Bůh stvořil člověka, aby člověk stvořil internet.

Nebezpečné myšlenky

20. prosince 2008 v 19:24 | heavy_head |  Fantasy

Ten příběh se stal v dobách, kdy za humny sídlil drak a po cestách chodil čert.





Myšlenky v hluboké noci:

Nedokáže mě uspokojit. Jsem tak hladová, tak nenasytná a on už je starý a unavený. Já to potřebuju třikrát za noc, každou noc a on mi nestačí. Nemá při milování žádnou fantazii, stárne. Žárlí jako ďas - a má na co. Moc dobře vím, jak se na mě muži z vesnice dívají. A mně se to líbí, které by se to nelíbilo. Zvlášť ten mladý lovec, Lippo. Ale je příliš nesmělý, neodváží si něco začít s ženou náčelníka. Určitě má obratné prsty, sladký jazyk a je pěkně divoký... ale se ženami nemá dosud zkušenosti. To se pozná. Já bych ho ale zasvětila do těch nejhříšnějších tajemství... V poslední době se ale nějak moc točí kolem Eliany a ta už taky není žádné dítě... Láká ho nevinnost a neví, o co přichází, když já mu můžu dát zralost a zkušenost. Ach, jak ráda bych dnes v noci měla po svém boku muže s pevnou rukou a horkým dechem, a ne to dřevo, co spí vedle mne a chrápe, že nemůžu usnout.


Takové myšlenky svůdce, deroucího se z hlubin, přitahovaly. Přivolávaly ho do vesnice lidí jako zpěv víl. Bylo to silnější než on. Když nastal rozbřesk, zbarvila se hladina jezera krví.


Lippo seděl s Elianou ve stínu vrby a házel do jezera oblázky. Byl prosluněný den na konci léta a oni se zatoulali na své tajné místo. Hladina se leskla a kolem břehů s bzučením poletovaly obří vážky. Žluté rákosí ševelilo v závanech teplého větru o smutku, osamělosti a touze.
Jak tam seděla, v obyčejné kazajce a sukni, záplava zlatých vlasů a zelené oči upřené do dálky, připomínala lesní vílu, která omylem zabloudila do lidské společnosti.
Chlapec a dívka spolu hovořili, vyprávěli si, škádlili se, smáli se.
Netušili, že je pozoruje svůdce.


Myšlenky v časném dopoledni:

Jak je nevinná, jako rozkvetlé poupě, jako svěží květ. O takové jsem vždycky snil. Ano, mohla by to být právě ta, kterou jsem tak dlouho hledal. Mohla by mi dát to, po čem jsem vždy toužil. Ale mám strach, abych jí nějak neublížil, neztratil navždy. Nenávidím se za myšlenky, které ke mně přicházejí za nekonečných nocí. Kdyby věděla, jaký jsem ve skutečnosti, už nikdy by nesedávala na břehu jezera.

Ach bože, teď se trochu předklonila a živůtek poodhalil její ňadra. Určitě jsou hebká a pružná a časem se ještě zvětší. Co by asi udělala, kdybych ji začal líbat?Bránila by se? Křičela by? Líbilo by se jí to? Na co to zase myslím, vzpamatuj se! Povalil bych jí do trávy a společně bychom užívali rozkoše, a bylo by to nádherné, tak krásné, že by na to nikdy nezapomněla.



Eliana zvedla hlavu. "Zajímalo by mě, kolik je pravdy na těch pověstech o vodním muži."
"O té ukrutné chlípné bestii z jezera?" Lippo se zasmál. "Někteří tvrdí, že ho zahlédli. Tvá matka říká, že cítila jeho pach, jako by ji sem lákal."
Dívka na něj vyčítavě pohlédla. "Myslíš, že je opravdu tak zkažený?"
"Ještě zkaženější." Lippo udělal obličej a dívka ho lehce plácla. "Nech toho, nebo se vážně vyděsím."
"Svedl už mnoho žen. Vsadím se, že polovina naší vesnice má v žilách jeho krev."
"To nemyslíš vážně, Lippo."
"A proč ne? Je divoký a nespoutaný a má nad ženami zvláštní moc. Skoro bych si přál, abych podobnou měl i já." Lippo se opět zašklebil. Eliana ho zamračeně pozorovala.
"A věříš na tu legendu, co se vypráví?"
"Na tu o nevinné dívce, která ho svou láskou osvobodí? Žvásty. Taková se ještě nenarodila, která by ho změnila. Ale možná, že by ses o to mohla pokusit."
Dívka se uzarděla a v té chvíli víc než kdykoli jindy připomínala vílu s dětskou tváří a užaslýma, důvěřivýma očima. "Takové věci neříkej." Vstala. "Pojď, vrátíme se. Za chvíli bude poledne."
"A proč? Mně se ještě nechce."
"Ale Lippo, nebuď líný. Jen vstaň. Schválně - kdo bude spíš u támhle té vrby na druhé straně?"
"Klidně ti dám náskok. Kdo prohraje, musí udělat, co tomu druhému na očích uvidí."
"Platí!" zavýskla a rozběhla se, držíc si sukni.
Lippo se rychle zvedl a vydal se za ní. Byl si jist, že v závodě zvítězí. Než však mohl dívku dohnat, rozezněl se vzduch jejím hrůzyplným, drásavým výkřikem.


Myšlenky v pravé poledne:

Už se nemůžu dočkat, až přijde podzim. Jak je ten les na podzim okouzlující. Vítr se prochází v korunách stromů a každý list má jiný barevný odstín. Barvy pravdy, smutku a zapomínání. Duše stromů a rostlin promlouvají k tomu, kdo jim umí naslouchat. A já umím. Není to vůbec těžké. Teď si šeptají zlé zprávy.



"Hirvoine?"
Z úvah ho vyrušil melodický hlas jeho společnice. "Na co myslíš?"
"Na to, co nás čeká," odpověděl elfsky.
"Nebudou rádi, že se tam objevíme."
"S tím počítám."
"Myslíš si, že to byla jen... nešťastná náhoda?"
Pohlédl na ni.
"Myslím si, že to ještě neskončilo," řekl upřímně. "Ale víc se dozvíme až na místě."


"Zakryjte ji něčím."
Granice měl sevřené hrdlo. "Donesem ji do vesnice a tam ji řádně pohřbíme."
"Chudinka. Taková ohavnost." Muž stojící vedle vůdce osady byl postarší a bělovlasý. "kdo jí to jen mohl udělat?"
"Však já vím. Ten z jezera. Kdo jiný?" Granice cítil, jak jím prostupuje zlost.
"Ještě nikdy se nic takového nestalo," připomněl muž.
"Zřejmě mu zachutnala krev, zrůdě." Granice se mračil a díval se na muže, kteří zohavené tělo nakládali na nosítka z větví. Byl mezi nimi i bledý Lippo. Vzhlédl, protože se mu zdálo, že mezi stromy vidí nějaký pohyb. "Podívejme," zabručel, "máme tu vzácnou návštěvu."
Elf a elfka je váhavě pozdravili gestem ruky a se smutnými tvářemi přihlíželi. Pak elf zamířil ke Granicemu. Ten na něj pohlédl bez vlídnosti. "Co tu chcete?"
"Proč ta nevraživost?" řekl štíhlý elf.
"Tohle se vás netýká."
"Všechno, co se stane v lese, je i naše věc," oponoval mu elf mírným, trpělivým hlasem. "Stromy nám pověděly, že se tu stalo něco strašného. Že staré zlo vyšlo opět z jezera. Naši stařešinové vyslali mne a mou společnici, abychom dohlédli na to, aby se věci daly opět do pořádku. Jmenuji se Hirvoin."
Granice chvíli váhal, ale pak nabízenou ruku přijal. Mračit se však nepřestal. "Já jsem vůdce vesnice. Ale opakuju, že vaši pomoc nepotřebujeme. Vyřídíme to sami."
"Dovolíte, abych se na ni podíval?" zeptal se elf. "Myslím zblízka."
"Cože?" Granice vypadal překvapeně a rozhořčeně.
"Když ji uvidím, leccos se možná vyjasní."
"Co je tu za nejasnosti.My víme, kdo to udělal."
Elfova hezká tvář ztvrdla. "Tohle jezero nese název Tiamath. Víte, co to jméno znamená?"
Granice mu oplatil upřený pohled. "Samozřejmě. Hadí jezero."
"Není to jen legenda. na jeho dně opravdu spí velký vodní Had. Velké zlo ho může vyrušit ze spánku a probudit. My známe způsob, jak ho udržet v klidu. Vyjdeme si vstříc? Neděláme to pro sebe."
Granice ho mlčky dovedl k zakrytému tělu. Ostatní muži doprovázeli oba elfy zachmuřenými, nepřátelskými pohledy.
Nebyl to hezký pohled. Byla to mladá žena. Podle poničených šatů se dalo soudit, že byla před smrtí znásilněna. Měla znetvořené tělo, tvář, rozdrásaná prsa. Hirvoin si zkusil představit zuřivost, která to způsobila. Elfka se odvrátila, dlaní si přikrývala ústa.
Granice ji zakryl. "Stačí?"
Hirvoin přikývl. "Můžeme vás doprovodit do vesnice?" zeptal se.


"Kde je Eliana?" zeptal se Granice, jakmile otevřel dveře domku. Žena vzhlédla. "Už je jí líp. Trochu si poplakala."
Její muž kývl. "Vedu hosty. Připrav něco k snědku."
Dovnitř vešli elfové, trochu nesví, jako vždy, kdy se ocitli v uzavřené místnosti.
"Co se vlastně stalo?" zeptala se zvědavě žena a zálibně spočinula zrakem na štíhlém elfovi Ten se vyhnul odpovědi. "Fossova žena," promluvil Granice. "Vodní muž ji dostal."
Elfové se na pobídnutí posadili ke stolu. Elfka si rozpačitě odkašlala. "Mohla bych si promluvit s vaší dcerou?"


Myšlenky v pozdním odpoledni:

Jak je krásný, elf z hlubokých lesů. Jaké má jemné ruce, jak pronikavý pohled. Musí být skvělý milenec. Vypadá jak chlapec s dívčí tváří. Je tak tajuplný a neproniknutený. Ale já bych ho dokázala vzrušit, poplést mu hlavu. Já ano.

Elfové, elfové přišli. To není jen tak. Musí to znamenat, že se děje něco opravdu znepokojujícího. Vskutku, do té doby vodní muž nezabíjel. Vzal si ženu, ale neublížil. Že by to byla přece jen práce toho hada? Co by se stalo, kdyby začal ohrožovat samotnou vesnici? Raději nemyslet.

Co si ta vyzývavá samice o sobě myslí? Že když se na mého Hirvoina párkrát koketně zadívá, že ztratí hlavu?Nejraději bych jí dala pořádnou lekci. ta by si to nejraději rozdala s chutí se všemi muži z okolí. Taková nestoudnost. Vsadím se, že za nocí chodí k jezeru.

Bohové. Živočišná smyslnost z ní přímo vyzařuje. Ani se nedivím, že vodní muž tak zdivočel. Ta žena má v sobě oheň. Něco podobného jsem ještě nezažil. Ta hříšnost, co nosí v sobě by rozpálila i ...elfa.

Bylo to strašné. Nikdy na ten pohled nezapomenu. Nikdy nezapomenu na to, jaký pocit to ve mně vyvolalo. Byla jsem... vzrušená. Jsem snad zkažená? Bože, co se to se mnou děje? Já nechci být taková!

Jak se ke mně tiskla, jak byla vyděšená! Jak mi zmáčela košili slzami. Byla tak bezbranná, zcela v mé moci, ach, proč jsem toho na místě nevyužil? Musím ji mít, i kdyby mě to mělo stát všechno, co mám. Ještě tuto noc. Budu jí utěšovat a bude celá moje.



"Co budete nyní dělat?" zeptal se Granice, když se začal snášet soumrak.
Elf hleděl kamsi daleko, jeho temné oči měly nepřítomný výraz. "Hlídat jezero," řekl tiše, sotva pohybujíc rty.
"Má po obvodě mnoho mil," podotkl muž pochybovačně. "Jestli chcete zabít vodního muže, seženu pár spolehlivých chlapů."
"Ne, to by ho zaplašilo. Bojí se lidí. Bude stačit, když půjdeme já a Fifarinn." Odmlčel se, zvažoval, jestli to má říct.
"Co je?" Granice svraštil čelo. "Ven s tím."
"Neudělal to sám od sebe. Něco ho muselo vyprovokovat."
"Jak to myslíš, elfe?"
"Nečisté myšlenky. Smyslná přitažlivost. Někdo z vesnice na něj musí noc co noc myslet."
Granice zbrunátněl. "Co si to..."
Vtom promluvila jeho žena. "Má pravdu. To já... já ho přivolávala."
Granice na ni ohromeně hleděl."
"Jak jen jsi mohla..." vykoktal zaraženě.
"Protože jsi k ničemu," vmetla mu do tváře. Elfovi se zkřivila tvář bolestí nad tou upřímností. Pohlédla na něj. "Já ho umím přivolat. Pozná mě. Půjdu s vámi a vženu ho do pasti." Oči se jí leskly.
"To nedovolím," zachrčel její muž, svíraje pěsti.
"Byla by to nebezpečná hra," varoval ji Hirvoin a chtěl pokračovat, ale žena ho přerušila. "Nechej mě napravit svou chybu!"
"Mohla by způsobit víc škody než užitku," ušklíbla se elfka odmítavě. "Jen ať zůstane hezky dřepět na zadnici doma."
Žena jen opovržlivě ohrnula rty.
"Ty chudinko. Žárlíš, protože mám větší prsa a vzrušuju muže mnohem víc než ty, co?"
Napětí stupňované celý podvečer propuklo, vyvřelo na povrch. Vzduch v místnosti se naplnil pachem ďábelského satyrského kozla, museli to cítit všichni. Noc propuklých vášní a svíjení. V tomto ovzduší nikdo nejedná rozumně, emoce jsou znásobené a přepjaté, stavy vyšinuté a nenormální. Zákony hada. Jeho volání.
Jediný hrůzný okamžik měl Hirvoin strach, že někdo řekne: "Pojďme si zadovádět!" a všichni se svalí na jednu hromadu a budou se obskakovat a olizovat a provádět nepředstavitelné věci. Nemohl dýchat, zalykal se dusnem v mstnosti, třeštila mu hlava. V poslední chvíli se vypotácel na chladivý večerní vzduch a klesl do trávy. Celý se třásl. Tohle tedy byla síla, která ve vodním muži probudila šílenství.
Někdo k němu přišel a začal ho konejšivě hladit po vlasech. Hirvoin věděl, ještě dřív, než se ho dotkla, že to je Fifarinn.
"Musíme to skončit dřív, než bude pozdě," slyšel její zastřený, lehce zadýchaný hlas.


Myšlenky na pokraji noci:

Už přicházejí. Cítím je. Bojím se! Nesmím tomu dnes podlehnout. Bože, dej mi sílu k tomu, ať tomu volání dnes odolám. Už jdou!



Hirvoin věděl jedno. Nesměl nechat elfku a ženu o samotě. Šel mezi nima a upřeně zíral na pohupující se boky před sebou.
Co udělají, jakmile se vodní muž vynoří? Musí ho zabít. I když to udělá nerad, je to nezbytné. Je třeba volit menší zlo.
Ale co když se objeví vodní had? Bude mít dost síly, aby ho zahnal zpět do hlubin?
A přesto měl nejasnou předtuchu, že zde ještě něco schází, nějaký důležitý díl skládačky, který opomněli. Něco, bez čeho bude všechna jejich snaha a námaha zbytečná.
Nemohl přijít na to, co by to mělo být. Pohlédl vzhůru. Na temné obloze vystoupil z mraků měsíc. Někde v dálce zanaříkala bludná rusalka. Padla na něj celá váha přicházející noci.


Lippo se chvěl vzrušením a napětím ani nedýchal. Posedlo ho zvláštní šílenství, opanovala ho moc, které nemohl důstojně čelit. Slyšel se skučet jako zvíře. Oči měl horečnaté a prázdné. Hledal tu, jíž chtěl dát svou lásku.


Granice byl zdrcen. Seděl u stolu a nehnutě zíral do snášející se tmy za oknem. Nevěděl, jak dlouho. Vzpamatoval se, až když noc notně pokročila. Uvědomil si, že mu něco chybí. Někdo.
Uvědomil si strašlivou věc. Eliana nebyla doma.


Myšlenky před vraždou:

S divokou žádostivostí uchvátím ten nevinný kvítek, stojící ve vší kráse na břehu jezera. Úlisnou řečí z ní vymámím, co v ní dosud dřímalo. Bude chtít jít se mnou. Má Eliana. Vezmu jí do náručí, ona se mi ovine kolem krku, důvěřivě a z celé duše se vzdá silnějšímu. Budu stát na břehu, naklánět se nad hladinu, budu chtít se tam i s kořistí vrhnout. Ale vtom se na mě ještě jednou podívá, ne s bázní, ale také ne s pochybou, ne s pýchou nad štěstím, ani v žádostivém opojení. Podívá se na mě s naprostou důvěrou a pokorně jako květinka - a plna důvěry mi tímto pohledem odevzdá celý svůj život. A tu mne opustí přirozená vášnivost, má síla - a ona se na mě bude pořád tak dívat. tu se zhroutím, nevěda se vzepřít její moci nevinnosti, můj vlastní živel se proti mně vzepře a já už nebudu moci Elianu svést. Dovedu ji zpátky do vesnice a snad... och, snad se stanu také člověkem. Bože, ať to tak je!



Jak se blížili k jezeru, vzrůstal v Hirvoinovi pocit ohrožení a nebezpečí. Fifarinn zřejmě cítila to samé, znepokojeně a zmateně se ohlížela po svém druhovi.
dělo se něco strašného. Tím si byl Hirvoin jist. přicházeli neodpustitelně pozdě. Zklamali.
"Něco se tam děje!" vykřikl elf a dlouhými skoky pádil k jezeru.
"Musíme si pospíšit!" přikázala elfka ženě.
Ta na ni vrhla zpupný pohled.
"Konečně samy. Konečně si to můžeme spolu vyřídit."
S nenávistným zaječením se na elfku vrhla a vjela jí do vlasů.


Hirvoin za sebou zaslechl nějaké výkřiky, ale neohlížel se. Měl plnou hlavu toho, co ho čeká. Prodíral se bez dechu mlázím, srdce mu bušilo jako splašené, sípěl a zalykal se. Musí to stihnout!
Vpadl do bahna na okraji jezera. Jeho hladina odrážela měsíční svit jako velké zrcadlo.
Stačil mu jediný pohled.
Na kamenné hrázi se odehrával zápas. Slizké, tmavé tělo objímalo jiné, menší a snažilo se ho stáhnout pod hladinu. Poznal Elianu. Zahlédla ho také a vyrazila srdceryvný, zoufalý výkřik.
Zprvu to tak v Hirvoinově mysli vypadalo. Pak si však uvědomil, že to není zápas. Nebyl to výkřik. Byl to smích. Smála se.
Hirvoin zvedl paže a pokusil se vyslovit kouzlo. Ale bylo pozdě. Vodní muž už ji uchvátil. Před Hirvoinovýma očima ji s vítězoslavným skřekem ponořil do vody. Eliana naposledy vykřikla, zakašlala a byla pryč. Hladina se nad ní zavřela. Vyvalila se širá kola. Bylo po všem.
"Ne!" zvolal nemohoucně. Oběhl hráz, klekl si a pokoušel se zachytit Elaininu auru, dostat ji zpět do světa živých. Bylo to marné. Voda bouřila pod povrchem. Něco se pohnulo. Vzpamatoval se. Cítil, jak se Had v hlubině pohnul. Začal vyvolávat mocné uspávací zaklínadlo. Znamenalo to, že se tím vzdává záchrany dívky, ale nemohl dělat nic jiného.Bojoval s probouzející se, zuřivou, slepou vůlí, cítil oko ve svém mozku, oko se svislou zřítelnicí, cítil svíjení se dlouhého těla pokrytého šupinami a vodními rostlinami.
Chci vstát a vzít si, co mi náleží! burácel neslyšný hlas z hlubin.
Ne! Nedovolím to. Spi! Čekej dál v temnotě a tichu na svou chvíli. Tvůj čas ještě nenadešel!
Hladina pozvolna přestala bouřit a pěnit. Zvedl se vítr. Zahřmělo. Ve vzduchu praskala statická energie. Pak vše jakoby zázrakem utichlo a Hirvoin věděl, že Eliana je mrtvá a Had opět spí.
Cítil se slabý a nepotřebný. Poražený. Klesl tváří k zemi.
Zezadu k němu dolehl výkřik, vzteklý a hořký.
"Ty zrádče!"
Obestíraly ho mrákoty, ale to ho vyburcovalo.
"Tys ji nezachránil! Kvůli tobě zemřela!"
Hirvoin byl unavený, jakoby za jedinou hodinu zastárl o několik let. Údy měl ztěžklé, tělo rozlámané a hlavu bolavou. Kalným zrakem zaznamenal, že za Lippem se objevilo ještě několik postav.
Ve tmě se zablýskl nůž. "Za to zaplatíš, elfe." Lippův hlas byl plný nenávisti. "Ještě předtím nám ale něco prozradíš."
Hirvoin pozoroval příchozí smutnýma, lhostejnýma očima. Neměl sílu ani chuť vstávat.


Granice se zastavil. Zdálo se mu to, nebo zaslechl nějaké zvuky? Opravdu - zprava jako by se něco ozývalo. Zamířil tam a naskytla se mu nezvyklá podívaná.
Jeho žena se spolu s elfkou válely po zemi v divokém zápase. Elfka svou o dost těžší sokyni zrovna držela zezadu pod krkem a škrtila ji. Žena už zjevně nemohla. Chroptěla, oči jí lezly z důlků a bezmocně hrabala nohama. Elfka syčela jako divoká kočka a s viditelným uspokojením vychutnávala své vítězství.
"Nechte toho, vy dvě!" zahřímal Granice. "Kde je Eliana?"
Naléhavost v jeho hlase rozhodla. Elfka ženu pustila a dala jí pohrdavý pohlavek. Ta klesla na všechny čtyři, držela se za krk, dávivě kašlala, kňourala a obtížně lapala po dechu. Výraz v elfčině tváři se z vítězného změnil v provinilý a posléze v znepokojivý. Vzpamatovala se. "Hirvoin!" dostala ze sebe zadýchaně.


Lippo se usmíval. byl to okouzlující, nepřirozený úsměv nepříčetného člověka.
"Řekni nám zaklínadlo a zabijeme tě rychle."
Hirvoin zvedl hlavu. Měl ošklivě pořezanou tvář. Byl spoután provazem. Neškemral. Nedostali z něj ani slovo.
"Nepárej se s ním! Zaplatí za smrt mé ženy!"
"Počkej, Fossi. Nic nechápeš," chlácholil ho Lippo a v jeho klidu bylo víc hrozby než v nadávkách a rozhořčenosti ostatních. "Musí nám prozradit slovíčka, která vyvolají vodního muže zpátky. Sám to nedokázal, ať se o to tedy pokusí jiní.
"Blázni," vyplivl Hirvoin krev. "Bude to vaše smrt."
"Zmlkni! Nikdo se tě na nic neptal!" vyjel Foss a udeřil elfa přes bledou, zkrvavenou tvář.
"Jen se neboj, příteli. My to z tebe dostanem." Lippovy oči těkaly sem a tam a byly tmavé, velmi vlhké, jako oči hada. "Zabil jsi Elainu. Zhlédla se v tobě, prašivý elfe, víš to vůbec? A já ji teď pomstím. Všem se pomstím! Ať trpí jako já. Já ji miloval!" do té doby zcela klidný hlas se mu zlomil.
"Tiše! Co to bylo?"
Zdálky se ozývalo volání. Chraplavý, hrubý mužský hlas a zpěvavý hlas elfí dívky.
"Co teď? Jdou sem. Za chvíli jsou tady."
"Nesmí nás tu objevit," rozhodl Lippo okamžitě. "Půjdeme jim naproti. Odlákáme jejich pozornost. Pak si to vyřídíme s ním."
Hirvoinovi klesla brada na hruď.


"Viděli jste Elianu?"
Granice měl ve tváři sveřepý výraz. A měl v ní naději.
"Ano," řekl Lippo přiškrceným hlasem. "Ach, bože."
"Co je s ní?" Granice chytl mladíka za ramena a naléhavě jím zatřásl. "Mluv!"
"Viděl jsem... jak ji vodní muž stáhl do jezera. Přišli jsme pozdě."
Granice na něj zíral, jako by tomu odmítal uvěřit.
"Jsi si jistý? Je tma..."
"Volala moje... jméno..." Lippo se rozplakal.
"Co tady vůbec děláte?" vypálila Fifarinn podezřívavě. Lippo ani jeho kumpáni se jí pranic nelíbili.
"Spěchali jsme zachránit to nebohé děvče!" zavrčel po ní Foss.
"Bohužel pozdě," opakoval Lippo zdrceně.
Granice si protřel mozolnatýma rukama tvář a oči. Náhle vypadal staře a zranitelně. Něco si pro sebe bezhlesně mumlal. Fifarinn stojící nejblíže viděla, jak se mu pohybují rty. "Ne, to ne," šeptal. Odvrátila se. Pohled měla chladný. "Někde tady musí být Hirvoin."
"Je po něm. Vodní muž ho zabil."
Elfka na něj ostře pohlédla.
"Tomu nevěřím. Nenechal by se tak lehce..."
"Věř si, čemu chceš, " odsekl Lippo podrážděně.
"Jdu se podívat na hráz," oznámila Fifarinn úsečně.
"Běžte pryč," zasípal Granice. "Chci být sám."


"Musíme ho odvléct hlouběji do lesa. Nemáme moc času. Ta elfka něco tuší."
Foss přikývl. Spěchali na místo ke staré vrbě, kde ho zanechali.
"Kde je, k čertu?"
Zmateně se rozhlíželi.
"Vždyť jsem ho přivázal!"
"Ten parchant utekl."
"Za ním. Nemůže být daleko."


Spíš se potácel, než běžel. Věděl, že už to dlouho nevydrží. Přesto klopýtal o kameny, přelézal povalené kmeny a běžel dál. Běžel závod o život.
Neuvědomoval si, jakým směrem, ztratil orientaci. Skrytý v sítinách mraků pozoroval jeho zoufalý útěk před pronásledovateli lhostejný bílý měsíc. Větvičky ho šlehaly přes tváře. Padal a zase vstával. Plazil se. A nakonec klesl. Síla ho opustila.
Čekal. A doufal.
Zanedlouho uslyšel praskání mlází a tlumené hlasy. Jeho honiči se blížili. Slyšel, jak mu ve spáncích horce tepe krev. Pořezaná tvář ho pálila k nesnesení. Plakal by, kdyby měl sílu plakat.
Všechno bylo špatně. Nic nedopadlo tak, jak mělo, tak jak si to přál. Zahnal bestii z jezera. Seslal na Hada uspávací kouzlo a málem ho to vyřídilo. A jako odměnu za to, že zachránil vesnici před krveprolitím, ho zabije skupina pomatenců zdivočelých pachem jezera, voláním Hada, lidé, kteří nic nechápou.
Byli už blízko. Hirvoin se pokoušel zastavit dech. Naslouchal ve tmě. Třeba projdou kolem a nenajdou mě, pomyslel si v duchu. Cítil bázeň a chvění.
"Mám ho," uslyšel Lippův jasný hlas přímo nad sebou.


Nechtělo se mu zemřít. V mysli mu vyvstaly vzpomínky na lesní království, na nekonečné šumění korun stromů, na Fifarinnin šeptající hlas, když se spolu poprvé milovali.
"Chcípni, elfe."
Hirvoin se překulil, kopl Lippa do nohy a poslepu se rozběhl, vrazil do někoho, chytaly ho něčí ruce. Něčí tělo ho srazilo do jehličí. Něčí smrdutý dech ve tváři. Upadl, váleli se po zemi, vrazil prsty do něčích očí. Byl volný, kulhal pryč.
Vtom do někoho vrazil. Ten někdo ho zachytil.
"Nech toho, elfe. To jsem já."
Granice, vůdce osady, ho pevně držel v náručí, jako dítě. A za ním, vedle něj, všude kolem: lidé z vesnice. V prostých šatech, v rukách louče a klacky.
Ohlédl se.
"Zabte ho!" zavřískl Lippo. "To on ji zabil, viděl jsem to. Ten elf má Elianu na svědomí!"
Jak snadné, blesklo Hirvoinovi trpce hlavou. Jak lidské.
"Ani se ho nedotkneš," uslyšel Graniceho rázný hlas.
Nemohl tomu uvěřit. Překvapeně spatřil, jak ostatní vesničané utvářejí kolem něj jakousi ochrannou hráz.
Lippo a jeho druhové se zastavili.
"Copak neslyšíte, co vám říkám? Eliana do něj byla zamilovaná. Očaroval ji. Použil ji jako návnadu. Viděl jsem to na vlastní oči."
"Lžeš." Granice promluvil přísně.
"Cože? Já, který..."
"Nenávist a žal tě zaslepily. Vrať se domů, Lippo. Nenechám ublížit někomu, kdo nás zachránil."
Oni přišli. Přišli mě ochránit, uvědomil si Hirvoin a do očí se mu vedraly slzy úlevy. Nezapomněli, co pro ně udělal a přišli, když bylo třeba přijít.
Fifarinn se k němu prodrala a doslova ho vyrvala Granicemu. Majetnicky si ho k sobě přitiskla. Cítil ve tváři její horký dech. Pak ztratil vědomí.


Svůdce tvrdě spal v hlubinách.


Loučení bylo strohé.
"Děkujeme za to, co jste pro nás udělali."
"Bylo to málo. Je mi to líto."
Jizvy v Hirvoinově tváři se jen těžce hojily, vypadalo to, že bude mít památku na celý život. Stáli na mýtině, jen on, Fifarinn a vůdce osady.
Granice přesto vypadal, že mu leží něco na srdci.
"Musím to vědět," vypravil ze sebe náhle. "Jak to bylo doopravdy? Povězte mi to."
Elf sklouzl pohledem na elfku. Ta neznatelně zavrtěla hlavou.

Vyprávěl mu legendu o vodním muži. Neřekl mu, že Eliana přišla za vodním mužem sama, že ho chtěla zkusit zachránit. A místo toho ho svedla. Vodní muž nechtěl Elianu svádět, i když už předtím svedl více děvčat. Nebyl už vodním mužem, byl už jen ubohým vodníkem, který už dlouho vysedává na dně jezer a truchlí. Věděl, jak se to říká v pověsti, že může být zachráněn láskou nevinné dívky. Měl však vůči děvčatům špatné svědomí a neodvážil se k nim přibližovat. Tu spatřil Elianu. Už častokrát ji dříve ze skrytu rákosí pozorval. Poutala ho její krása a jemnost, ale bolela ho duše, divoká vášeň se v něm nepohnula. Jak tam vzdychla o závod se šumem rákosí, začala ho Eliana naslouchat, postála a zasnila se, krásnější než všechny ženy, líbezná jak anděl spásy. Tím vzbudila ve vodnm muži důvěru, dodal si odvahy, k Elianě se přiblížil, získal její lásku a doufal, že bude zachráněn. Ale Eliana nebyla tichá povaha, líbilo se jí hučení moře, smutné vzdychání vzbudilo v jejím srdci odezvu. Chtěla pryč, pryč, chtěla bouřit s vodním mužem donekonečna - miluje ho - a tu se i vodní muž rozpálil. Jeho pokoru zavrhla, nyní se probudila i pýcha. jezero hučí a pěny se vlní, vodní muž objal Elianu a vrhl se s ní do hlubin. Nikdy nebyl tak rozdivočelý, nikdy tak žádostivý - ale s touto dívkou doufal v záchranu. Potom má Eliany dost. její mrtvolu už nikdo nikdy nenajde. Stane se rusalkou a bude lákat muže svými písněmi.
Nemohla za to, že nebyla dost silná, aby zůstala sama sebou a zachránila tak jak sebe, tak vodního muže. Nemohla za to, že v ní nakonec převládla krev zděděná po matce.

O tom všem Hirvoin Granicemu nevyprávěl.
"Já to věděl. Můj kvíteček. Děkuju vám."
Potřásli si pravicí a pak se dali každý svou cestou, on zpátky do tichého domu, oni do hloubi lesa.
Mlčeli, ale nakonec to Fifarinn nevydržela.
"Bylo to správné."
Hirvoin na ni pochybovačně pohlédl.
"To, že jsem mu lhal?"
"To, že jsi mu nevzal to poslední, co mu zůstalo."
Drželi se za ruce a odcházeli pryč od světa lidí, od jejich svárů a starostí a nad jejich hlavami šumělo listí stromů starodávnou píseň beze slov.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 20. prosince 2008 v 19:41 | Reagovat

A je to tady... fantasy povídka, hohó. Draci, magie, váčky, přísady, kotlíky, žleby, dřevěné nádobí, slamáky, havrani, klovance, kati, mniši, pláteníci, oslíci, ohniště, dukáty, klisny, hnědáci, groše, kápě a kapuce, louče, vědra, necky, turnaje, souboje, korunky, stany, panoši, jitrnice, žejdlíky, krčmy, vikýře, škapulíře, holobrádci, cikánky, loutny, šašci, kejklíři, fakýři, brakýři, kováři, brnění a šněrovačky...

2 heavy_head heavy_head | Web | 20. prosince 2008 v 20:22 | Reagovat

Zdá se, že jsi v euforii. :-)

3 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 20. prosince 2008 v 20:40 | Reagovat

ahoj heve, musel jsem si to vytisknout, osm stran písmem 11, mimochodem, už jsi mne přelezl v návštěvnosti ÷)

4 heavy_head heavy_head | Web | 20. prosince 2008 v 21:15 | Reagovat

Nechceš mě vydat?:-D

5 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 20. prosince 2008 v 21:19 | Reagovat

už jsem to vydal a teď to pročítám, pěkně pomalu, abych se nepřipravil o nic, jsem na straně dva, když elfové řekli, že to nedělají pro sebe a za chvíli jdu na trojku :)

6 heavy_head heavy_head | Web | 20. prosince 2008 v 21:24 | Reagovat

Oprav si tam to "Žena vzhlédla", když přijdou ke starostovi domů. ;-)

Je to docela zamotané, jsem zvědavý, jak se s tím popereš. Hlavně jestli je z toho, jak jsem to napsal, poznat, kdo je autorem jakých myšlenek (kurzívou):-)

7 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 1:05 | Reagovat

teda, fantasy detektivka, zítra mě čeká strana pět, vychutnávám příběh plnými doušky :) elfové, to jsou ti rakouští zaměstnanci benzínových pump, kterým dělal reklamu Niki Lauda? Nosil to na bílé kombinéze, ale se možná pletu, ne? :-P

8 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 2:32 | Reagovat

Pátá strana je ostrá, chystá se zločin.

Zítra ze včera je totiž  už dneska. Metoda kurzivy je moc pěkná, máš pravdu, trochu jsem se v té pětkové kursivě ztratil, nedovedl jsem přesně přiřadit, kdo si co myslí.

Takové úlohy řešíš v práci? :) Mně to přišlo jako logické úlohy, které vymýšlel jeden šílený profesor matematiky, ale kterého jsem měl rád, stále něco skládal a dával do pořádku, přiřazoval, pracoval totiž v Žilině a tam byla VŠ dopravní, jediná pomalu škola po farmacii v Bratislavě, kde fungovala reciprocita českých studentů na Slovensku, odmyslíme-li si drtivou jednu čtvrtinu naopak v současnosti, a tam řešil takovéhle dopravní úlohy, kam co a jak. Tak mě napadlo, že jako logistik, třeba taky řešíš kam co  a jak. To řeší tržní ekonomika, ta k tomu ještě přidala pro koho, to vlastně taky přidáváš, no mně už se pletou prsty, jak je spousta hodin.

Nainstaloval jsem open office a zjistil jsem, že pěkně převádí do MS office do .doc souborů a taky, že přímo transportuje dokument do formátu pdf :).

Ještě musím vymyslet k čemu se to bude hodit. Kdyby to vyšlo s tím podnájmem, tak z jednoho okna bych viděl baziliku a z druhého hluboké údolí asi s tisíci domky, věží a starým městem.

To už je zase hodin.

9 heavy_head heavy_head | Web | 21. prosince 2008 v 12:23 | Reagovat

Opravdu si to vychutnáváš. :-)

S tak famózním výhledem bys měl jistě spoustu inspirace!

10 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 12:32 | Reagovat

Heve, věděl jsi, že v roce 1952 navrhli Izraelci Albertu Einsteinovi, aby byl jejich prezident, ale on to odmítl?

11 heavy_head heavy_head | Web | 21. prosince 2008 v 16:04 | Reagovat

Věděl. Chtěl jsem to původně použít v té povídce, ale pak jsem se na to vykašlal. :-D

Jestli tě zajímá teorie relativity a podobné věci, doporučil bych ti román Scarlett Thomasové Konec pana Y, právě jsem ho dočetl.

12 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 17:09 | Reagovat

jo to mě všechno zajímá, astro.cz, leonardo.cz, grygar, mikulášek, problém byl, že když jsem si půjčil obyčejnou učebnici astrofyziky na matfyz, tak jsem jen valil zrak, protože jsem tomu vůbec nerozumněl, podstatou všeho je geometrie, to je super, ale matematické operátory šli mimo mě. Fakt jsi to věděl? A v téhle fantasy povídce jsi to chtěl použít? A jak bys to tam zapasoval? Už píšu docela rychle. Já se to dočetl teprve dneska :-P, jenže proč vlastně píšu: Jak jsi mohl nechat umřít Elianu? Jsem na straně sedm, ale Eliana je po smrti, úplně mi to vzalo chuť dál pokračovat. Elianu ne, co s tím? :)

13 heavy_head heavy_head | Web | 21. prosince 2008 v 17:42 | Reagovat

Jen jsem vtipkoval. :-) Ale v té knížce to všechno vysvětlujou populárně naučnou formou, takže se to dá i pochopit. A jak tě napadl Einstein v souvislosti s fantasy?

No jo, někdo zařvat musel. Prostě to nezvládla. :-(

14 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 18:04 | Reagovat

heve, ne, heve, elianu ne. Co bez ní bude dělat Lippo?

protože čtu víc věcí najednou a když už nemůžu, tak si dám trochu fantasy z hajlendrhevova pera, ale Elianu neber, tu ne, vem třeba Graniceho ženu, jenom ne Elianu :)

Četl jsi ty scifi povídky, jak jsem na ně dával odkaz? Stojí vážně zato, jsou krátké a pěkně napsané, i mají pointu, moc se mi líbily, taky si je vytisknu.

15 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 18:06 | Reagovat

Švýcarsko miluju :) jen ta vlajka má být čtvercová nebo ne? Expedujete taky do Švýcarska? :)

16 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 18:35 | Reagovat

já už toho Inarkieva asi nesnáším, hraje to celou dobu příšerně, Radjabov mine dvě příležitosti, kde vyhrát a pak ještě snad prohraje v koncovce s tímhle potítkonáručnímrevolucionářem

17 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 21:20 | Reagovat

Ahoj Heve, začal jsem slavit strašně velké úspěchy s tímhle pokračováním: nazval bych se "prakticky dědkovské":

1. d4  cokoli

2. c3  cokoli

3. h3  cokoli

4. Sf4 cokoli

5. e3  cokoli

6. Jf3 cokoli atd a atd... :)

18 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 21:21 | Reagovat

oprava: nazval bych "ho" místo "se" :)

19 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 22:00 | Reagovat

přidal jsem ještě komentář k v.klausovi pod palbou, spozdr. plk.

20 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 21. prosince 2008 v 23:47 | Reagovat

Ahoj, tak už chápu název povídky,

ale ty si z chudáka Eliany udělal jakousi easygirl,

která nezapře rozbujněné hormony a matčinu krev,

no teda...

Hirvoin taky neukázal moc odvahy, když nešel Elianě na pomoc, copak se lze divit Lippovi? Otázkou je, zda ho Eliana měla vůbec ráda, Lippa, aby nežil v nějakých omylech. Matka Eliany měla oči pro Lippa, Lippo pro Elianu a ta zase pro Vodníka? To je jako z Woody Allena :)

21 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 0:06 | Reagovat

Ale že se ti Litevci nehlásí, to je divné ÷)

22 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 0:07 | Reagovat

Podívej se na 63+1 na studentskou práci nazvanou Velmistr David Navara. Musel jsem to sledovat s přestávkami, protože mi bylo chvílemi Davida líto.

23 heavy_head heavy_head | Web | 22. prosince 2008 v 20:20 | Reagovat

Jejda, to je smršť. :-)

Postupně: Napíšu ti alternativní konec, kdy Eliana nezemře, zachrání se ona a Fifarinn a jinak všichni zahynou, Had zvítězí. Chceš? :-P

Povídky jsem ještě nečetl. Chceš říct, že je lepší než já? :-)

Vlajka je fakt nějaká divná. Expedujeme do celého světa, i do Zimbabwe. :-)

Abych pravdu řekl, já už ten Grand Prix nějak nesleduju, poté, co vystoupili Carlsen, Adams a Aronjan. Je to škoda.

To je normální domeček, co ty hraješ. Já bych tě roznesl na kopytech, ty zpátečníku! :-D

Zareagoval jsem na tvou reakci v článku o Klausovi.

Easygirl? :-) Hirvoin to prostě nestihl. A pak musel volit - život Eliany nebo život všech ve vesnici. Kdo koho měl a neměl rád, to už nechám na čtenářově interpretaci. Například  časně dopolední"kurzívové myšlenky", když sedí Lippo s Elianou prve u jezera se dají chápat různě: které jsou Lippovy a čí vodníkovy? Chtěl jsem tam zavést i jakýsi aspekt smyslnosti, až chlípnosti. Byl jsem úspěšný? Nebylo to nijak prvoplánové, prostě to vyplynulo z tématu: vodník - svůdce.

Film s Davidem jsem viděl. Ale já ho viděl naživo už jednou na Ostravském Koníkovi, takže jsem nebyl zase až tak překvapený. On je opravdu svůj, jak bych to řekl. Tak trochu autista. Na NSS ho zase chválí, za upřímnost.

24 heavy_head heavy_head | Web | 22. prosince 2008 v 20:22 | Reagovat

Hej, plukovníku, ty se s těma dalšíma trojhránkama flákáš! Kdy bude padesát dvojka?!

25 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 22:40 | Reagovat

Hej! Hevyhedo, dneska jen jeden polák?

Samo sebou, Eliana, ať už má zděděné sklony jaké má to přežije společně s Pininfarinou, u ostatních to Hirvoin nestihne. Když se na to dívám takhle, máš to doopravdy pěkně promyšlené, mě napadne takový holyvůdský konec s prskavkami a konfetami, ten tvůj je asi reálnější a asi umělečtější. s pozdr. plk.

26 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 23:30 | Reagovat

Ano, asi je to domeček, ano, asi je to zpátečnické, ano, asi je to i příliš šablonovité, nutno však říci, že je to i poměrně efektivní, tak například je určitě šablonovitější proti domečku stavět leningradskou variantu holandské hry, a přesto se tak děje, to pak skáču koníkem na pole e6 v nestřežené chvíli a pravidelně slavím úspěch, potud domeček... s pozdr. plk.

27 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 23:35 | Reagovat

Ad kursivové myšlenky: Prvek chlípnosti byl vnešen zaručeně, evidentně a jistojistě. Ty povídky od autora "Marek" jsou pěkné, jiné, ale co jsem hledal, potom, co jsi mě nalákal na scifi příběhy, tak jsem nenašel lepší, ale co víc, bylo mi líto, že už jich od něj nebylo víc, protože, co jeden Marek, to zaručeně pěkný příběh s pointou. Reakci na V.Klause jsem četl, potkávají se tady jeho na veřejnost působící samolibost a proklamovaný skepticismus s reálnou urážkou a možná to vypadá jako když někdo kříčí stokrát hoří a po stoprvé nikdo nepřijde.

28 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 22. prosince 2008 v 23:38 | Reagovat

K Davidovi: Asi to tak doopravdy myslí, ale vypadá pak jako exotický papoušek a veškerá logika pak postrádá logiku v reálném světě. Je nelogické chovat se logicky v situacích, kdy jakoby logické uvažování působí nelogicky :) s pozdr.plk.

Vidět to vkuse, tak se asi dívám škvírkama mezi prsty, občas, jako když vidím něco trapného a stydím se za toho druhého.

29 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 0:55 | Reagovat

A žádný domeček :) říkají tomu Trompowského útok :) Nebyl to taky nějaký polák? Zpropadení poláci.

30 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 16:46 | Reagovat

Hevino, tak dneska žádní Poláci, je asi útrum nebo co?

Co jsem to vlastně chtěl napsat? Jo tohle: Ozvali se mi z kocogelu, zda bych neudělal nějaké vánoční přání a já ho mám v plánu, už jsem to promyslel, stáhl jsem si současné podoby herců z bíejč 90210 a začnu na tom pracovat, tak co těšíš se, co říkáš na moji inovaci s legračním smajlíkem? Super ne?

31 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 16:54 | Reagovat

Taky jsi sledoval beverly hills? chápeš to, jakýma kravinama nás krmili? po revoluci? to byli lidi asi jako jalové krávy. A jak naháněli toho přítele Kelly, co jel v kokainu... Kevina? No jasně, byl to Kevin, a to už byla kolikátá řada, ale sledovanost enormní...

Všichni sledovali Beverly Hills, brandona walsche, nejdokonalejšího člověka na světě, jeho rodiče, kteří zmizeli kamsi pryč, pak v tom domě bydlel přeci dejvid, jeho otec byl zubař celebrit a kamarád stív se zastřelil u babičky, no poprázdninách si moc nerozumněli, dejvid byl už na holky a chudák stív blbnul s petardama, a Donna, učinněná panna Maria moderní doby, to je tak krásné na to vzpomínat, na Dylena, který jde po ránu hodit vlnu, jeho problematického otce, který vybouchl, a vztahy s Kelly a Brendou  a nechodil taky ještě s tou silnější brunetkou? Jak se jen jmenovala? Valerie? Nebo ta pak vlastně chodila  s Dejvidem a spolu měli klub, že, ale ona taky brala kokain, k tomu ji možná dovedl Kevin, možná chodila i s Kevinem,  a to jsem úplně vynechal postavu toho tyransky fašistického kytaristy, který snad měl i nějaký hit a chodil s Donnou místo Dejvida, ale plánoval ji znásilnit či co, naštěstí tomu Steve, tedy Ian Ziering zabránil, díky bohu. Jej, promiň za balastování komentářů... :)

32 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 16:56 | Reagovat

Veselé vánoce, je to přesně rok, co se mi posral život, živijó živijó.

33 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 23. prosince 2008 v 17:25 | Reagovat

Ha! Heve:) dneska děláte nějakou vánoční besídku? Jej ty já měl tak rád. To je supéér.

P.S.Naučil jsi mě asertivně psát velká písmena a tečky :)

34 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 24. prosince 2008 v 0:17 | Reagovat

Tak a přidal jsem vánoční tuning :)

35 heavy_head heavy_head | Web | 24. prosince 2008 v 10:32 | Reagovat

Ano, hezké! Šťastné svátky všem lidem dobré vůle! :-)

36 plukovník Bepk plukovník Bepk | E-mail | Web | 2. ledna 2009 v 17:18 | Reagovat

yikes!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama