Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Veverky v Singel Rowsenu

27. prosince 2008 v 19:48 | heavy_head |  Singel Rowsen
V době povánočního klidu a míru by mírně apokalyptická story mohla přijít vhod.



Ninja už zase pobíhal po školním dvorku nahý, trhal trávu a žral ji. Tohle prováděl před Vánocemi pravidelně. Volání divočiny...
"Já s ním promluvím," nabídl jsem se, což bylo kvitováno povzbudivým, souhlasným mručením našeho hloučku. Naši pozornost však vzápětí upoutalo něco jiného. Něco rychlého jako blesk přeběhlo dvůr, minulo s příšerným kvičením konsternovaného Ninju a vpálilo do školního vchodu. Ninja se zarazil, potřásl nechápavě hlavou a zíral na nás, jako by nás spatřil poprvé v životě.
"Co to bylo?" zeptal se Dewil.
"Třeba to byla řízená střela s plochou dráhou letu," tipnul si nejistě Bredlove.
"Nebo UFO," připojil se Rix, aniž by se kdo ptal na jeho imbecilní názor. "Oni to tak prý dělají," dodal impulzivně, vyzbrojen chabými znalostmi načerpanými sledováním populárního televizního seriálu Akta X.
"Nech se proklepat u cvokaře," doporučil jsem mu stroze.
Nicméně nám všem stály vlasy hrůzou. (Ninja měl zježenou srst.)
Vtom se z oken naší třídy ozvalo děsuplné, nervydrásající sborové zaječení vysoko posazených hlásků.
"Naše ženy jsou v nebezpečí," poznamenal Dewil zbytečně.
Jako ve zlém snu jsme pádili dovnitř.
Před katedrou ležel na zemi Ken Stewart a lehce cvakal zubama.
"Co je?" vydechl jsem. Ken v odpověď zaslintal a omdlel. Hbitě jsme jej uložili do protišokové polohy a rozhlédli se kolem.
Všechny dívky stály na lavicích a bez ustání ječely. Bylo to fakt jako v blázinci.
"Co se stalo?" překřičel všechny Bredlove svým mohutným hlasem.
Po chvíli trapného ticha se ujala slova Betty gravesová, jejíž oči jasně prozrazovaly, že se stala svědkem čehosi nevídaného.
"Ta veverka ho hryzla a řekla: To máš za to!"
Podívali jsme se na sebe s Bredlovem.
Horror v Singel Rowsenu právě začínal.

"Hm, mluvící veverka? Zajímavé..." Ředitel ve své kanceláři ve 2. patře pozoroval naši spěšnou delegaci ve složení Bredlove, Hoper a já s jistým náznakem skepse. "A dokonce agresivní..."
"Stewart je z toho ještě teď hin!" orodoval Hoper, oči navrch hlavy.
"Doufejme, že to nijak nepoznamená jeho studijní výsledky na našem institutu, nicméně..."
"Ujišťuju vás jménem všech důvěryhodných politiků této zkorumpované země, že jsme střízliví, nejsme pod vlivem psychotropních drog, ani si neděláme legraci," pravil Bredlove svým vysoce seriózním a kultivovaným, leč naléhavým hlasem. "Stewart potřebuje ošetřit. Mohl byste zavolat sanitku?" Sápal se po telefonu.

"Jsem zamknutá v přírodovědném kabinetě," ozvalo se úzkostné prosebné volání o pomoc Sherylin MacGroverové ze školního rozhlasu. "Ohrožuje mě veverka. Doráží na dveře. Chce se prokousat dovnitř. Slyším ji. Proboha, pomozte mi!" ukončila svůj monolog dramatickým hysterickým zaječením.
Ve tváři Piereho Dewila se objevil oddaný výraz nábožensko-šíleneckého zanícení PŘIŠLA CHVÍLE, KDY MUSÍM ZEMŘÍT (ALE DOUFÁM, ŽE TO NEBUDE TAK HORKÝ) a vrhl se ozlomkrk ze schodů, srážejíc přitom právě přisedšího ředitele. Když se zvedl, roztřeseným hlasem nám oznámil, že před chvílí obdržel telefonát od CIA. Chlapíci z Celkem Inteligentní Agentury tvrdili, že se jedná o vrcholně nebezpečnou a mezinárodně protřelou a ostřílenou veverku, po které pasou už mnoho let. "Má prý vzteklinu. Snědla sérum zvyšující zlou inteligenci, laboranta a poté se prostřílela na svobodu. Povolal jsem komando specialistů. Uzamkněte všechny vchody a východy. Náš úkol je následující: nepustit ji ven a přežít," uklidňoval nás ředitel. "Kam pádil ten hezký hoch?"
Poté odchytil prvního nebožáka, který mu přišel do cesty, shodou okolností to byl Hoper. Ředitel mu poklepal na rameno a pronesl rozechvělým hlasem: "Jsi ochoten postavit se jejím tesákům?"
Hoper, zjevně dezorientován, krátce přikývl, čímž všechny zjevně překvapil, nejspíš i sám sebe.
"Rozhodně ne," ohradil se dotčeně vzápětí. Ředitel ho však nevnímal. "Hrdino," zalkal a vysmrkal se mu do límečku.

A tak jsme, vyzbrojeni všemožnými (a nemožnými) předměty světícími účel (jako jsou baseballové pálky, příložníky, spreje, svěcená voda a podobně) vyrazili na zevrubnou prohlídku školní budovy. Takticky jsme se přitom rozdělili do několika menších skupin.
"Neměl by se zavolat Ninja?" sháněl se O´Neal. "Tohle je práce pro něj jako stvořená."
"Ten má dost problémů sám se sebou," poznamenal kdosi trefně.
"Veverky prý mají v sobě moc cholesterolu," prohodil opět mysticky O´Neal s výrazem objevitele Austrálie. Začínal mi už pomalu lízt na nervy. Naznačil jsem mu, že ještě slovo a bídně zhyne mou vlastní rukou. Kupodivu opravdu zmlkl. Nebylo to však mým přičiněním.
Něco tu nehrálo.
Zastavili jsme se.
"Cítím ji," zašeptal Rix stísněně.
"Slyším ji," řekl Dewil nervózně (zas tak velký macho nebyl - raději na nás počkal.)
"Vidím ji!" zaječel Hoper. "ŽENE SE PŘÍMO NA NÁS!"
A skutečně nekecal.
"UÁÁÁÁÁ!" řvali jsme (nejvíc Hoper, pochopitelně) a zdrhali jsme (Dewil nejrychleji;jsme poměrně slušní běžci, ovšem na Dewila v nouzi nelepí nikdo). Šlo o život. Byla to čistě otázka přetrvání. Zamkli jsme se na záchodě kromě Rixe, který to nestihl a veverka mu uhlodala nohu u kotníku. Slyšeli jsme ho, jak řve. Kopal do dveří a dožadoval se, poněkud pateticky, abychom ho vpustili dovnitř. Drželi jsme dveře pevně a nenechali se zviklat falešným kamarádstvím, ("Tuze nebezpečné zvíře!" a "Co myslíte, když se nažere, třeba už pak dá pokoj," padlo pár hlášek.) jako správní otrlí profesionálové. Rix nás potom sice asi týden nezdravil, ale přenesli jsme to přes svá statečná srdce. Nyní byl Rix ovšem efektivně rdoušen a trhán - byl v prdeli a mohl si za to sám.
Když bylo po všem, opatrně jsme vykoukli na chodbu.
"Neválej se tu jako prase," doporučili jsme našemu kvílejícímu spolužákovi znechuceně.
"Nějaké další ztráty? Pokračujeme v pronásledování?"
"Nejseš na hlavu?" seřval mě Dewil. Pak se šel přebalit.

Mezitím - jak jsme se později dozvěděli z nezávislých zdrojů, které si přály zůstat v anonymitě - probíhal po celém areálu školy tvrdý boj o holý život. Heslo SAVE YOUR LIFE ANYWHY! ovládlo všechny více i méně bystré nedobrovolné návštěvníky singelrowsenské boudy. Bryan O´Neal si narazil na hlavu papírový sáček, posypal se drobty celozrného chleba, zamkl se na dívčím záchodku a vypnul pro jistotu pojistky ( z těžko pochopitelných příčin). Vážní zájemci o přežití se v narůstající panice evakuovali v tělocvičně - něco jako protiletecký poplach - a zabarikádovali dveře. Neustále přicházely různé vzájemně si odporující zvěsti ze všech stran, kde se momentálně smrtonosná veverka nachází (mnohdy se vyskytovala i na několika místech zároveň), které vyvrcholily zprávou, že veverka se zmocnila nebohého Piera Dewila a drží ho i s Sherylin jako rukojmí, požadujíc přistavení vrtulníku s plnou nádrží a hodlá odletět do Bangladéše, kde - podle jejího neoficiálního vyjádření - chovají její živočišný druh ve větší úctě.
"Musíme z toho Dewila dostat," navrhl kdosi neuváženě (myslím, že jsem to byl - ó hrůzo! - já sám.)
"Jasně!" přikyvoval nadšeně Bredlove. "Jenže jak?"
"Mám plán!" prohlásil Broten, ale dřív, než ho mohl objasnit, vpadl jsem mu zlostně do řeči: "No to bude pěkná blbost!" Nesouhlasím totiž s Brotenem ze zásady ve všem. Broten se mi pokusil vyrazit mé přední zuby. Málem se mi ho podařilo vyhodit z okna. "Nechte toho," odtrhli nás od sebe. "Povzneste se nad osobní nevraživost a animozity v téhle kritické chvíli," zaslechl jsem ředitelův hlas. "Vašemu kamarádovi jde o kejhák."
"Musíme ho zachránit!" zavřeštěl Rix, který se sem odněkud dobelhal. "Dluží mi dvacet babek!"
"Je sice dobrej běžec, ale kurva chlap," padlo ještě a "Beztak ho je pro Sherylin škoda."
V souhrnné zkratce jsme probrali všechny důvody pro a proti, proč bychom se měli v Dewilově záležitosti angažovat, jeho morální a hráčské kvality a stupeň jeho momentální oblíbenosti, a dospěli jsme k názoru, že většině z nás bude přece jen chybět. To rozhodlo.
Dívky nás už předem oplakávaly a loučily se s námi, jako bychom právě odcházeli do války. Bylo to dojemné a příjemně povznášející. Debora Stoneová se mi pověsila kolem krku a držela se mě jako klíště. "Nikam nepůjdeš, rozumíš," brečela přitom. "Musím,"šetrně jsem ji srazil k zemi. "Piere je můj kámoš. On by mě v tom taky nenechal." Zamyslel jsem se. "No, i když..." Krátce a spěšně jsme si ještě zasouložili za plentou a pak už na nás čekala děsivě krátká cesta ke zdemolovaným dveřím kabinetu.
Nastal okamžik pravdy. Pokřižoval jsem se.
"Zdrháme?" syknul na mě nenápadně Bredlove a plížil se podél zdi. "Necháme to hrdinům, ne?"
S úlevou jsem přikývl.
Vtom se roztříštilo sklo v okně a dovnitř budovy vpadli členové speciálního komanda ve svých černých kombinézách a kuklách, s jednoznačným odhodláním položit život pro záchranu pár bezvýznamných idiotů a zdar a úspěch celé akce.
Vpadli jsme do kabinetu. V koutě se krčili Dewil se Sherylin v objetí, vyděšené tváře. Komandos zuřivě pročesávali místnost. "Kde je?" uhodil jejich velitel přísně na Dewila. Ten ze sebe vypravil pouze: "Hya?!", což mohlo v dané situaci znamenat prakticky cokoliv, zejména však cosi naprosto zcestného. (Dewil se rád vyjadřuje v záhadných citoslovcích, zejména když ho předtím drží hodinu a půl v šachu pološílená veverka.)
"Kde je?" zopakoval velitel svůj dotaz a důrazně ho chytil pod krkem a zatřepal. Dewil vhodně omdlel. Vůdce komandos zoufale zavyl a obrátil se na Sherylin. Ta s široce rozšířenýma panenkama v očích ukazovala kamsi rukou.
Užasle jsme pohlédli vytyčeným směrem.
Za pootevřeným oknem na stromě seděla rezatá veverka, chroupala vesele šišku a šibalsky po nás pokukovala.
Velitel zvedl ruku a pohlédl na hodinky.
"Sérum právě přestalo účinkovat," pronesl slavnostně. "Oukej, chlapci, nevypadá to, že bysme tu měli ještě něco na práci..."
Zarazil se a přistoupil k oknu.
Když spatřil v euforii pobíhajícího a rozdováděného Ninju, který svým nezaměnitelným chrochtotem oznamoval světu, že zase bude dobře, oči se mu rozhořely novým zájmem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 29. prosince 2008 v 0:50 | Reagovat

Jéé, další Rowsen, ahoj Heve, tak mám zase nějaké čtení, ahoj plukovník

2 heavy_head heavy_head | Web | 29. prosince 2008 v 13:06 | Reagovat

V době, kdy jsem to psal, se ještě horor psal se dvěma er jako horror. :-)

3 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 29. prosince 2008 v 20:31 | Reagovat

ahoj, heve, za chvíli bude tisícovka

Veverky jsem přečetl, trochu se mi zdálo, že jim chybí taková ta lehkost ostatních Singel Rowsenů, ty v podstatě o ničem nebyly, ale byly pěkně psychologicky propracované, veverky byly dějovější, jenže neměly tolik dialogů a replik a Standardova nadhledu.

4 heavy_head heavy_head | Web | 30. prosince 2008 v 10:45 | Reagovat

Takže nic moc. :-)

Takže říkáš, radši míň děje a víc hlášek?

5 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 31. prosince 2008 v 17:02 | Reagovat

Vše nejlepší do NR

Zkusil jsem pokus se smajlíky:

když to nevyjde, tak bude vidět jen text

<a href=http://www.smileygarden.de><img src="http://www.smileygarden.de/smilie/Silvester/thumb_party-streamer.gif"></a>

6 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 31. prosince 2008 v 17:03 | Reagovat
7 heavy_head heavy_head | Web | 31. prosince 2008 v 17:42 | Reagovat

Tobě taky. A smajlíky jdou vkládat myslím jen do textů. Takže to můžu dělat jedině já. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama