bůh. :-)

30 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. února 2009 v 23:37 | Reagovat

asi jo, ale nevím, možná by ho sergej movsesjan provětral, kdo ví, kdyby se tyhle akce nedomlouvaly asi dlouho dopředu, už se s movsíkem někde mohlo počítat, co ti musím přiznat, to je nadhled, a to mi dost chybí.

31 heavy_head heavy_head | Web | 22. února 2009 v 23:58 | Reagovat

Podhled taky není špatný. :-)

Serdži by ho neprovětral. Áron by ho roztrhal.

32 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. února 2009 v 0:22 | Reagovat

a to je na tom super, že z toho nic nemáme, ale dovedem se bavit o tom, zda by ho movsy procvičil nebo ho áron rozpůlil, zařízl či zpacifikoval, mě to prostě baví, takové hecování, handrkování, nám o nic nejde, nebo jde? Hoho na kordy!!!

33 heavy_head heavy_head | Web | 23. února 2009 v 0:24 | Reagovat

Petr Korda taky nebyl špatnej, ale strašně vychrtlej. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama